Program pro rodiny
PROGRAM PRO RODINY
Na základě knihy „Zkoušky a utrpení rodin: stigmata a vzkříšení!“
od Dr. Adèle Sabine ILAMA MOMBOT,
Komise pro rodinu, CIOFS, 2025
Komise pro rodinu CIOFS, 2026
Členové:
Adolph Atsu ASSAGBA, OFS, koordinátor, člen předsednictva CIOFS
(frankofonní Afrika a ostrovy)
P. Pedro ZITHA, OFM, generální duchovní asistent
Další členové předsednictva CIOFS:
Mary STONACH, OFS, zástupce generálního-ministra CIOFS
Externí členové:
Malik COSSOU, OFS, Benin
Philippe Ayao AWAGA, OFS, Togo
Adèle Sabine ILAMA MOMBOT - NGUIMBI, OFS, Gabon
OBECNÝ ÚVOD
Současné rodiny čelí celé řadě zkoušek: manželským napětím, zraněním způsobeným výchovou, mezigeneračním konfliktům, nemocem, rozpadům vztahů a nedorozuměním. Některé formy utrpení časem odezní, jiné zanechávají hluboké jizvy. Tento projekt umožní vašim bratrským společenstvím zabývat se otázkami, kterým čelí rodiny v nejrůznějších životních situacích.
Pro začátek určete ve svém BS vedoucího týmu pro oblast rodiny. Tento vedoucí vybere téma, které se týká rodin. Zaměřte se na témata, která mohou být pro vaše členy užitečná, jako jsou například finanční a materiální potíže, rodičovství a výchovné otázky, domácí násilí, závislosti, zdravotní problémy, problémy ve vztazích, migrace a vysídlení, kulturní a náboženská rozmanitost, přírodní katastrofy, válka a krizové situace, rodiny s členem patřícím ke komunitě LGBTQ+, rozvod a odloučení, rodiče samoživitelé... tento výčet zdaleka není úplný.
Kniha *Zkoušky a utrpení rodin: Stigmata a Vzkříšení!* (Dr. Adèle Sabine NGUIMBI, rozené ILAMA MOMBOT, Komise pro rodinu, CIOFS, 2025) nabízí duchovní a antropologický výklad těchto skutečností. Hlavní myšlenka zní:
Zranění v rodině nejsou nezvratná – mohou se stát cestou k růstu.
V rámci tohoto projektu a plánu lekcí vás také zveme k prostudování speciálních článků, které v posledních letech vydala Komise pro rodinu.
Ke knize máte během kurzu přístup na adrese: Nguimbi, A. S. (rozené Ilama Mombot).
Trials and suffering of families: Stigmata and Easter! - 2025. CIOFS Family Commission. https://ciofs.info/2025/04/23/trials-and-sufferings-of-families/
I. PŘEHLED KURZU
Tento program zahrnuje dvanáct témat. Každá skupina si však vybere deset z nich, včetně tématu úvodního setkání. Jeho cílem je podpořit rodiny na cestě trvající několik měsíců, která je strukturována do klíčových oblastí:
Pochopení konceptu rodinného stigmatu:
• Identifikace konkrétních oblastí strádání (vztahy, děti, širší rodina)
• Zkoumání možných způsobů, jak zvládnout těžkou zkoušku
• Objevování klíčů k odolnosti (resilienci)
• Začlenění duchovního rozměru jako cesty k uzdravení
Cílem je nabídnout cestu uzdravení a duchovního růstu, strukturovanou v souladu s metodikou navrženou organizací CIOFS:
Modlitba – Reflexe – Malé skupiny – Čtení textu – Rozlišování –Závazek – Duchovní závěr.
Program nabízí:
• Bezpečný prostor pro sdílení
• Vyvážené duchovní vedení
II. TEOLOGICKÉ ZÁKLADY
1. Velikonoční tajemství jako klíč k pochopení
Křesťanská víra nepopírá utrpení – přijímá jej a snáší. Vzkříšený Kristus stále nese své rány (Jan 20,27). Neztrácejí se; jsou proměněny.
2. Vztahová antropologie
Rodina je vztahový systém. Když je jeden člen zraněn, ovlivní to celou rodinu.
Odolnost (resilience) je dynamický proces (Delage, 2008 1)
3. Františkánská spiritualita
Svatý František se nevyhýbal chudobě ani utrpení. Jeho obrácení začalo tím, že přijal malomocného (František z Assisi, Závěť, 1–3). Jeho cestu formovaly postoje minority, pokory a bratrství.
Svatý František neutíkal před utrpením – snášel je spolu s Kristem.
Stigmata nejsou koncem. Zmrtvýchvstání je možné.
Konkrétní františkánská inspirace nás vede cestou k obnově rodiny.
III. ROČNÍ VZDĚLÁVACÍ RÁMEC
. Pochopení jizev
• Pojmenování konkrétních ran
• Objevování odolnosti
• Volba života, obrácení a začlenění duchovního rozměru
IV. CELOSTNÍ DUCHOVNÍ CESTA
Při každém setkání:
• Pojmenovat těžkou zkoušku
• Přijmout utrpení
• Rozpoznat jizvy
• Odmítnout roli oběti
• Zvolit si odolnost
• Zavázat se k solidaritě
• Oslavit rodinné Vzkříšení
V. STANDARDNÍ STRUKTURA KAŽDÉHO SETKÁNÍ
1. Přivítání a úvodní modlitba
Vedoucí setkání zahajuje modlitbou, která zve k přítomnosti Boha a vytváří atmosféru otevřenosti. Například: „Pane, pro nás jsi prožil své utrpení. I my v životě zjišťujeme, že skrze své utrpení kráčíme s Tebou. Pomoz nám najít sílu, naději, trpělivost a pochopení, které potřebujeme
k překonání bolesti a k nalezení radosti ze zmrtvýchvstání. Prosíme o to ve jménu Ježíše Krista. Amen.“
2. Úvod do tématu (5 minut)
Animátor představí téma, přečte část článku týkající se dané obtíže, vysvětlí její význam a položí otázky, které mají diskuzi usměrnit. Měl by se na setkání připravit přečtením celého článku, aby mohl lépe vést diskuzi.
3. Diskuze v malých skupinách (30–40 minut)
Animátor rozdělí účastníky do malých diskusních skupin po třech či čtyřech členech. Každá skupina si zvolí vedoucího (animátora), který se bude řídit pokyny pro vedení diskuze, a zapisovatele (osobu, která zaznamená klíčové myšlenky pro následnou prezentaci celému společenství).
Diskuze začíná četbou evangelia (pokud to čas dovolí, lze zařadit *lectio divina*) (10 minut).
Po krátké reflexi jsou členové malé skupiny vyzváni, aby se podělili o své vlastní zkušenosti související se zvoleným tématem. Otázky, které má vedoucí skupiny klást, jsou:
• Povězte o své vlastní zkušenosti.
