Slotwiński, Tadeusz OFM

Prvním a nejslavnějším patronem advokátů je sv. Ivo, jenž se životem a činností zasloužil o to, že byl nazván „advokátem chudých“. Ve skutečnosti nebyl jen jejich advokátem, ale přítelem, bratrem, dobrodincem a otcem. Narodil se 17. října 1253 v Minihy-Tréguier v Bretoňsku ve Francii. V Paříži studoval teologii a v Orléansu církevní právo. S tímto vzděláním zastával úřad oficiála (biskupského soudního vikáře) v Rennes a Tréguier. Ve věku 31 let přijal kněžské svěcení, nato byl farářem v Trédres a Louannec. Po čtrnácti letech odstoupil z pastorační služby. Následujících pět let - až do své smrti - pobýval na svých rodinných statcích. Mimořádně přísný sám k sobě, s láskou a plnou oddaností se staral o chudé a nemocné.

 Jako kněz pokračoval Ivo s největší horlivostí a zanícením ve svém povolání advokáta. V této době také vstoupil do Třetího řádu sv. Františka a přijal kající šat. Svůj rodinný dům dokonce změnil na špitál, sirotčinec, útulek, jídelnu a veřejné lázně pro všechny chudé, nešťastné, nemocné a sirotky.

 Brzo si získal nový titul „svatý kněz“. Bránil všechny, kdo upadli do právních těžkostí. Pronásledované a utiskované se snažil zachraňovat z nepříznivé situace, těm, kdo se ocitli na okraji bídy, zajišťoval potřebné prostředky k životu. Jeho jednání sloužilo mnohým jako příklad a začali se jím řídit členové bratrstev sv. Iva a františkánští terciáři. Proslul zejména jako obránce chudých před duchovními i světskými soudy.

 Zemřel 19. května 1303 na otcovském statku Kermartin. Jeho hrob se nachází na hřbitově v Tréguier. 19. května 1317 papež Klement VI. vyhlásil tohoto dobrodince za svatého.

 úcta sv. Iva Hélory je známá především ve Francii, a to zvláště pro svědectví rovnosti a spravedlnosti. V Minihy-Tréguier se koná k jeho poctě pouť. Světec je zobrazován jako rytíř držící popsaný svitek, anebo s knihou, často jej obklopují prosebníci a potřební chudáci; na hlavě má někdy biret (doktora práv), v dlani bič nebo provaz.

 Sv. Ivo je patronem Bretoňska (Brétagne), soudců, advokátů, notářů, farářů, soustružníků, chudých a sirot, je vzýván v případech soudních procesů. Je patronem university v Nantes a mnoha právnických fakult ve Francii (také právnické fakulty Karlovy university v Praze; na její objednávku vytvořil Matyáš Braun pro Karlův most r. 1711 sousoší, kde se svatý advokát s laskavým porozuměním sklání k vyhublému starci a vysílené ženě s dětmi; po jeho boku stojí alegorická postava Spravedlnosti).

 Ve Francii, Itálii, Belgii a Brazílii v 19. stol. vznikla četná bratrstva pod jménem sv. Ivo, která se věnují ochraně práv chudých a utištěných.

 Sv. Ivo znal světské i církevní právo, proto musel stát na straně uchování práva, a na druhé straně bránil ty, kdo se dostali do konfliktu s právem, zvláště chudé a slabé.

 Bůh nám dal rozum, díky němuž můžeme poznávat jeho zákon a plnit jej ve svém životě. Nemáme žádnou moc, abychom Boží zákon změnili. Každý pokus postavit se proti Božímu zákonu končí tragicky. Bůh neužívá trestní zákoník, avšak narušení jeho zákona hned s sebou nese utrpení a neštěstí. Štěstí člověka je úzce závislé na respektování Božího zákona.

 Člověk je povinen znát a dodržovat Boží zákon, aby mohl dobře a moudře žít. Sám však dostal dodatečný zákon, jehož cílem je harmonie a pokoj našich srdcí. Je to nábožensko-mravní zákon zapsaný v srdci člověka. Dostali jsme zákon svobody a nesmrtelnosti. Tyto dva zákony představují Desatero.

