Novák, Antonín

Nosek se nedomáhá nikdy významných postavení, netvoří skupiny satelitů, nesnaží se být oblíbený. Jde jen za pravdou s poctivostí, mluví pravdu padni komu padni. Je pravým poslancem lidu – delegátem, nikdy ne demagogem. Není hlasatelem, tribunem lidu a propagátorem nějakého politického systému. Jeho politická činnost je praktické uplatňování křesťanských pravd v oboru státní problematiky. Tímto duchem se nesou jeho řeči o obecných otázkách politických a národohospodářských. Je přirozené, že tento způsob spíše učitelský než propagandistický nevyvolává u posluchačů projevy nadšení, jak tomu bývá u táborových řečníků. Ale působí! Získává nadšené a věrné stoupence hlavně mezi mládeží, která vyciťuje, že Nosek svým životem stojí za slovy.

Dr. Nosek si nevšímá denních přestřelek, nečte pravidelně denní tisk. Nepotřebuje, aby mu dával rozumy nějaký redaktor. Je-li v tisku něco důležitého, tak se to dozví jinak. Nejvýraznějším rysem jeho osobnosti je pomáhat. A není to jen snaha, slib, pomoc formální. Osobně každému prosebníku odpovídá, intervenuje u úřadů, hledá další pomoc, když původní zákrok zklame. Kdo čte kopie jeho dopisů, musí užasnout nad jeho neúnavností a svědomitým úsilím Noskovým, aby žadateli pomohl.

 Noskova kvalifikace působí, že je poslaneckým klubem delegován na místa, kde je třeba schopných lidí. Je rádcem kolegů a přitom skromný a laskavý ke všem. Při vší vyčerpávající práci politické nezapomíná na prokazování služeb v širokém okruhu. Přijede student do Prahy na vysokou školu. Je z venku, nikoho nezná a také prostředků z domova má poskrovnu. Nějak se dovídá o dr. Noskovi a obrací se na něho. Nosek prosebníka neodbývá. Řadu dní ho hostí u sebe, pak mu zamluví v jednom klášterním domě laciný byt i stravování. Student ani neví, že toto ubytování jde na Noskův účet.

Nosek nedělá pána. Bydlí jako poslanec a pozdější ministr v dvoupokojovém bytě v Karlíně a jediný přepychem je zřízení koupelny.

Dr. Nosek ministrem (od r. 1926 do 1. 11. 1929)

Strana lidová byla až do voleb r. 1925 v opozici. Po rozpadu rudo-zelené koalice (sociální demokracie, národní socialisté, agrárníci) a přechodné úřednické vládě dr. Černého došlo v r. 1926 ke koalici, v níž byla zastoupena strana lidová. Měla tenkrát 33 poslanců a při obratném postupu Šrámkově mohla se dost významně uplatnit ve státní politice. Dostala tři ministry, z Moravy to byl Šrámek a Dolanský, z Čech dr. Nosek. Byl krátkou dobu ministrem vnitra a pak ministrem pošt. Politické úspěchy posílily sebevědomí mnohých katolíků. Nosek jako ministr zůstává stále svůj a poctivý jako dosud. Jen úkolů a práce mu přibylo.

Také dr. Josef Novák byl zvolen poslancem. Stranou mu byl svěřen velmi těžký úkol – dát do pořádku Svaz hospodářských družstev. Byl to úkol nadlidský a zdařil se jen za účinné pomoci Noskovy. Nosek i Novák si byli vědomi, že i v tomto úkolu jsou pouze dělníky Božími.

Dr. Novák píše: „Cítili jsme přímo zásah Prozřetelnosti. Pomoci tolik, kolik právě bylo třeba, a tehdy, kdy byla nutná.“ Dr. Nosek nevěřil ve snadný úspěch, byl nedůvěřivý, když šlo něco snadno a rychle. Byl-li nezdar, trpělivě začínal znovu. Ztráty z dosavadního hospodaření Svazu byly milionové a hrozící skandál by byl poškodil hnutí více než krach svatováclavské záložny. Správce Nešpor líčí, jak dr. Nosek sanoval sušické hospodářské družstvo, kde bylo na 400 000,- Kčs ztrát. Jen splatná směnka u občanské záložny na 200 000,- Kčs, podepsaná váženými rolníky. Okresu stačila, aby katastrofa byla dokonalá. Ani haléř nikdo nedal a málokdo tušil, kolik práce  to dr. Noska a jeho spolupracovníky stálo, než se vyplatily dluhy, které jiní udělali.

Jiné strany měly jistě podobné problémy, ale pro ně byla státní pokladna otevřena. S pomocí Boží bylo vše v pořádku zlikvidováno a pod novým vedením se naše družstevnictví začalo zvedat. Byl vydáván Lidový hospodář, týdeník, který vyoral pěknou brázdu na poli křesťanského života.

Lidové peněžnictví

buduje všude urychleně svoje vlastní ústavy. Byla založena „ústřední záložna lidová“ v Praze jako centrála pro lidové záložny a kampeličky. Když dr. Nosek umíral, byla jich už plná stovka. Dr. Nosek dává těmto peněžním ústavům do vínku krásné heslo: „Vkladatelům jistota, dlužníkům mírný úrok a z čistého zisku také něco Pánu Bohu.“ Když byl připraven leták na naši družstevní obec záložen, kdosi navrhoval, aby se udala vyšší kapacita podniku. Dr. Nosek ostře odmítl jakoukoli nadsázku.

Ze spolupracovníků, mimo zaměstnanců úZL, sluší jmenovat zejména pana velmistra křižovníků dr. Vlasáka a pelhřimovského děkana Msgre Fr. Vaňka, jejichž zkušenosti mnoho pomáhaly.

Lidová strana po úspěchu Lidového hospodáře začala vydávat reprezentativní deník Lidové listy. Šéfredaktorem byl kanovník Světlík a po něm ligista dr. Josef Doležal. Strana k tomu potřebovala moderní tiskárnu. Tak se počala budovat „Charitas“. A opět to byl dr. Nosek, na kterého připadl největší kus práce. Když se otvíral palác „Charitas“ s tiskárnou, bylo při slavnostních projevech vzpomenuto všech, kdo se nějakým způsobem zasloužili o toto velké dílo, jen dr. Noska nikoli. Když se správce Nešpor cestou domů tohoto bodu dotkl, odvětil dr. Nosek klidně: „On o tom neví.“

Dr. Nosek jedná stejně nehlučně při koupi objektu bývalého kláštera piaristů s kostelem sv. Kříže v Panské ulici, kde si přál mít kostel ustavičného klanění Nejsvětější svátosti.

Aby naše družstevní a charitativní podniky měly vlastní finanční oporu, stará se dr. Nosek o vlastní banku. Dokázal, že koupí akcií byla získána Moravsko-slovenská banka. Sloučením s jinými třemi se pak utvořila Moravská banka, kde vliv našeho družstevnictví byl zajištěn. Jen Bůh ví, co to stálo námahy, aby se tato věc podařila, a kolik požehnání přinesla pro katolickou věc.

Antonín Novák

samizdat z r. 1977

(pokračování)

Text pod obr.: Dr. Nosek na letním bytě v Poříčí n. Sáz. č. 8, asi v r. 1928. Zleva manželka Anna, dr. Nosek, jeho sestra Marie, před nimi zleva Noskovy děti František a Anna