• Jaký to mělo dopad na vaši rodinu a váš duchovní život?
• Změnilo to vaše rodinné vztahy?
• Jaké emoce jste v souvislosti s tím prožívali?
• Měla tato zkušenost i nějaké pozitivní stránky?
• Uveďte několik klíčových frází, které jste v tomto náročném období používali.
DŮLEŽITÉ: Animátor by měl členům skupiny připomenout, že neexistují špatné odpovědi a že každý by se měl vyjadřovat uctivým, laskavým a přátelským způsobem.
Všechny odpovědi zůstanou důvěrné.
Animátor by měl duchovní rozhovory a reflexe vést ve františkánském duchu a v průběhu celého setkání do diskuze vnášet františkánské hodnoty, spiritualitu a charisma.
4. Společná diskuze
Zapisovatel každé malé skupiny přednese shrnutí celému shromáždění. Následuje společná diskuze, v níž moderátor vyzve k vyjádření širší skupinu a podpoří hledání souvislostí mezi poznatky jednotlivých skupin.
Animátor by se měl snažit diskuzi uzavřít tím, že pomůže bratřím a sestrám přijmout pozitivní pohled na tuto zkoušku a zdůrazní, že jde o skutečné příležitosti k růstu – jak v rámci rodiny, tak
v duchovní rovině. Animátor se zaměřuje na pozitivní stránky, které někteří díky této zkoušce získali.
5. Předsevzetí
Fáze předsevzetí a konkrétních kroků je klíčová – právě zde se diskuse mění v činy.
Dohodnou se konkrétní kroky: kdo co udělá, do kdy a jak bude zajištěna následná reflexe.
(Například: Až se příště ocitnu v situaci, kdy pocítím hněv, budu pracovat na zvládání svého hněvu tím, že věnuji 10 sekund modlitbě a požádám Ducha svatého, aby mi pomohl najít co nejlaskavější způsob reakce, a teprve poté zareaguji. Na příštím setkání své skupině sdělím, jak tato nová reakce ovlivnila výsledek dané situace.)
Je vhodné začít každé setkání krátkým ohlédnutím za předsevzetím a kroky dohodnutými na předchozím setkání a zhodnotit, co se podařilo uskutečnit, než se přejde k nové diskusi.
6. Neformální bratrské sdílení a občerstvení
7. Závěrečná modlitba:
Pane, prosíme Tě, abys nás provázel našimi zkouškami. Jsi stále s námi, v dobrém i zlém.
Pomoz nám rozpoznat příležitosti, které z těchto zkoušek vyplývají. Modlíme se ve jménu Ježíše Krista.
Amen.
VI. OTÁZKY
Pro přípravu a diskuse v malých skupinách je připraven soubor otázek. Každá skupinka může navrhnout další otázky nebo si vybrat jen některé z nich. Tyto otázky nejsou obviněním – jsou
pozváním. Františkánská spiritualita není teorie, nýbrž prostá cesta: proměna hořkosti v mírnost, nahrazení kritiky milosrdenstvím, volba pokoje a šíření poselství „pokoje a dobra“. Žádná rodina není z této proměny vyloučena.
DŮLEŽITÉ UPOZORNĚNÍ: Na konci všech dvanácti setkání (v částech „Shrnutí pro animátory ke každému setkání“ a „Průvodce pro animátory podle témat setkání“) naleznete další informace o rolích a povinnostech animátora.
PROGRAM
Úvodní setkání : prezentace programu
STIGMATA: Pochopení pojmu, pochopení našich ran
Cíl: Pochopit rozdíl mezi dočasnou zkouškou a trvalým stigmatem.
Upozornění: Vyvarujte se jakékoli nezdravé glorifikace utrpení.
Navržená cesta vychází z teologického a pastoračního rámce:
Rozpoznání zkoušek – Přijetí utrpení – Rozlišování stigmat – Volba odolnosti – Prožívání rodinného vzkříšení v duchu svatého Františka z Assisi.
Boží slovo:
• Jan 20,27: „Polož sem prst. Podívej se na mé ruce. Natáhni ruku a vlož mi ji do boku. Přestaň být nevěřící a začni věřit.“
• Izaiáš 53,5: „On však byl proboden naším proviněním, našimi vinami trýzněn byl, pro naše blaho snášel potrestání – byli jsme uzdraveni jeho ranami !“
• 2. Korintským 4,8–9: „Ze všech stran zakoušíme soužení, ale nebýváme zdrceni; býváme bezradní, ale ne zoufalí; býváme pronásledováni, ale ne opuštěni; býváme sráženi, ale nejsme zničeni.“
Františkánské prameny: František z Assisi, Závěť, 1–3:
„...to, co se mi zdálo hrozné, proměnilo se mi v radost pro duši i tělo ...“
František hovoří o vlastní zkušenosti: to, co ho děsilo a působilo mu utrpení, se stalo zdrojem pokoje.
Přípravné otázky:
1) Jaká zkouška v mém životě nebo v životě mé rodiny pro mě byla „hořká“?
2) Vidím při zpětném pohledu, že z této situace vzešlo něco dobrého?
3) Existuje rána, kterou jsem ještě nesvěřil Bohu nebo někomu, komu důvěřuji?
4) Jaké praktické kroky bych mohl podniknout směrem k většímu vnitřnímu a rodinnému pokoji?
5) Jak mi tato zkušenost může pomoci vydat svědectví o tom, že františkánská spiritualita proměňuje hořkost v laskavost?
Otázky pro malé skupiny:
1) Jaké rány přetrvávají v rodinách?
2) Co mění utrpení ve stigma?
3) Jaké konkrétní rozhodnutí či závazek je možný?
Aktivita: Anonymně zapsat rodinné zranění, které chceme svěřit modlitbě.
1. SETKÁNÍ : Finanční a materiální obtíže a rodinná odolnost
Cíl: vnímat takové těžkosti – ať už finanční či jiné – nikoli jako nepřekonatelné, ale jako možné příležitosti. Rozdíl mezi dobrovolnou evangelijní chudobou a nucenou chudobou způsobenou vnějšími okolnostmi.
Možná témata k diskuzi: ztráta zaměstnání, nezaměstnanost, obtížné placení účtů, neviditelné jizvy (ponížení a stud), odolnost rodiny, (františkánská) solidarita, manželské konflikty kvůli financím, zajištění obživy pro rodinu, přístup ke zdravotní péči, vzdělání dětí, strach z nedostatku,
vztah k Boží prozřetelnosti, dopad stárnutí na schopnost zajistit si obživu.
Stručný úvod: Kdo byl svatý František z Assisi? Muž, který objevil, že chudoba může vést k vnitřní svobodě a radosti.
