O nás
Aktuality
Národní rada SFŘ a týmy
Složení národní rady a týmů
Zápisy z jednání
Zprávy z CIOFS
Zpravodaj NBS
Společenství
Mezinárodní společenství
Národní společesntví
Místní společenství
Základní dokumenty
Řehole
Generální konstituce
Národní stanovy
Rituál
Prováděcí směrnice k národním stanovám
Stanovy pro duchovní asistenci
Seznam odpustků
Vznik nového společenství
Stanovy mezinarodniho bratrskeho spolecenstvi
Liturgické texty
Liturgický kalendář
Rituál
Františkánské texty
Františkánská literatura
Formační texty
Základní kurs františkánského misionářského charismatu
Formáček
Další texty
Fotogalerie
Svatí františkánské rodiny
Výročí 800 let založení třetího řádu, svědectví o povolání do SFŘ
Život v MBS
Životní cesta bratří a sester
Povolání a obdarování
Naši duchovní asistenti a kněží
Dějiny SFŘ v Česku na Wikipedii
Archiv Poutníka
Zprávy o činnosti SFŘ
Archiv
Cyrilometodějská pouť
Františkánská místa
Františkánský kalendář
SFŘ Slovensko - spolupráce
Ke stažení
Odkazy
Hledej
Bl. Lucie z Caltagirone, panna terciářka
Čech, Zdirad
16. září
+
1400
V malebném sicilském městě Caltagirone narozená Lucie (asi v polovině 14. století) dostala jako dítě poctivou zbožnou výchovu, a když se ukázalo, že dětské náboženské zaujetí u ní zůstalo, i když vyrostla v pannu, a že touží po řeholním životě, mohla z domova odejít do Salerna a tam u františkánů při kostelu sv. Mikuláše zdokonalovat a prohlubovat svůj duchovní život a posléze vstoupit do kláštera třetího řádu. Brzo vynikla vzorným plněním povinností, kajícími skutky a umrtvováním, a hlubokou úctou k Pěti ranám našeho Pána Ježíše Krista (podobně jako blahoslavená Johanna Marie de Maillé, viz POUTNÍK 3/2001, a o několik generací mladší svatá Marie Františka od Pěti ran Kristových, viz POUTNÍK 10/1998, obě terciářky). Hospodin ji už za života oslavil zázraky, a když v roce 1400 zemřela na mor, uložily sestry její tělo do svého řádového kostela. Četná zázračná uzdravení dokázala, že to bylo dobré, a tak papež Kalixtus III. povolil úctu necelých šedesát let po Luciině smrti. V roce 1514 úctu znova schválil a potvrdil papež Lev X.
(Znaky obou papežů provázejí kresbu postavy blažené panny Lucie, spolu se znakem jejího rodného města). Konvent později z vůle mocných zanikl, a proto se dostaly Luciiny ostatky do benediktinského kostela sv. Maří Magdalény, a proto ji někteří autoři mylně označují za benediktinku.
Zdirad Čech