Pojďme se mu poklonit!
Jáchym, Radim OFM
V 2. části jsem upozornil, jak v životě dochází k různým zkouškám víry, při kterých je třeba jediné: nevzdat svou cestu a jít dál. Tuto zkoušku si museli prožít i Maria s Josefem, když konečně dorazili do Betléma, „nebylo pro ně místo v domě“ - tak bychom asi nejjednodušeji vyjádřili řecký výraz katalyma, který znamená prostornou místnost a který starší překlady uvádějí jako „v hospodě“ a novější hodně nešikovně „v zájezdním útulku“: ve Svaté zemi nám ukazovali takový karavanseraj z křižáckých dob, který jsem předtím znal jen z dobrodružných knih: žádný hotel! Ve skutečnosti šlo o to, že Josefův dům po rodičích byl při sčítání obsazen a rodit někde v koutku před zraky všech Maria odmítla, takže ji Josef odvedl do prázdné stáje - a ukázalo se, že takto překonat zkoušku víry bylo to nejkrásnější, co mohli udělat, a nám to dodnes dává pravou duchovní poezii Vánoc, kde Boží Syn přichází na svět jako člověk v těch nejponíženějších podmínkách, aby nám dal příklad. Když sem dorazili mudrci od Východu, bylo už dítě na světě a jistě je mezitím odnesli představit do jeruzalémského chrámu, neboť hned potom následuje útěk do Egypta. A bylo také po sčítání lidu, takže se dá předpokládat, že Svatá rodina konečně bydlela v Josefově zděděném domě. Nad tímto domem opět „uviděli hvězdu a zaradovali se nevýslovnou radostí“. Hvězda jim musela pomoci překonat jejich druhou zkoušku víry: oni hledají narozeného krále – a hvězda je vede do domu obyčejného řemeslníka? Avšak dokázali i tuto zkoušku překonat: „vstoupili do domu (ne tedy do stáje!), spatřili dítě s jeho matkou, padli na zem, klaněli se mu a obětovali své dary.“ – Dokážeme my vidět Krále svého života v tak nenápadné podobě, i na kříži, v Eucharistii, ve svých bratřích a sestrách, v těch nejposlednějších? A tu čeká mudrce třetí zkouška víry: tady už nestačí jejich hvězda, Bůh jim musí dát zvláštní „pokyn ve snu, aby se k Herodovi už nevraceli“. Pomalu začínají chápat, že tenhle nový král má vystřídat nejen Heroda, ale všechny herodesy dějin. „Proto se vrátili do své země jinou cestou“ – ta nevedla přes Jeruzalém, ale na druhou stranu, kolem jižního cípu Mrtvého moře zpět na Východ. Také Josef dostává ve snu od anděla pokyn: „Vstaň, vezmi dítě a jeho matku, uteč do Egypta a zůstaň tam, dokud ti neřeknu“, a to trvalo „až do Herodovy smrti“, takže Ježíš strávil první tři roky svého života v emigraci. Tam se pro začátek Josefovi dobře hodilo zlato od mudrců. Ani potom se však nevrací do Betléma, ale zpět do Nazareta, takže Ježíš svým pozemským životem ukazuje, že nepřišel jen pro vyvolený národ, ale pro celý svět. Cesta našich tří mudrců vedených hvězdou za narozeným králem se s ním křižovala v Betlémě v úzkém rozmezí několika týdnů, kdy tam Svatá rodina pobývala. I o našem vlastním životě někdy rozhoduje krátká doba, kdy „tu a teď“ musíme říci své „ano“ celému svému dalšímu životu. Jaký byl další osud mudrců od Východu, o tom nám evangelium nic neříká. Splnili svou úlohu. Nedovedeme si však představit, že by se nezajímali, co s oním novým králem bylo dál, když tak jasně poznali jeho Boží znamení. Ztratil se jim egyptskou emigrací a pobytem v Nazaretě. Když však po nějakých 35 létech veřejně vystoupil: byli ještě naživu? Je to možné: jestliže za ním kdysi tak daleko putovali, jistě to nebyli stařečci, a pokud jim bylo nějakých 30 let, mohli se toho dobře dožít. Když Ježíš rozeslal své apoštoly do celého světa, pak podle podání Tomáš šel na východ, přitom pokřtil tyto tři mudrce a ustanovil je za biskupy. Jejich kosti přenesl prý biskup Eustorgius do Cařihradu, kde byly nejdříve uloženy v kostele jemu zasvěceném, až je císařovna Helena, známá sběratelka památek na Ježíše Krista, dala přenést do hlavního chrámu Svaté Moudrosti. Odtud se dostaly – snad za křížových výprav jako mnohé jiné - do Milána, tam je uloupil 1162 císař Bedřich Barbarosa a rozdělil různým německým biskupům, až je biskup Rainald nechal slavnostně přenést do kolínského dómu, kde společně spočívají v trojité rakvi dodnes. Kde budou jednou spočívat naše kosti, není tak důležité. Hlavní je, abychom jako ti tři moudří dokázali celý život jít za hvězdou Božího Syna, která nám září v jeho církvi, v jeho svátostech, i v našich nejskrytějších modlitbách. Potom i my přijdeme do Betléma, padneme a budeme se mu klanět.
Radim Jáchym OFM