Objasnění: Františkánská spiritualita = život podle evangelia v jednoduchosti, bratrství a radosti.
Boží slovo:
• Matouš 6,25–34: „Nemějte starost o svůj život…“
• Římanům 5,3–4: „A nejen to: chlubíme se i souženími, neboť víme, že soužení působí vytrvalost, vytrvalost spolehlivost a spolehlivost naději.“
• Filipanům 4,13: „Všechno mohu v Kristu, který mě posiluje.“
• Skutky 2,44–45: „Všichni věřící byli pospolu a měli všechno společné.“
Františkánské prameny: sv. Bonaventura, Legenda maior, kapitola XIII. (stigmata)
Otázky:
1) Jakým hlavním finančním výzvám dnes čelí naše rodiny?
2) Jak se tyto potíže mohou stát výzvou k důvěře namísto strachu?
3) Jak můžeme projevovat pokoru tváří v tvář nezaměstnanosti?
4) Jak si můžeme zachovat důstojnost?
5) Jak se peníze stávají zdrojem rozdělení? Komunikace, nebo obviňování?
6) Otázka obrácení: Kde mi chyběla pokora při správě rodinných financí?
7) Jaké jednoduché a konkrétní gesto solidarity mohu – inspirován duchem svatého Františka z Assisi – nabídnout rodině, která se potýká s finančními či materiálními potížemi?
8) František říkával: „Pokoj a dobro“. Jak mohu tento duch žít v situaci, kdy má rodina finanční a materiální potíže a společně hledáme odolnost?
Možné iniciativy:
• Workshop / bratrské sdílení a navazování kontaktů
• Zřízení diskrétního fondu solidarity či bratrského fondu
• Organizace potravinové sbírky
• Workshop na téma „rodinný rozpočet“
Praktická františkánská solidarita: bratrství není jen otázkou citů – jde i o praktickou pomoc.
Pozn.: Odolnost je dynamická, osobní a komunitní (rodinná).
2. SETKÁNÍ : Stigmata ve svátosti manželství – věrnost, smíření, rozvod a odloučení
Cíl: nabídnout s láskou příležitost a bezpečný prostor, kde mohou členové OFS řešit otázky spojené s manželstvím.
Možná témata k diskuzi: krize, odmítnutí, ponížení, nevěra, manželské napětí či dokonce rozpad manželství, péče o děti, změna rodinné struktury, emoční dopady, prevence a podpora, smíšené rodiny, duchovní rozměr.
Klíčové body: Bolest z odmítnutí, ponížení a mlčení. Zranění v rámci vztahu.
Boží slovo:
• Efesanům 4,32: „Buďte k sobě navzájem laskaví a milosrdní. Odpouštějte si navzájem, tak jako Bůh v Kristu odpustil vám.“
• Koloským 3,12–13: „Proto se jako Boží vyvolení, svatí a milovaní, oblečte niterným soucitem, laskavostí, pokorou, mírností a trpělivostí. Buďte mezi sebou snášenliví, a má-li někdo k někomu výhrady, odpouštějte si navzájem. Tak jako Pán odpustil vám, odpouštějte i vy.“
• Matouš 19,6: „A tak už nejsou dva, ale jedno tělo. Co Bůh spojil, člověče nerozděluj !“
• Efesanům 4,26–27: „Hněváte-li se, nehřešte; zkroťte svůj hněv než slunce zapadne. Nedávejte místo ďáblu.“
Františkánské prameny: Sv. František z Assisi, Napomenutí, kapitola VI;
kapitola XVII, 1: „Blahoslavený ten služebník« (Mt 24,46), jenž se pro dobro, které Bůh skrze něho mluví a koná, nevyvyšuje víc než pro dobro, které mluví a koná skrze někoho jiného “
František nám připomíná důležitost pokory.
Pastorační péče: Nikdy nezduchovňujte situaci násilí.
Otázky:
1) Snažím se někdy spíše prosadit svou pravdu, než abych miloval(a)?
2) Nechal(a) jsem někdy zraňující poznámku, aby přetrvávala v tichu?
3) Umím jednoduše požádat o odpuštění?
4) Jaké praktické změny mohu provést ve svém způsobu vyjadřování, abych do vztahu vnesl(a) více pokoje?
5) Jakým způsobem zanechávají manželská zranění trvalé stopy?
6) Můžeme se uzdravit bez odpuštění?
7) K jakému konkrétnímu kroku se mohu zavázat, abych přinesl uzdravení nebo smíření do svého manželství či rodinného vztahu?
8) Doporučený čas pro manželský dialog.
Otázky pro malé skupiny:
• Jak se může náš vztah stát živým svědectvím františkánské mírnosti?
• František říkával: „Pokoj a dobro“. Jaké kroky mohu podniknout, abych tyto hodnoty uplatňoval v situacích věrnosti, smíření, rozvodu či odloučení?
3. SETKÁNÍ: Jizvy na duších dětí (Otázky týkající se rodičovství a výchovy)
Cíl: poskytnout členům OFS příležitost k diskusi o tom, jak řešit problémy, které ovlivňují výchovu dětí.
Možná témata k diskusi: nepřítomnost rodičů (náročná práce, odloučení, příliš mnoho společenských závazků), násilí, srovnávání dětí mezi sebou, bouřlivé dospívání, školní potíže, předávání hodnot, zdravotní postižení a inkluze, nedostatek výchovných prostředků, smíšené rodiny, dospívající a nové technologie, zranění dětí.
Boží slovo:
• Marek 10,14: „Nechte děti přicházet ke mně a nebraňte jim – vždyť právě takovým patří Boží království.“
• Koloským 3,21: „Otcové, nepřivádějte své děti svým hněvem k zoufalství.“
• Žalm 126,3: „Veliké věci nám učinil Hospodin, naplnilo nás veselí.“
Františkánské prameny: Sv. František z Assisi, List ministrovi menších bratří 235: „... aby nebyl ani jeden bratr na světě, i kdyby třeba nejtěžšího hříchu se dopustil, který by ti přišel na oči a musel pak odejít bez tvého slitování “
Sv. František z Assisi. První řehole (Regula non bullata), X.
Otázky:
1) Jaké znaky naznačují, že dítě trpí?
2) Opravdu svým dětem naslouchám?
3) Zlehčoval jsem někdy jejich utrpení?
4) Napomínám je častěji, než je povzbuzuji?
5) K jakému konkrétnímu kroku se mohu zavázat, abych svým dětem ukázal, že je miluji?
Otázky pro malé skupiny:
• Jak mohu svým dětem předat ducha milosrdenství sv. Františka?
• František říkával: „Pokoj a dobro“. Jaké kroky mohu podniknout, abych tato slova uvedl do praxe při výchově a vedení svých dětí?
Závazek:
• Vyhradit si každý týden čas na naslouchání dětem.