  Boží zákon je nástrojem, jehož pomocí Bůh řídí svět. Je to žebřík, po jehož příčkách se člověk může vzpínat, aby se dostal k samému Bohu, když objevuje jeho moudrost, všemohoucnost a dobrotu. Je programem výchovy člověka, který ho řídí k dosažení plné dozrálosti. Je jedním z jeho největších darů, jehož cílem je naše štěstí. Umožňuje totiž navázání tvůrčího dialogu člověka s Bohem.

 Z tohoto hlediska jsme všichni do určité míry právníky. Znalcem Božího zákona vepsaného do světa je fyzik, astronom, chemik, biolog, znalcem Božího zákona vepsaného do srdce člověka je lékař, vychovatel, sociolog. Každý specialista se zabývá určitou částí Božího zákona, kterou má pokud možno dobře poznat a dokázat využít.

 Prvotní hřích porušil Boží zákon. Proto Kristus přišel na zemi, aby nás osvobodil od viny a trestu za porušení zákona, to jest spasil nás. Ježíš se rozhodl přesvědčit nás, že ve světě bezpráví se dá žít ve shodě s Božím zákonem. Ježíš svým učením a životem vyžaduje dokonalé zachovávání Božího zákona. Zde je třeba připomenout si Řeč na hoře. Ježíš nás učí interpretovat Boží zákon v duchu lásky. On rovněž vrátil zákon nesmrtelnosti ztracený hříchem. Uskutečnil to svým zmrtvýchvstáním a Eucharistií.

 Člověk svým životem často narušuje Boží zákon. Zaviněná neznalost toho, co je dobré a co zlé, je hřích. Nikdy taková nevědomost neospravedlňuje člověka, vždy ho zatěžuje vinou. Žijeme ve světě, jenž plánovitě dělá všechno, aby Boží zákon nebyl znám.

 Druhým chybným přístupem k Božímu zákonu je jeho „zbožštění“. Tohoto bludu se dopouštěli farizeové. Litera Božího zákona byla jimi kladena výše než Bůh. Zbožštění Božího zákona se projevuje rovněž jako fanatismus směřující k obraně části zákona, při kterém se zapomíná či opomíjí zákon lásky k Bohu a k bližnímu.

 Třetím způsobem narušování Božího zákona je pokus o jeho pozměnění lidskými předpisy, které předpokládají lidské cíle. Je třeba mít na paměti, že nejde o žádný dobrý čin, pokud při jeho vykonání dochází k porušení Božího zákona (srov. Mk 7,9-12).

 Čtvrtým způsobem porušování Božího zákona je manipulování s ním, jehož cílem je vlastní prospěch manipulujícího (srov. Mt 26,65). Boží zákon v rukou nesvědomitých lidí může být strašným nástrojem zločinu.

 Dalším bludem je komolení Božího zákona. Dochází k němu, když člověk vědomě vyřazuje některé přikázání jako nepohodlné (např. šesté nebo sedmé Boží přikázání).

 Konečně máme pokus o vyloučení Božího zákona zavedením takového lidského zákona, který je popřením zákona Božího. Bůh řekl: „Pamatuj, abys světil sváteční den“, zlo však říká: pracuj v neděli. Bůh říká: „Nezabiješ!“, avšak zlo - zabíjej nenarozené děti a uskutečňuj eutanazii. Bůh varuje: „Nesesmilníš!“, zlo však říká - jdi za svými pudy.

 Nejčastěji však máme co dělat se znevažováním Božího zákona pro vlastní sobectví, lenost a hledání rozkoše. Dnes k tomu ještě přistupuje strach před konfrontací s veřejným míněním, neboť jsou pranýřování veřejným míněním ti, kdo chtějí být věrní Bohu.

 Modleme se za ty, kdo se vzdálili od Božího zákona, aby objevili jeho hodnotu. V životě, jenž rychle míjí, dříve či později budou stát před utrpením, neštěstím, stanou nad propastí, do které vedou cesty mimo Boží zákon, a potom snadno se jim do očí zahledí zoufalství. Nezapomínejme, že srdce Zákonodárce je velmi citlivé a milosrdné.

 „Bože, tys shrnul všechny příkazy posvátného zákona do přikázání lásky k tobě a k bližnímu; učiň, abychom zachováváním tvých přikázání podle příkladu svatého kněze Ivo zasloužili si život věčný, skrze Krista, našeho Pána. Amen.“

Tadeusz Slotwinski OFM

 Sw. Iwo Hélory - stróž prawa Božego

Glos sw. Franciszka 2/2004

z polštiny přeložil Radim Jáchym OFM