Františkáni u Panny Marie Sněžné v Praze

Houška, Petr Alk. OFM

Nad Národní třídou vyniká jako monument výšková stavba kostela Panny Marie Sněžné. Je to však pouze torzo - kněžiště kdysi velkolepě projektovaného chrámu, který nikdy nebyl dostavěn. Jeho základ položil před 650 lety císař Karel IV. a chrám i s budovaným klášterem byl určen pro karmelitány, kteří zde působili do husitských válek a sporadicky i po nich.

Avšak kolem poloviny 16. století nečetní řeholníci areál definitivně opustili. Na sklonku roku 1603 byli uvedeni do zpostošeného kostela a kláštera františkáni, nazývaní též observanti nebo bosáci. Zvláštním příznivcem a ochráncem bratří byl nejvyšší kancléř českého království Vojtěch Zdeněk Popel z Lobkovic. Díky dobrodincům i úsilí bratří podařilo se  vcelku brzy obnovit kostel i klášter, takže řeholníci mohli zahájit horlivou pastorační činnost v tehdejším císařském městě, kde pobývalo mnoho cizinců, ale i domácí nekatolická většina, tvořená příslušníky tzv. České konfese (evangelíci a Čeští bratři)  a rovněž starokališníky.  Františkáni u Panny Marie Sněžné pocházeli z různých evropských národů a přišli do Prahy jako misionáři. Klášter měl tedy mezinárodní charakter, i když téměř všichni jeho obyvatelé znali česky, protože již nějakou dobu se zdržovali na našem území. Pokud byli kněžími, působili jako zpovědníci, a to i významných osobností, kázali, vyučovali, vedli náboženské kontroverze. Jejich jedinou zbraní byla erudice, otevřenost vůči lidem a bezúhonný mravní život, garantovaný bedlivým zachováváním přísné řehole.

Veřejnost svedená některými agitátory se však k nim nechovala právě přátelsky, takže byli  častěji obtěžováni a fyzicky napadáni, nevyjímaje ani výtržností v kostele.

Za vpádu pasovského vojska do Čech koncem ledna roku 1622 označili někteří jedinci za strůjce vpádu katolíky a kláštery za konspirační centra, ačkoliv se jednalo o politické dobrodružství v rámci habsburské rodiny a  čelní katoličtí představitelé je odsoudili.

15. února 1611 napadl podomácku ozbrojený lid kostel a klášter Panny Marie  Sněžné. Na různým místech areálu povraždili vetřelci surovým způsobem čtrnáct řeholníků v čele s vikářem kláštera Bedřichem Bachsteinem, který byl českým kazatelem zřejmě domácího původu. Tuto politováníhodnou událost odsoudili i všichni kultivovaní nekatolíci.

Ještě na podzim toho roku přišli do kláštera noví bratři a od té doby zde byli františkáni nepřetržitě až do komunistického přepadení v dubnu roku 1950.

Největší zásluhu o nutnou opravu kostela a kláštera získal hrabě Jan starší z Talenberka a na Jankově. Opravený kostel vysvětil pražský arcibiskup kardinál Arnošt Harrach 4. května 1625. Během 17. století byl klášterní areál postupně rozšiřován.

Do dějin kláštera se zapsal zvláště P. Bernard  Sannig, zdejší kvardián a pak i provinciál (+ r. 1704 ve Znojmě). Byl polyhistor, plodný spisovatel a vědec a získal si evropské jméno. V pražském konventu vybudoval vzácnou knihovnu.

Františkáni vyučovali ve zdejším klášteře své kleriky. Roku 1664 prohlásil generální představený řádu zdejší filozofické a bohovědné domácí studium za studium generální, to znamená za řádovou fakultu. Jako spisovatel a historik proslul v L8. století P. Severin Vrbčanský. V době morové nákazy v letech 1679 a potom 1713 mnozí kněží kláštera obětavě sloužící nemocným zaplatili svou činnost životem. Pražský rodák františkán P. Remedius Prutký byl v 18. století misionářem v Egyptě a Habeši.

V době germanizace prolínal do františkánského kláštera v Praze - podobně jako jinde - český živel vlivem 3. řádu. Dnešní kaple sv. Michala se nazývala kaplí Českou, protože se tam pro terciáře kázalo česky a konaly se české pobožnosti. Tzv. „osvícenské reformy“ Josefa II. postihly sice i pražský klášter, podvázaly řeholní život, ale ke zrušení konventu nedošlo. Roku 1787 byla císařským rozhodnutím přeložena ke kostelu Panny Marie Sněžné fara od Panny Marie na Louži, kde byl kostel zrušen. Faráři byli jmenováni diecézní kněží, což přetrvalo až do roku 1924; františkánům zůstaly místnosti kláštera, zahrada a tři poboční kaple.

Postupné uvolňování zákazů po smrti Jesefa II. přinášelo obnovu řeholní aktivity, nicméně víc než padesát let trvalo, než důsledky administrativních zásahů byly překonány. Během 19. století byla obnovena i činnost terciářské obce, která zase měla výrazně český ráz.

