Haré Krišna

Remeš, Prokop

Členové tohoto hnutí se v Praze občas objevovali na Václavském náměstí a nabízeli svou literaturu. Zájem o tuto četbu nebyl velký, a jednoho dne se už nevrátili. Kolik jich u nás je a kde žijí?

 

 

U nás jich je jen několik desítek. Mají zde dvě centra: v Městečku u Benešova mají farmu, kde žijí přírodním způsobem, pracují bez použití strojů a umělých hnojiv. Druhá skupina, která  žije na sídlišti Praha - Zličín, se zabývá roznášením literatury. Kromě toho mají ještě dvě vegetariánské jídelny, nazývají se Góvinda-klub. Jedna je v Praze v  Soukenické ulici, druhá v ulici Na hrázi u stanice Palmovka.

 

 

 

 

Kde je původ tohoto hnutí?

 

 

Toto hnutí má dlouhou tradici. Kořeny sahají do Indie v 15. století. Tehdy v rámci hinduismu vznikl proud, který hlásal, že cesta k osobnímu Bohu nevede přes meditaci, ale přes osobní uctívání, přes citový vztah. Pro tyto lidi vtělením Nejvyššího Božství byl bůh indické mytologie Krišna, který je jednou z „avatár“ boha Višnua. Višnu se může objevovat ve vtělení boha Krišny. Krišna je tedy nejvyšší bůh a cesta k němu vede přes osobní vztah k němu.

 

 

 

 

Jak chápat jejich učení, že bůh Krišna má mnoho jmen: Alláh, Buddha, Hospodin, Ráma?

 

 

Tento výklad je spojen s obdobím, kdy Abhay Charan De, známý pod jménem Bhaktivédanta Prabhupáda, v roce 1965 přišel do USA, aby tam založil hiduistickou misi. Tehdy bylo třeba tento proud hiduismu konfrontovat s jinými náboženstvími. A protože všechny monoteistická náboženství tvrdí, že Bůh je jen jeden, logicky pro ně vyplynulo, že tento Bůh je Krišna, kterého křesťané znají pod jménem Jahve, mohamedáni pod jménem Alláh. V podstatě to je onen jejich Krišna.

 

 

 

 

Jak přijala Amerika toto učení?

 

 

Abday Charan De přinesl poselství Krišny do západního světa v pravý čas. V období šedesátých a sedmdesátých let, v době rozkvětu hnutí hippies, byla doba velmi příznivá pro východní myšlenky. Obklopil se skupinou žáků, kteří pomohli  misii jeho učení do západní civilizace a pokračovali v šíření učení i po jeho smrti. Záhy tento proud lidového indického hinduismu dostal institucionální ráz, již roku 1966 byla založena mezinárodní organizace pro uvědomování si Krišny (ISKON).

 

 

 

 

Co je podstatou učení hnutí Haré Hrišna?

 

 

Jejich specifikum je naprostá odtrženost od západního světa a jeho systémů. Vedou život velmi asketický, naplněný modlitbami a obřady, které vykonávají  u Krišnových soch, kterým předkládají i jídla - sami se nemohou najíst, dokud Krišna jakoby neochutnal. Nevím, zda sochy Krišny možno nazvat modlami, protože to je výraz západního myšlení. Spíš se kloním k tomu, že tyto sochy jsou pro ně symbolem, než že by v nich podle jejich soudu Krišna materiálně přebýval.

 

 

Jejich sexuální morálka je velmi přísná. Žijí v celibátu, manželé se stýkají jednou za měsíc za účelem plození dětí.

 

 

Podstatou jejich duchovního života tvoří četba indických posvátných knih a opakování Mantry:

 

 

Hare Krišna, Hare Krišna,

 

 

Krišna Krišna, Hare Hare,

 

 

Hare Ráma, Hare Ráma,

 

 

Ráma Ráma, Hare Hare.

 

 

Opakují se zde tři slova, z nichž Hare znamená Pán, Ráma je jiné slovo pro Krišnu. Skupinu těchto šestnácti slov opakují 1728krát za den. Mantra není modlitba v našem slova smyslu, není to oslovení boha, ale má funkci zaklínadla. Hindiusté věří, že tato slova mají magickou moc. Poctivé „džapování“, jak se nazývá recitování Mantry, má být jedním z prostředků, jak se vymanit ze „samsary“ - kruhu převtělování.

 

 

 

 

Vyznavači  hnutí Haré Krišna tedy věří v reinkarnaci?

 

 

Převtělování úzce souvisí s indickým pojetím kastovnictví. Čím lépe člověk v tomto životě žije, tím vyšší stupeň ho čeká v dalším životě. Když žije špatně, může se narodit i jako zvíře.

 

 

 

 

To je onen princip karmy - odplaty?

 

 

Karma je osud, v kterém se řetězí skutky dobré a zlé. Karma je věčný zákon příčiny a následku v tom smyslu: udělám zlo a zlo dopadne na mou hlavu. Budu zlý člověk v tomto životě a v příštím životě budu nějak trestán: narodím se třeba jako zvíře, které bude štváno jiným zvířetem nebo člověkem. Zlo je tedy trest za minulý život - to je velmi elegantní vysvětlení existence zla a utrpení.

 

 

 

 

Kdy přišli k nám?

 

 

Byli zde už za totality, po revoluci se rozjeli naplno. U nás je hnutí Haré Krišna veřejností přijímáno pozitivně. Jsou chápáni jako ekologové v náboženském rouchu. Na Západě však jsou považováni za velmi destruktivní. Četl jsem článek ve francouzském časopise, v němž se ptali lidí, kteří odešli ze sekt, za jak dlouho po odchodu ze sekty se člověk psychicky znormalizuje. Ti lidí udávali průměr 4 - 6 měsíců, u hnutí Haré Krišna 14 měsíců. Důvodem je ono stálé opakování Mantry: vzorec opakování se tak hluboko vtiskne do podvědomí, že i po odchodu ze sekty člověk není schopen z toho „vyskočit“. Není schopen nějaké duševní aktivity, protože se nedovede na nic soustředit, z podvědomí se mu neustále vrací opakování Haré Krišna. I toto ukazuje, že závislost na této sektě není bez rizik na psychiku. Nebezpečná je také jejich izolace od ostatních. Chtěli by mít i vlastní školu pro své děti. Poukazují nato, že jejich děti jsou v normální škole terčem agresivních útoků dětské pospolitosti. Pro tyto děti, vychovávané v přísné izolaci od okolního světa, přináší život v běžné škole velké trápení. Ovšem kdyby sekta měla vlastní školu, pak by děti narozené v těchto komunitách už vůbec neměly možnost setkat se s civilizací, která je mimo jejich komunitu, což by znesnadnilo  v dospělosti svobodné rozhodování, protože by neznaly stávající život.

 

 

 

 

Ekologické aktivity jim ovšem získávají příznivce, ale ne členy.

 

 

Hnutí Haré Krišna se nemůže masově uplatnit, protože jejich askese a celibát odpovídá spíše mnišskému způsobu života než  obecnému lidskému myšlení.

 

 

Za rozhovor děkuje Olga P. Šotolová