Mlčoch, Lubomír OFS

Připomínáme si 15 let od svatořečení blahoslavené Anežky Přemyslovny a 15 let od pádu historického a „vědeckého“ materialismu. Redakční skupina dokončuje práce na dokumentu připravovaném pro 2. zasedání Plenárního sněmu, které se bude konat na Velehradě v souvislosti se svátkem našich věrozvěstů Cyrila a Metoděje v červenci příštího roku. V čase adventním se sejdou naši biskupové, aby posoudili text a dali souhlas k jeho předání delegátům sněmu. V našich modlitbách za Plenární sněm buďme vytrvalí a neochabujme...

    Původní dokument připravený pro 1. zasedání sněmu v červenci 2003 měl název „Nenechejme si vzít budoucnost“, byl tedy vyjádřením starostí a obav o osud církve u nás. Po týdenním jednání účastníků sněmu byl dokument přepracován a vydán se staro-novým titulem „Radost a naděje“ připomínajícím Konstituci Druhého vatikánského koncilu. Práce na přípravě budoucího dokumentu - o jehož název se můžeme zatím právě jen modlit - byly v komisi „Poslání a život laiků“ vedeny pod mottem poněkud překvapivým, totiž moudrostí staré Číny: čínský znak pro „krizi“ je grafickým vyjádřením dvou jiných pojmů, a to „nebezpečí“ a „šance“. Naší nynější krizi jsme se snažili porozumět jako ohrožením pro národ a církev, v jejichž nebezpečí je současně příležitost k obratu k lepšímu, šancí. Radost a naděje spočívá v hloubi našich srdcí, v našem obrácení...

    Doba adventní je dobou radostného očekávání. Denní modlitba církve v podobě textů pro františkánskou rodinu připomíná v začátku adventu všechny svaté serafického řádu, jichž je téměř 500, a do tohoto počtu nejsou dosud zahrnuti ti mnozí, v jejichž svatost věříme, jako Pražští mučedníci od Panny Marie Sněžné, P. Jan Evangelista Urban, Dr. František Nosek... Pak již doba adventní nás vede k té jediné a pravé Radosti, v níž je jediná naše Naděje, příchod Syna Božího, který přišel na svět, aby nás vykoupil a osvobodil z područí smrti. Nalezne Syn člověka víru v zemi našich předků – až znovu přijde?   

     Pracovní verze dokumentu „Poslání a život laiků“ je rozdělena do dvou částí: „Laici v církvi“ a „Laici ve světě“. Část o životě a poslání laiků ve světě navazuje na již dříve vydané dokumenty k sociálním otázkám v naší zemi, na list „Pokoj a dobro“ a „Žeň veřejné diskuse k listu Pokoj a dobro“. Posun je patrný ve změně optiky: už se méně vracíme ke kritické reflexi české cesty „transformace“ a zamýšlíme se nad „duchem doby“, kulturou a životním stylem, v němž je nám žíti, světem, kterému se už nemáme přizpůsobovat - jak nás nabádá apoštol Pavel. Laici ve světě jsou podle názoru dvaceti laiků z této komise ohroženi především staro-novou formou modloslužby moci ekonomické, moci vzdoro-boha mamonu. „Historický materialismus“ minulého ateistického režimu byl vystřídán praktickým materialismem agresivní tržní kapitalistické ekonomiky, který na Boha opět zapomíná, Boha popírá, a člověka manipuluje - tentokrát „vědeckou reklamou“. Masová média jsou pod vlivem nikoli již „jediné povolené ideologie marx-leninismu“, ale pod vlivem moci peněz. Svobody nabyté před patnácti lety si málo vážíme: jsme v pokušení rezignovat na parlamentní demokracii – v níž oprávněně rozpoznáváme skryté formy jiné, jen skrytější totality. Avšak dezercí občanské společnosti nepomůžeme. Cesta jistě nespočívá v návratu k systému jedné strany, a spásu nám nepřinese žádný „osvícený diktátor“. Lepší demokracii mohou naplnit jen lepší demokraté. Naše selhání v této odpovědnosti by bylo projevem slabosti naší víry, a neměli bychom se přitom na co vymluvit: k rezignaci bychom se rozhodli svobodně a dobrovolně.      