• Všímat si projevů skrytého utrpení.
4.SETKÁNÍ : Pokoj versus domácí a/nebo sociální násilí
Cíl: pomoci členům OFS řešit problémy spojené s násilím v rodině.
Možná témata k diskusi: domácí a společenské násilí, koloběh násilí, dopad na děti, prevence a podpora, společenské tlaky.
Boží slovo:
• Efesanům 4,26–27: „zkroťte svůj hněv, než slunce zapadle.“
• Matouš 5,9: „Blaze těm, kdo působí pokoj, neboť budou nazváni Božími dětmi.“
• Římanům 12,18: „Pokud záleží na vás, mějte se všemi lidmi pokoj.“
• Žalm 34,19: „Hospodin je blízko ztrápeným srdcím.“
Františkánské prameny: Sv. František z Assisi, Napomenutí, kap. XV, 1: „Blahoslavení tvůrci pokoje, neboť oni budou nazváni syny Božími.“ Člověk, který rozsévá sváry, nemůže být služebníkem Božím.
Otázky:
1) Mlčel jsem někdy tváří v tvář násilí ze strachu nebo studu?
2) Jak násilí ovlivňuje děti v mé rodině, i když není namířeno přímo proti nim?
3) Co znamená být „tvůrcem pokoje“ ve vlastním domově?
4) Jak mohu rozlišit mezi skutečným usmířením a pouhým udržováním klidu ze strachu?
5) K jakému konkrétnímu kroku se mohu zavázat, abych přerušil(a) koloběh násilí či konfliktů ve své rodině?
Otázky pro malé skupiny:
• Co brání rodinám otevřeně hovořit o domácím násilí?
• Jak se naše BS může stát bezpečným prostorem pro rodiny, které trpí v tichosti?
• František říkával: „Pokoj a dobro“. Jaké konkrétní kroky mohu podniknout, abych tato slova uvedl do praxe v situacích poznamenaných domácím či společenským násilím?
Možné iniciativy: Při každém setkání zahrnout do přímluv úmysl za rodiny postižené násilím.
5. SETKÁNÍ: Závislosti a zdravotní potíže (fyzické a/nebo duševní)
Cíl: Pomoci členům OFS (Františkánského světského řádu) při řešení problémů se závislostmi a dalšími podobnými obtížemi.
Možná témata k diskusi: informační a komunikační technologie, obrazovky, drogy, alkohol, hazardní hry, behaviorální závislosti, sociální sítě, dopady na finance a vztahy, vážná onemocnění, zdravotní postižení, duševní zdraví, přenastavení rolí v rodině, dospívající a nové technologie.
Boží slovo:
• Římanům 12,2: „Nenechte se formovat tímto světem, raději se nechte proměňovat obnovou své mysli, abyste dokázali rozpoznat, co je Boží vůle– co je dobré, náležité a dokonalé.“
• 1. Korintským 6,19–20: „Copak nevíte, že vaše tělo je chrámem Ducha svatého, který je ve vás a kterého máte od Boha? Už nepatříte sami sobě, byli jste draze vykoupeni! Proto svým tělem vzdávejte čest Bohu.“
• Jakubův list 5,16: „Vyznávejte si navzájem své hříchy a modlete se jedni za druhé, abyste byli uzdraveni.“
Františkánský pramen: Sv. František z Assisi, Napomenutí, kap. XIX, 1: „Blahoslavený služebník, jenž se nepovažuje za lepšího, když ho lidé hlasitě chválí a velebí, než když ho považují za bezvýznamného, hloupého a hodného opovržení; neboť čím je člověk před Bohem, takovým je a nic víc ...“
Tváří v tvář studu a stigmatu spojeným se závislostí či nemocí nás František zve k radikální pokoře a soucitu.
Otázky:
1) Existuje nějaká forma závislosti – ať už na obrazovkách, návykových látkách nebo určitém chování –, která nenápadně ovlivňuje můj rodinný život?
2) Mám v situacích, kdy se setkávám se závislostí nebo duševním onemocněním, spíše sklon soudit, než se snažit porozumět?
3) Jak nemoc či závislost mění role v rodině a jak se s tím vyrovnáváme?
4) Vyhledal jsem pomoc – duchovní, lékařskou či vztahovou – v situaci, kterou jsem dosud nesl sám?
5) Jak můžeme své děti naučit radostné střízlivosti ve světě, který je přesycen podněty?
6) K jakému konkrétnímu kroku se mohu zavázat, abych podpořil člena rodiny, který bojuje se závislostí nebo nemocí?
Otázky pro práci v malých skupinách:
• Co brání rodinám v tom, aby otevřeně hovořily o závislosti nebo duševním onemocnění?
• Jak se naše společenství může stát místem přijetí a nesouzení pro rodiny, které se s těmito skutečnostmi potýkají?
• František říkával: „Pokoj a dobro.“ Jaké konkrétní kroky mohu podniknout, abych tato slova uvedl do praxe v situacích závislosti či zdravotních potíží – ve svém životě i v životě své rodiny?
Závazek:
• Najít ve svém každodenním životě jeden zvyk či způsob chování, který bych mohl omezit nebo jejž bych mohl nabídnout Bohu jako projev radostné střízlivosti.
• Zavázat se, že budu bez odsuzování doprovázet člověka ze svého okolí, který čelí závislosti nebo nemoci.
Možné iniciativy:
• Uspořádat setkání (dopolední či večerní) nebo vzdělávací konferenci na téma zodpovědného využívání digitálních technologií.
• Zařadit do každého setkání chvíli tiché modlitby nebo přímluvy za ty, kteří trpí v tichosti.
6. SETKÁNÍ: Stigmatizace v širší rodině
Cíl: Poskytnout členům OFS příležitost k diskusi o vztahových problémech a rodinných konfliktech v rámci širší rodiny. Možná témata k diskusi: špatná komunikace, rozdílné názory, odmítnutí ze strany příbuzných (např. partnerovy rodiny), neplodnost, společenský tlak, stres, mezigenerační konflikty, mediace, rodinná terapie, napětí v širší rodině.
Boží slovo:
• Římanům 12,18: „Pokud záleží na vás, mějte se všemi lidmi pokoj.“
• Jan 17,21: „…ať jsou všichni jedno, jako ty, Otče, ve mně a já v tobě, ať jsou i oni jedno v nás, aby svět uvěřil, že jsi mě poslal.“
• Efezským 4,26–27: „Hněváte-li se, nehřešte; zkroťte svůj hněv, než slunce zapadne.“
Františkánské prameny: Sv. František z Assisi, První řehole (Regula non bullata),
kapitola VII, 26: „A kdekoli bratři jsou, nebo když se někde setkají, ať se navzájem v duchu ctí a váží […]“
Pastorační péče: Nikdy nezduchovňujte situaci násilí.
