Meditační zahrada v Plzni

Anděl, Miloslav

s památníkem obětem zla je místem naděje, pravdy, odpuštění a smíření. Místem pro ozdravění duše člověka... Autorem projektu, zahradní architektury a celé realizace je Luboš Hruška z Plzně.  Jemu poslal dopis pan Dr. Miloslav Anděl, v němž vyslovuje a svůj dojem z tohoto díla. Se souhlasem příjemce dopisu otiskujeme části z dopisu:

 

 

 

Celá problematika Vašeho života a díla uskutečněného ve spolupráci hlavně s Vaší rodinou a sochařem Romanem Podrázským zapadá naprosto přesně do mých již dlouholetých odborných úvah o duchovní podstatě umělecké inspirace a tvorby. Naše 20. století je totiž na umělecké půdě od počátku  pod vlivem silně zdůrazňovaného subjektivismu (pod pláštíkem falešně chápané a vykládané  tvůrčí umělecké svobody). Umělecký expresionismus - jak jsem tento směr nazval . vycházel z „velikého“ objevu, že zla je kolem nás v životě více než dobra a tudíž  pravdivost uměleckého projevu se musí projevit tím, že si umělci budou všímat více zla než dobra. To je tedy celkem jasná teoretická základna. A mnozí odvážlivci se dokonce pokoušeli a stále pokouší svrhnout existenci zla na „Boží hlavu“. A měli s tím u mnohých lidí - i vzdělaných - dokonce úspěch.

Proč jsem toto vše řekl? Když jste nás, pane Hruško (asi bych Vás moc zlobil, kdybych Vám začal říkat: pane plukovníku, a proto zůstanu u civilního: pane), v květnu 1995 pozdravil, řekl jste brzy nato: „Kdyby nebylo komunistických kriminálů, nebyla by ani tato Meditační zahrada.“ Jak krásný kontrast ke Steinbeckovým Hroznům hněvu! Přiznal jste svojí větou, že i zlo se může stát nástrojem, kterým Bůh dovede člověka k plnosti nejen chápání, ale touhy po absolutním dobru a z něj pramenící krásy. To je můj starý problém, který jsem objevil u básníků a jejich tvorby z doby utrpení v kriminálech - hlavně J. Zahradníčka a V. Renče. Je v tom důkaz podivuhodnosti Božích cest. Věřící básníci jsou utvrzováni ve víře a Vy, ateista, se pod vlivem vanutí téhož Ducha svatého k nim duchovně připojujete, abyste později realizoval přijatou inspiraci k projevu díkůvzdání za přežití a obdržený dar víry a současně vyslovil hold plodnému utrpení tolika Vašich přátel, kteří nás všechny předešli.

S jak vzácnou přesností jste stanovil diagnózu hlavního neduhu doby, která spočívá v duchovní, ne v materiální oblasti společenského života - vytvořil jste místo pro ozdravění duše člověka - každého, kdo po tomto zdraví touží.

Meditační zahradou jste vytvořil památník, který nemá obdoby. Většinou se budují větší nebo menší pomníky - mnohdy jistě vzácná díla. Jsou to však objekty více méně statické. Vy jste - a zde bych rád podtrhl Vaši vojenskou profesi, která je pro mne osobně nesmírným kontrastem k uskutečněnému dílu. Chci tím říci, že Vaše celá vidina - inspirace památníku - nevychází z Vaší přirozené dispozice, ale je jasným důkazem cizího vlivu - vlivu skutečně Božího, který dává vzniknout i proti Vašim počátečním pochybnostem živému útvaru - vzácně kultivované zahrady, do které jsou organicky - ne nějak násilně - zasazeny rovněž vzácně promeditované a mistrovsky realizované obrazy Kristova utrpení a jeho Zmrtvýchvstání. Nejsem odborník v  tomto směru, ale  viděl jsem mnoho, něco podobného však - především v současné době - nikoliv. V sochaři Romanu Podrázském Vám byl přímo darován kongeniální partner - nerad bych se opakoval. Ale po pohledu na jeho další pomník obětem komunistických kriminálů - Okno svobody - je mi zcela jasné, co pro něho znamená umělecká tvorba. Jeho mistrovská technika pro něho není, jako pro většinu dnešních „tvůrců“, cílem, ale nutným prostředkem k vyjádření myšlenky. Sám přece říká, že mu nešlo o zobrazení zmučeného člověka, ale jeho touhy po svobodě - Světlo v temnotách. Jasná myšlenka - mistrovsky vyjádřená v kameni. Jaká vzácnost v dnešní době!

Miloslav Anděl