     V přípravě na blížící se 70. výročí setkání bratra JUDr. Františka Noska se sestřičkou smrtí připravila redakční skupinka sborníček „Politika jako evangelizace“ s podtitulem „Dr. František Nosek a dnešek“. Původně zvažovaný název sborníčku byl „Život z víry“. Na mezinárodní konferenci o finančních krizích na Velehradě (Hnutí „Křesťan a práce“, Poutní dům Stojanov, září 2004) jsem měl příležitost osmdesáti českým účastníkům již sborníček rozdat (a cca stejný počet účastníků z Německa, Rakouska, Itálie, Švýcarska a Anglie se o osobnosti našeho bratra alespoň dozvěděl). Vzhledem k zaměření konference jsem řekl, že osobnost Noskovu můžeme dát jako vzor také s myšlenkou jeho životního usilování v oblasti hospodářské, tedy „podnikání jako evangelizace“, „finance a bankovnictví jako evangelizace“, světe div se, „byznys jako evangelizace“! O měsíc později v premonstrátském klášteře Teplá se konaly již po patnácté „Mariánskolázeňské rozhovory“ organizované Českou křesťanskou akademií na straně české a Ackerman gemeinde na straně německé, katolíků kdysi vyhnaných ze země jejich předků, z Čech. Tentokrát bylo tématem konference nikoliv smíření našich národů, ale již společná starost Německa a České republiky, a tou je krize sociálního státu. Konference ukázala na paradox, že přes tak odlišný vývoj v obou zemích po 2. světové válce jsou dnešní naše problémy velice podobné. Tržní ekonomika k rodině málo přátelská, nepříznivý demografický vývoj, krize penzijních systémů. Blahobyt, k němuž vedlo sociální tržní hospodářství – za přispění katolické sociální nauky - má v Německu za následek praktický materialismus a oslabování víry. U nás je posedlost po blahobytu tím silnější, čím více je zatím pro mnohé jen předmětem posedlosti. A už vůbec málo pamatujeme na to, že „bez Božího požehnání marné lidské namáhání!“   

    Nějak jsme jako národ - i my jako věřící - ba i my jako členové františkánské rodiny - těch patnáct let na naši sestru Anežku málo mysleli. S jejím svatořečením nám přitom přišla svoboda – a my jsme tak zapomětliví - a tak nevděční. Pro nás, čtenáře Poutníka, je sv. Anežka Česká hlavní patronkou františkánské rodiny v Českých zemích. Provincie františkánů v Čechách byla po léta zvána provincií svatováclavskou. Brožurka-sborníček „Politika jako evangelizace“ má na titulní straně obálky fotografii Myslbekovy sochy sv.Václava na Václavském náměstí v Praze, na zadní straně obálky je obrázek kostela sv. Anežky v Praze-Spořilově. Kostel postavený též přičiněním Dr. Františka Noska je stár také oněch 70 let, tedy jeden lidský věk. Kostel sv. Anežky byl nedávno restaurován, obnoven, září čistotou. Doba adventní je příležitostí k restaurování našich duší, které mají být chrámem Ducha svatého. Je to doba připomínající hodnoty skromnosti a chudoby, a proto radostného očekávání. Modleme se společně za to, aby letošní doba adventní se sestrou Anežkou byla také dobou naplnění našich intencí spojovaných s tak výjimečnou historickou událostí, jakou je Plenární sněm katolické církve. Modleme se za to, abychom nebezpečí a hrozby pro národ a církev proměnili na šanci nové evangelizace. Doba radostného očekávání příchodu Syna člověka – Dítěte - je dobou, v níž jsou naše srdce nejlépe disponována k obrácení. Připomeňme si a žijme tu překypující radost, již náš Otec František vyzpíval nad jesličkami v Grecciu. Jen tam je naše naděje. Jen odtud se nemusíme bát, že viditelný bůh peněz vezme naší církvi budoucnost. Pokoj a dobro.

Lubomír Mlčoch OFS