Ve 2O. století vynikl mezi členy pražského kláštera P. Jan Kapistrán Vyskočil, který měl dvojnásobný doktorát, publikoval práce z oboru církevní historie a byl před komunistickým zásahem posledním děkanem bohoslovecké fakulty Karlovy univerzity. Uplatnil se rovněž jako velmi schopný kazatel a exercitátor. Byl celkem pětkrát během řady let zvolen provinciálem. P. Klement Minařík byl řeholník hudebně nadaný, jako historik a spisovatel vykonal mnoho pro přípravu beatifikačního procesu 14 umučených františkánů z r. 1611. V diecézním procesu byl vicepostulátorem. Ale  nejznámějším pražským františkánem byl PhDr. Jan Ev. Urban, člověk nesmírných duchovních kvalit, který byl duchovním vůdcem katolické inteligence, ale i otcem lidí z pražské periferie, pro které založil u příležitosti svatováclavského jubilea Apoštolát 3. řádu sv. Františka. V budově fary, vybudované v době josefinské, založil P. Urban Studium catholicum, v němž byly pořádány nábožensko-filosofické přednášky a duchovní obnovy pro kněze. Připravovala se zde řada konverzí. Studium catholicum bylo zrušeno již v r. 1948 komunistickým režimem a P. Urban byl odsouzen na jaře 1950 v monstrprocesu s představiteli řeholí na 14 let do vězení.

V dubnové noci téhož roku byl spolu s ostatními přepaden represivními složkami státní moci i klášter Panny Marie Sněžné a řeholníci odvezeni převážně do kláštera hejnického, který byl vybrán jako soustřeďovací pracovní tábor. Odtud vedla pro mladší cesta k vojenskému útvaru „technických služeb“ (tzv. „černí baroni“) a později pro mnohé do vězení. Jen nemnozí se dostali do diecézní duchovní správy.

Za záhadných okolností zahynul v r. 1953 v jihlavské věznici po výslechu bývalý zasloužilý pražský kvardián P. Ambrož Tobola, doktor a profesor dogmatické teologie.

Duchovní správa kostela Panny Marie Sněžné byla svěřena vyšehradskému kanovníkovi Černockému. Po Pražském jaru stal se zde kaplanem františkán P. Norbert Šamárek, předtím vězněný a po propuštění z vězení manuálně pracující. Po smrti kanovníka Černockého se stal administrátorem a později farářem.

V listopadu 1989 v blízkosti kostela na Národní třídě se odehrávaly známé události. 21. prosince byla pak v kostele děkovná bohoslužba studentů za získanou svobodu. Mši svatou celebroval pražský světící biskup Dr. Antonín Liška a s ním i první vracející se františkáni.

Zatím jsme se mohli scházet jen ve farní budově, protože klášter byl  zabrán policií. V listopadu 1990 byla uvolněna pro řád část kláštera a za rok  klášter celý. Později oživl konvent i příchodem studujících bratří, kteří přešli z Olomouce na pražskou bohosloveckou fakultu Karlovy univerzity.

Již v březnu 1990 navštívil zdejší řádovou komunitu generální představený řádu John Vaughn, o rok později se zde slavil v dubnu prvá legální provinční kapitula.

V roce 1992 byl obnoven v Římě beatifikační proces 14 pražských bratří, umučených v roce 1611. Jejich památka se každoročně připomíná ve výroční den 15. února. Při této příležitosti byl po třikrát pozván některý ze světících biskupů-

Oprava kostela byla dokončena renovací interiéru a hlavní kostel byl slavnostně otevřen letos 3. září za účasti biskupa Jiřího Paďoura OFMCap. O opravu se zasloužil především farář P. Norbert, finančně přispělo město, Památková péče, ministerstvo kultury a věřící.. Klášter se postupně opravuje.

Kostel položený v centru Prahy, komunikačně snadno dostupný, je opět duchovním ohniskem, zvláště díky tomu, že řeholní komunita převzala závazek každodenní tzv. zpovědní pohotovosti.  Tato možnost je hojně využívána místními i přespolními.

Ve dnech 16. - 18. října letošního roku byl kostel poctěn v rámci svatovojtěšských oslav vystavením lebky našeho svatého biskupa a slavnou koncelebrací s arcibiskupem Miloslavem kardinálem Vlkem.

Petr Alk. Houška OFM

 

 

Prostory kláštera  slouží  i k dalším účelům. Donedávna zde sídlila Veselá škola,  v Galerii Ambit se pravidelně pořádají výstavy, v opravené kapli sv. Jana a Panny Marie jsou další prostory pro bohoslužby, přednášky a výstavy. Restaurace ve Františkánské zahradě byla proměněna ve farní klub - místo pro setkávání, zábavy,  koncerty a přednášky (např. přednášky ve středu města a týdne, předmanželské přednášky Pastoračního centra aj.)