Otázky:
1) Nosím v srdci nějaký rodinný konflikt?
2) Mluvím o členech své rodiny s úctou?
3) Choval jsem v sobě zbytečnou zášť?
4) Je širší rodina zdrojem podpory, nebo zdrojem zranění?
5) Jak mohu ve své rodině obnovit harmonii?
6) K jakému konkrétnímu kroku se mohu zavázat, abych obnovil pokoj, i kdyby se ten druhý nezměnil?
Otázky pro malé skupiny:
• Umím nabídnout podporu, aniž bych soudil?
• Kdo v mé širší rodině by mohl potřebovat vlídné slovo nebo gesto usmíření?
• Jaký konkrétní krok mohu podniknout, abych se ve svém okolí stal tvůrcem pokoje?
• Jak mohu sdílet františkánskou spiritualitu skrze své soucitné skutky?
• Jak mohu žít františkánskou „minoritu“ (pokoru a službu) ve svých rodinných vztazích?
• František říkával: „Pokoj a dobro“. Jak mohu tohoto ducha uplatnit, když čelím různým výzvám
v rámci své širší rodiny?
Závazek:
Rozhodnu se nahradit jedno kritické slovo nebo gesto projevem laskavosti v jednání s členy širší rodiny.
7. SETKÁNÍ: Migrace a nucené vysídlení, přírodní katastrofy, války a krizové situace
Cíl: Pomoci členům OFS vést uctivý dialog o výzvách spojených s migrací, nuceným vysídlením, přírodními katastrofami, válkami a krizovými situacemi, a tím podporovat vzájemné porozumění a solidaritu.
Možná témata k diskusi: ozbrojené konflikty, politická nestabilita, pandemie, povodně, požáry, ztráta majetku a pocit nejistoty, ekonomická migrace, politický exil, odloučení, kulturní adaptace, ztráta sociálních vazeb.
Boží slovo:
• Jeremiáš 29,4–7
• Marek 4,37–40
• Matouš 5,9
• Lukáš 10,27; 30–37
• Zjevení 21,3–4: „On jim setře každou slzu z očí a smrt už nebude, ani nářek, ani křik,
ani bolest už nikdy nebude, neboť minulé věci pominuly.“
Františkánské prameny: Sv. František z Assisi, Napomenutí, kapitola XV, 2:
„ Opravdu pokojní jsou ti, kdo při všem, co vytrpí na tomto světě, zachovají uvnitř i navenek pokoj pro lásku našeho Pána Ježíše Krista.“
Otázky:
1) Jak si udržuji pokoj a víru, když jsem obklopen strachem, násilím nebo pocitem nejistoty?
2) Dokážu si v těžkých časech zachovat naději a být oporou pro druhé?
3) Je v mém okolí někdo, kdo je zranitelnější a potřebuje mou pomoc?
4) Co by ode mě Kristus očekával ve vztahu k lidem, kteří přišli o svůj domov, jistotu nebo své blízké?
5) Jsem svědkem naděje, pokoje a bratrství v situacích rozdělení a strachu?
6) K jakému konkrétnímu činu se mohu zavázat, abych pomohl rodině, která musela opustit svůj domov nebo je zranitelná, znovu nalézt důstojnost a důvěru?
Otázka pro malé skupiny:
• Co nám brání v tom, abychom oslovili ty nejzranitelnější mezi námi?
• František říkával: „Pokoj a dobro.“ Jak mohu pomoci rodinám, aby navzdory svému utrpení znovu nalezly důstojnost, odvahu a důvěru v Boha?
Závazek:
Zvolte jeden konkrétní projev přijetí nebo solidarity vůči člověku ve vašem společenství, který musel opustit svůj domov nebo je zranitelný.
Možné iniciativy:
• Zorganizovat sbírku základních potřeb pro rodiny postižené nuceným odchodem z domova nebo katastrofou.
• Vytvořit ve skupině prostor pro přijetí a naslouchání těm, kteří mají zkušenost s migrací nebo ztrátou.
8. SETKÁNÍ: Kulturní a náboženská rozmanitost
Cíl: poskytnout členům OFS příležitost zabývat se otázkami kulturní a náboženské rozmanitosti.
Možná témata k diskusi: různé náboženské zvyklosti, odklon dětí od víry, mezikulturní manželství, mezináboženská manželství, konverze, napětí v oblasti identity, předávání víry, výzva sekularismu, uctivý dialog navzdory odlišnostem.
Boží slovo:
• Galatským 3,28: „Nejde už o to, kdo je Žid nebo Řek, otrok nebo svobodný, muž nebo žena - všichni jste jedno v Kristu Ježíši.“
• Lukáš 10,33: „Potom k němu přišel jeden Samaritán, který tudy cestoval, když ho uviděl, byl pohnut soucitem.“
• Skutky apoštolů 10,34–35: „Petr se ujal slova a řekl: ‚Opravdu vidím, že Bůh nikomu nestraní, ale v každém národě se mu líbí, kdokoli ho ctí a koná spravedlnost.‘“
Františkánské prameny: sv. František z Assisi. Nepotvrzená řehole (Regula non bullata), kapitola XVI, 43: „Bratři, kteří půjdou mezi nevěřící, mohou mezi nimi duchovně působit dvojím způsobem. Jeden způsob spočívá v tom, že nebudou začínat hádky nebo spory, ale »kvůli Pánovi se podřídí každému lidskému zřízení« (1 Petr 2,13) a vyznají, že jsou křesťané.“
Otázky:
1) Dokážu respektovat druhé, aniž bych oslabil svou vlastní křesťanskou identitu?
2) Přistupuji k odlišnostem se strachem a odsuzováním, nebo s otevřeností a ochotou k dialogu?
3) Jak reaguji, když se děti nebo mladí lidé vzdalují od církve či víry?
4) Jak mohu mladé lidi doprovázet, aniž bych na ně vyvíjel nátlak nebo je odsuzoval?
5) Jak mohu zůstat ve své víře autentický, aniž bych se stal netolerantním nebo uzavřeným vůči druhým?
6) Jak mohu předávat víru jako živý vztah ke Kristu, a ne jen jako soubor pravidel či tradic?
Otázky pro malé skupiny:
• Jak naše společenství přijímá rodiny, které se vyznačují kulturní či náboženskou rozmanitostí?
• Co znamená vydávat svědectví o Kristu, aniž bychom ho vnucovali?
• František říkával: „Pokoj a dobro.“ Jaké praktické návyky mohou posílit víru v rodinném životě – společná modlitba, četba Písma, služba, účast na svátostech, skutky milosrdenství?
Možné iniciativy:
• Uspořádejte v rámci skupiny večer věnovaný mezináboženskému nebo mezikulturnímu sdílení.
• Pozvěte řečníka, který by promluvil na téma předávání víry ve smíšených rodinách.
