Konvent minoritů na Starém Městě pražském

Konvent minoritů je od svých počátků spojován s kostelem sv. Jakuba Staršího na Starém Městě pražském. Vizuálně je tento komplex velmi málo přístupný, nachází se za souborem budov pražského Ungeltu. Důvěrně je však znám milovníkům hudby, neboť zde do dnešní doby přetrvala tradice, kterou začal v 18. století řádový kněz Bohuslav Matěj Černohorský (1684–1742), vynikající varhaník a hudební skladatel.

Stavba minoritského kláštera je spojena s osobností sv. Anežky České a jejího synovce, českého krále Václava I., dostavba spadá do 1. poloviny 13. století, chrám byl vysvěcen roku 1244. Pozdější dochovanou událostí je korunovační hostina Jana Lucemburského a Elišky Přemyslovny v roce 1311, která se konala v refektáři tohoto kláštera. V roce 1316 byl klášter při požáru, který vznikl v Židovském městě, značně poškozen. Celé přestavby se ujala královská rodina a také kostel byl rozšířen zhruba do dnešních rozměrů. Chrám byl v roce 1374 vysvěcen arcibiskupem pražským Janem Očkem z Vlašimi za přítomnosti Karla IV., syna krále Jana. Ve své konečné podobě náležel chrám k největším pražským svatyním.

Během husitských válek budovy sice nebyly zničeny zásluhou pražských řezníků, kteří sousedili s klášterem, ale po vyhnání komunity zde byla zřízena zbrojnice a mincovna. I když se bratři roku 1437 vrátili zpět, celý komplex chátral a v 16. století dvakrát vyhořel. Opraven byl až v letech 1596–1603 a roku 1622 bylo při klášteře obnoveno bohoslovecké studium, které připravovalo na kněžství řádové bratry z různých zemí Evropy. Rozkvět byl ještě jednou přerušen požárem roku 1689, kdy se v kostele zřítila gotická klenba a pohřbila celé vnitřní zařízení s výjimkou sochy Trpícího Krista, Piety a obrazu sv. Antonína.

Obnova kostela trvala dvanáct let, pak nastává doba opětného rozkvětu kláštera a její komunity, která byla přerušena až Josefem II., který zrušil roku 1784 řádové studium a část kláštera. Bratřím bylo zakázáno prosit o almužnu, což vedlo k postupnému odprodávání klášterních budov, které byly většinou při sanaci starého města zbořeny. Dnešní podoba je tak pouhým torzem bývalé slávy konventu, který se těšil oblibě královských dynastií i místního lidu.