Svatý Jan Josef od Kříže

Čech, Zdirad

+ 5. března 1734

Když se rozhořel reformní plamen  františkána sv. Petra z Alkantary, zažehl i srdce mladého Jana Josefa (tenkrát se ještě jmenoval Karel Kajetán Calosinto) v Neapoli. Jako první Ital vstoupil do Petrova noviciátu a tolik prospíval ve studiu i ctnostech, že po třech letech byl pověřen zřízením nového kláštera u Neapole, základu budoucí samostatné neapolské provincie, jejímž prvním provinciálem se měl po letech stát. Více než po hodnostech toužil ale po odříkání a samotě. Dokonce sám nosil stavební materiál na stavbu své poustevny, ani nedbal, že má ramena rozedřená do krve. Ale protože samota nebyla jeho údělem - měl zapalovat další a další srdce a při starostech o klášter a později celou provincii zdolávat protivenství doby, naplňoval svůj ideál skutky kajícnosti a posty podle vzoru svatých poustevníků, a pod hrubým oděvem nosil žíněný pás se železným křížkem s ostrými hroty. Proto dostal příjmení „od svatého Kříže“.

Zemřel 5. března 1734 v klášteře na hoře sv. Lucie u Neapole, a protože byl oslaven mnoha zázraky, zařadil ho papež Pius VI. roku 1790 mezi blahoslavené a papež Řehoř XVI. dal  roku 1839 zapsat jeho jméno do seznamu svatých.

Zdirad Čech