• Předložte úmysl modlitby za rodiny, které se potýkají s náboženskými či kulturními rozdíly.
SETKÁNÍ 9 : Skryté silné stránky rodiny
Cíl: pomoci členům OFS najít skryté silné stránky v rodině a na jejich základě budovat pevnější pouta.
Možná témata k diskusi: chyby a tolerance, milosrdenství a odpuštění, pokora, přijetí druhých; vděčnost, rozpoznávání darů, krása prostoty, radost jako duchovní síla.
Boží slovo:
• Marek 9,23: „Pro věřícího je možné všechno.“
• Matouš 7,1–5: „Proč vidíš třísku v oku svého bratra, ale trámu ve vlastním oku si nevšímáš?“
• Lukáš 6,37–38: „Nesuďte, a nebudete souzeni; neodsuzujte, a nebudete odsouzeni. Odpouštějte, a bude vám odpuštěno. Dávejte, a bude vám dáno. Dobrá míra, natlačená, natřesená a vrchovatá se octne ve vašem náručí. Jakou mírou měříte, takovou vám bude zase odměřeno.“
Františkánské prameny: Sv. František z Assisi, List ministrovi, 234: „A miluj ty, kdo ti dělají těžkosti, a nesmíš od nich nic jiného chtít, než jak Pán ti dá.“
Františkánská tradice: „Kde je nenávist, ať přináším lásku.“
Otázky:
1) Přijímám členy své rodiny takové, jací jsou?
2) Jaké jsou silné stránky naší rodiny?
3) Všímám si spíše chyb než předností?
4) Dovolil jsem, aby se v mém srdci usadila hořkost?
5) Považuji se za oběť okolností?
6) Jaké pozitivní rozhodnutí mohu dnes učinit?
7) Jaké konkrétní rozhodnutí mohu přijmout, abych znovu získal vnitřní pokoj a přispěl k pokoji ve světě?
8) Jak mohu v praxi docenit dary každého člena rodiny, abych posílil rodinný pokoj?
9) Znám své vlastní silné stránky?
10) Neporovnávám se příliš s ostatními?
11) Jaké talenty mohu rozvíjet a nabídnout své rodině i františkánskému bratrskému společenství?
12) Jak mohu využít své silné stránky k tomu, abych lidem ve svém okolí přinášel pokoj a dobro?
13) Jak se může má rodina stát prostým a radostným odrazem františkánského bratrství?
Otázky pro práci v malých skupinách:
• Co znamená spatřit skryté silné stránky v rodině, která prochází těžkým obdobím?
• Jak může naše společenství pomoci rodinám znovu objevit jejich dary, namísto toho, aby se soustředily na svá zranění?
• Jak se může vděčnost stát každodenní duchovní praxí v rodinném životě?
• K jakému konkrétnímu kroku se mohu tento týden zavázat, abych ve své rodině žil v duchu hesla „Pokoj a dobro“?
10. SETKÁNÍ: Rodinná odolnost – rezignace, nebo odolnost?
Cíl: pochopit, že odolnost (resilience) je dynamický proces; prozkoumat sedm „pák“ odolnosti. Čelit stigmatu – cesta k řešení, nebo k roli oběti?
Možná témata k diskusi: vedení (leadership), přesvědčení, schopnost jednat, fungování rodiny, etika vztahů, mentalizace (schopnost porozumět duševnímu stavu sebe i druhých lidí na základě jejich chování. ), duchovní rozměr, pasivní a aktivní reakce, odmítnutí a opuštění versus podpora, stres, uzavírání se do sebe, konflikt, solidarita, přizpůsobení, komunikace.
Sedm pák odolnosti: Vedení – Přesvědčení – Jednání – Funkčnost – Etika vztahů – Mentalizace – Spiritualita.
A. Reakce a jednání
Boží slovo:
• Deuteronomium 30,19: „Dnes jsem vám předložil život a smrt, požehnání a prokletí. Vyber si život, a budeš žít ty i tvé símě.“
• Jozue 24,15: „Já a můj dům však budeme sloužit Hospodinu.“
• Jakub 2,17: „Právě tak víra bez skutků, víta sama o sobě, je mrtvá“
• Jan 16,33: „Toto vše jsem vám pověděl, abyste ve mně nalezli pokoj. Ve světě zakoušíte soužení, buďte stateční, já jsem přemohl svět.“
Františkánské prameny: Tomáš z Celana, Život svatého Františka, první kniha, část II, kapitola VI, 103: „Bratři, začněme konečně sloužit Bohu, našemu Pánu; vždyť jsme dosud neudělali žádný, nebo takřka žádný pokrok .“
Sv. František z Assisi, Napomenutí, kapitola V: „Že nikdo nemá klást svou chloubu do něčeho jiného než do kříže Páně
Rozlišování: Důvěřivé odevzdání se ≠ fatalismus. Svěřit své utrpení Bohu neznamená pasivitu – je to základ, z něhož vyrůstá aktivní odolnost.
B. Odmítnutí, nebo podpora?
Boží slovo:
• Galatským 6,2: „Neste břemena jedni druhých- tak naplníte Kristův zákon.“
• Lukáš 10,33–34: „Potom k němu přišel jeden Samaritán, který tudy cestoval, když ho uviděl, byl pohnut soucitem. Přistoupil , ovázal mu rány a polil je olejem a vínem; naložil ho na svého mezka, dovezl do hostince a postaral se o něj.“
Františkánské prameny: Sv. František z Assisi, Závěť, 1.
Otázky:
1) Stalo se nám někdy, že jsme opustili člena rodiny, který trpěl?
2) Jak se můžeme stát rodinou, která si více vzájemně pomáhá?
3) Cítil jsem se někdy ze strany své rodiny opuštěný?
4) Kdo v naší rodině přebírá vedení a jak se toto vedení projevuje?
5) Jaká přesvědčení v nás v těžkých časech udržují naději?
6) V čem jsme podlehli roli oběti, namísto abychom zvolili odolnost (resilienci)?
7) Jaké radikální rozhodnutí musíme učinit, abychom přešli od rezignace k odolnosti?
8) Vyhýbal jsem se někdy někomu jen proto, že jsem se v jeho přítomnosti cítil nesvůj?
Otázky pro malé skupiny:
• Jaké jsou silné stránky a zranitelná místa naší rodiny, když čelí těžkým situacím?
• Jak naše BS podporuje rodiny, které stojí na pokraji rezignace?
• Jak vypadá františkánská odolnost v praktickém, každodenním rodinném životě?
Cvičení: Pojmenujte převažující reakce ve vašich rodinách – jsou pasivní, či aktivní? Jsou spíše ve znamení rezignace, nebo odolnosti? Podělte se o jedno své pozorování se skupinou.
Závazek:
• Navštivte rodinu či člověka, kteří se nacházejí v těžké situaci, a nabídněte jim konkrétní projev bratrské solidarity.
• Jako skupina společně odmítněte rezignaci – zvolte si jeden společný závazek k aktivní odolnosti.
11. SETKÁNÍ: Volba života – uzdravení skrze víru
Cíl: pomoci členům OFS najít cestu k uzdravení skrze víru.
Možná témata k diskusi: uzdravení a odpuštění, odevzdání vlastních zranění Bohu, osobní rozhodování, vydávání svědectví, rodina jako místo vzkříšení.
Boží slovo:
• Deuteronomium 30,19: „Dnes jsem vám předložil život a smrt, požehnání a prokletí. Vyber si život, a budeš žít ty i tvé símě..“
• Marek 10,51: „Co mám pro tebe udělat?“ – Kristova otázka adresovaná každému z nás.
• Jeremiáš 17,14: „Uzdrav mě, Hospodine, a budu zdráv, zachraň mě a budu zachráněn - má chvála patří tobě.“
• Římanům 8,28: „Víme, že těm, kdo milují Boha, všechno napomáhá k dobrému – totiž těm, které povolal podle svého záměru.“
Františkánské prameny: Sv. František z Assisi, Chvalozpěv stvoření:
„Ať tě chválí, můj Pane, ti, kdo odpouštějí pro tvou lásku.“
František složil
tento chvalozpěv v utrpení – téměř slepý, ve fyzické bolesti – a přesto zvolil chválu. V tom spočívá jádro františkánské odolnosti: volba života a vděčnosti i uprostřed zkoušek.
Otázky:
1) Věřím skutečně, že Bůh může uzdravit naši rodinu?
2) Svěřil jsem v modlitbě naše rány Pánu?
3) Mám stále strach z budoucnosti?
4) Činím dobrá rozhodnutí pro sebe i pro svou rodinu?
5) Nechávám se snadno ovlivnit strachem, srovnáváním se s druhými nebo názory ostatních?
6) Jakým člověkem se chci stát – a jakou rodinu chci vybudovat?
7) Jaké konkrétní rozhodnutí mohu dnes učinit, abych se posunul směrem k vyrovnanějšímu a pokojnějšímu životu?
8) Kolik času mohu vyhradit na modlitbu nebo smíření, abych podpořil pokoj v naší rodině?
9) Jak se naše rodina může stát živým svědectvím františkánské naděje?
Otázky pro malé skupiny:
• Co konkrétně znamená zvolit si život uprostřed rodinného utrpení?
• Jak může naše bratrské společenství podpořit rodiny, které těžko hledají naději?
• Kde jsme byli svědky uzdravení – v našich vlastních rodinách, nebo v rodinách kolem nás?
Závazek: Františkánská spiritualita nás zve k volbě prostoty a dobroty. Tento týden:
• Pojmenuji jednu ránu nebo strach, které vědomě svěřím Bohu v modlitbě.
• Zvolím jedno konkrétní gesto smíření nebo něhy vůči členovi rodiny.
Možné aktivity:
• Vyzvěte rodiny, aby se podělily o krátké svědectví naděje nebo proměny.
• Vytvořte „košík modliteb“ – každý anonymně napíše na papírek nějakou svou ránu či úmysl a skupina se za ně společně modlí.
• Nabídněte chvíli tiché adorace nebo kontemplativní modlitby zaměřené na uzdravení a nový život.
12. SETKÁNÍ: Duchovní rozměr jako katalyzátor uzdravení
Cíl: povzbudit naši rodinu OFS k víře, že Bůh je schopen pomoci, podpořit a proměnit naše rodinné životy.
Možná témata k diskusi: víra a naděje, Boží slovo jako zdroj uzdravení, františkánská spiritualita, cesta rodiny obdobím postní doby a Velikonoc: od zkoušky k radosti, duchovní rozměr jako cesta
k odolnosti, chvála uprostřed utrpení.
Boží slovo:
• Jan 16,20: „Amen, amen, říkám vám, žebudete plakat a naříkat, ale svět se bude radovat. Budete se trápit ale váše úzkost se obrátí v radost.“
• Přísloví 24,16: „Neboť spravedlivý vstane, i kdyby sedmkrát padl.“
• 1. Korintským 13,7: „Láska všechno snáší, všemu věří, vždycky doufá, všechno vydrží“
• Žalm 33,19: „aby je vysvobozoval ze smrti, aby je živil v dobách hladových.“
• 2. Korintským 12,9: „Moje milost ti stačí. Má moc se plně projeví uprostřed slabosti.“
Františkánské prameny: Sv. František z Assisi, List ministrovi.
Sv. František z Assisi, Chvalozpěv stvoření : „Ať tě chválí, můj Pane, všechno, co jsi stvořil.“
František nesložil tuto Píseň ve chvíli útěchy, nýbrž uprostřed tělesného utrpení a vnitřní temnoty. Jeho chvála nebyla popřením bolesti – byla duchovní volbou hledět za ni. V tom spočívá jádro františkánského uzdravení: nejde o absenci rány, nýbrž o její proměnu.
Otázky:
Víra a utrpení:
1) Jak víra proměňuje způsob, jakým vnímám utrpení?
2) Obracím se k Bohu, když se věci nevyvíjejí dobře?
3) Věřím skutečně, že mi může pomoci?
4) Zažil jsem někdy po modlitbě vnitřní pokoj?
5) František čerpal sílu z modlitby. Jak mohu tuto sílu objevit a rozvíjet ve svém vlastním životě?
Ohlédnutí za cestou:
6) Jak slavit rodinný Pesach (velikonoční hod)?
7) Podařilo se mi na konci této cesty rozpoznat jizvy přítomné v mém rodinném životě?
8) K jakým proměnám došlo ve mně nebo v mé rodině během tohoto programu?
9) Jaké kroky vděčnosti jsme podnikli?
10) Umím děkovat i navzdory těžkostem?
11) Dokážeme v naší rodině vnímat to, co se daří, vedle toho, co je obtížné?
12) Ztratil jsem snad naději – a došlo k nějakému posunu?
Pohled do budoucna:
13) Jak mohu slavit rodinné Velikonoce – přechod od zkoušky k radosti?
14) Jak mohu konkrétně posilovat důvěru a pokoj ve svém domově?
15) Jak ukázat, že františkánská radost je možná i v utrpení?
16) František čerpal sílu z modlitby. Jakou modlitbu nebo chvíli ticha bych mohl zavést, abych do svého každodenního života vnesl více pokoje?
17) K jakému konkrétnímu kroku se mohu zavázat, abych plody této cesty přenesl do svého rodinného života i do budoucna?
Otázky pro malé skupiny:
• Jak může naše společenství podpořit rodiny, které těžko hledají naději?
• Kde jsme byli svědky uzdravení – v našich vlastních rodinách, nebo v rodinách kolem nás?
Závazek:
Napište osobní modlitbu díků – pojmenujte jednu ránu, která se začala hojit, a jednu milost, kterou jste na této cestě objevili.
Možné aktivity:
• Uspořádejte závěrečnou oslavu – společné jídlo, modlitbu díků a prostor pro sdílení svědectví.
• Vyzvěte každou rodinu, aby zapálila svíčku jako symbol přechodu ze tmy do světla – od stigmatizace k Velikonocům.
• Vytvořte společnou modlitbu chval, inspirovanou Písní tvorstva, kterou skupina sepíše společně.
• Nabídněte každému účastníkovi písemné požehnání nebo slovo povzbuzení, které si může odnést domů.
Závěr: Chvála se může zrodit v trpícím srdci. To je poselství svatého Františka.
To je poselství tohoto programu. Rodinná zranění nejsou posledním slovem. Poslední slovo patří Vzkříšení.
SHRNUTÍ PRO ANIMÁTORY – JEDNOTLIVÁ SETKÁNÍ
Na závěr každého setkání provede animátor skupinu třemi závěrečnými kroky:
1. Co jsme si odnesli?
Vyzvěte účastníky, aby pojmenovali jeden postřeh, jedno slovo nebo jeden obraz, který jim ze setkání utkvěl v paměti. Nejde o zkoušku – je to okamžik společného „sbírání plodů“.
2. Jaké konkrétní obrácení?
Vyzvěte každého účastníka, aby určil jednu změnu – byť sebemenší –, k níž se cítí povolán ve svém postoji, ve svých slovech nebo ve svém chování v rámci rodiny. Obrácení není velkolepé gesto; začíná jediným krokem.
3. Závěrečná otázka pro každé setkání: Mohu nést kříže naší rodiny s Kristem, po vzoru Františka z Assisi?
Tato otázka není určena k úplnému zodpovězení – je pozváním k neustálému rozjímání, modlitbě a odevzdání se.
POKYNY PRO ANIMÁTORY – PODLE TÉMATU SETKÁNÍ
Každý měsíc animátor připraví a vede setkání podle následujícího rámce:
1. Osobní příprava
• Před setkáním si v celém rozsahu přečtěte příslušnou část brožury.
• Vyberte dvě nebo tři klíčové věty, které během diskuze zdůrazníte nebo k nimž se vrátíte.
• Před vedením setkání věnujte čas osobní modlitbě.
2. Potřebný postoj
Úkolem animátora je vytvořit bezpečný a přívětivý prostor. To vyžaduje:
• Neutralitu – nevnucujte vlastní výklad ani zkušenosti.
• Diskrétnost – to, co zazní ve skupině, zůstává ve skupině.
• Laskavost – přijměte každý příspěvek bez hodnocení.
• Schopnost přeformulovat – pomozte účastníkům vyjádřit to, co se jim těžko formuluje,
aniž byste jim vkládali slova do úst.
3. Pastorační zásady
• Nikdy nenuťte ke sdílení – ticho a váhání je třeba respektovat.
• Vyhýbejte se morálním soudům – skupina je prostorem doprovázení, nikoli nápravy.
• Všímejte si známek hlubokého rozrušení či tísně – pokud se zdá, že je účastník v krizi, citlivě jej doprovoďte a po skončení setkání jej nasměrujte k vhodné odborné pomoci.
4. Doporučené pomůcky
• Tabule nebo velký arch papíru pro společné shrnutí a klíčová slova.
• Záměrné chvíle ticha – nevyplňujte každou odmlku.
• Anonymní papíry pro citlivé otázky nebo písemně vyjádřené úmysly.
• „Rodinný modlitební zápisník“ – skupina si v průběhu programu vede společný záznam úmyslů, předsevzetí a poděkování.
ROLE ANIMÁTORA
Animátor je především služebníkem skupiny. Jeho úlohou není vyučovat, nýbrž doprovázet. Ne řešit problémy, ale otevírat prostor. Ne uzavírat, ale vysílat dál.
V praxi to znamená:
• Zajištění důvěrnosti – připomeňte to skupině na začátku každého setkání.
• Podporu svobody projevu – nikdo není povinen se svěřovat; každý příspěvek je vítán.
• Vyhýbání se jakémukoli morálnímu nátlaku – program je pozváním, nikoli povinností či soudem.
• V případě potřeby nasměrování k odborníkům – vedoucí skupiny není terapeutem; uvědomění si vlastních hranic je samo o sobě formou péče.
• Udržování rovnováhy mezi vírou a realismem – františkánská spiritualita není útěkem od reality. Je to způsob, jak čelit realitě s nadějí.
PRAMENY A ODKAZY :
Veškeré odkazy na spisy a životopisy svatého Františka z Assisi vycházejí z publikace *Francis of Assisi: Early Documents* (František z Assisi: Rané prameny), 4 svazky (New York: New City Press, 1999–2020).
Všechny biblické citáty jsou převzaty z překladu *The New American Bible* (Washington, DC: Confraternity of Christian Doctrine, 2011). https://www.vatican.va/archive/ENG0839/_INDEX.HTM
Aiken, C. (2010). *Family experiences of bipolar disorder: The ups, the downs and the bits in between*. Jessica Kingsley Publishers.
Amato, P. R. (2010). Výzkum rozvodovosti: Přetrvávající trendy a nový vývoj. Journal of
Marriage and Family, 72(3), 650–666.
Boss, P., & Spielberger, C. H. (1987). Zvládání stresu v rodině (Family stress management). Sage.
Cassel, E. J. (1982). Povaha utrpení a cíle medicíny. New England Journal of
Medicine, 306(11), 639–645.
Conger, R. D., Conger, K. J., & Martin, M. J. (2010). Socioekonomický status, rodinné procesy a
individuální vývoj. Journal of Marriage and Family, 72(3), 685–704.
Copello, A., Templeton, L., & Orford, J. (2010). Metoda 5 kroků: Principy a praxe. Drugs:
Education, Prevention and Policy, 17(S1), 86–99.
Delage, M. (2008). Rodinná rezilience (La résilience familiale). Odile Jacob.
František. (19. března 2016). Amoris laetitia: Posynodální apoštolská exhortace o lásce v rodině. Vatikán.
Johnson, M. P. (2008). Typologie domácího násilí: Intimní terorismus, násilný odpor
a situační násilí mezi partnery. Northeastern University Press.
Nguimbi, A. S. (rozená Ilama Mombot). Zkoušky a utrpení rodin: Stigmata a Velikonoce! – 2025.
Komise pro rodinu CIOFS. https://ciofs.info/2025/04/23/trials-and-sufferings-of-families/
_______________________________
1 Delage, M. (2008). La résilience familiale. Odile Jacob.
(překlad: Markéta Terezie Kubešová)