Ministři a služebníci

Mlčoch, Lubomír OFS

Žijeme v časech neutuchajících mediálních debat o starých a nových ministrech, jejich mandátech, provizorním vládnutí a o nových volbách, z nichž vzejdou ministři definitivnější. Řeč je také o ministerských platech, odstupném při pádech vlády či odvolání ministrů. Ministry vidíme naokamžik nasedat do vládních vozů, a máme možnost jim po celé hodiny patřit do tváře na televizních obrazovkách...

Vrátíme-li se k etymologii slova ministr, tedy ke vzniku a vývoji významu toho slova, pak musíme říci, že v latině slovo minister znamená pomocníka, sluhu, služebníka /také náhončího!?/, totéž přídavné jméno znamenalo služebný, pomocný, a sloveso se stejným kmenem /ministrare/ pak posluhovat, přisluhovat, později řídit. Ministrování čili přisluhování a služba předpokládaly osobu panovníka, vladaře, císaře či krále, jehož mandát byl dán dynasticky, dědičně, a odvozován býval až od Boha /či v časech pohanských se panovník sám nezřídka prohlašoval za boha/. Vladaři pak ministři přisluhovali, byli jeho služebníky...

Slovo služebník-minister je rovněž nedlučitelně spojeno s Písmem sv. O sv.Křtu Páně jsme slyšeli ve čtení o Synu Božím "Hle, služebník můj, kterého jsem si vyvolil" /Matouš 12,18/ což je parafráze již z Izaiáše /42,1/. Starý zákon hovoří o Davidovi jako o služebníku Hospodina, v Novém zákoně Simeon sám o sobě mluví jako o služebníkovi Pána, v řadě podobenství Pána Ježíše vystupují služebníci. Centrální místo je však u Matouše 19,25-28: "Víte, že vládcové panují nad národy... Ne tak bude mezi vámi: kdo se chce mezi vámi stát velkým, budiž vašim služebníkem...Tak jako Syn člověka nepřišel, aby si dal sloužit, ale aby sloužil a dal svůj život jako výkupné za mnohé". Kristus vševládný sám sebe prohlašuje za služebníka, který věrně plní poslání Otcovo, a tím posláním je dát sám sebe za nás za všechny. Služba Bohu a bližním je rovněž posláním nás, kteří se ke Kristu hlásíme, služba Bohu a bližním jako projev lásky k Bohu a bližním, což je tresť evangelia...A když se o toto poctivě snažíme, máme to činit v duchu pokorném. Pán má na nás vysoký nárok: "Když učiníte všechno, co vám bylo přikázáno, řekněte: ,jsme jenom služebníci, učinili jsme to, co jsme byli povinni učinit´". /Lukáš 17,7-10/.

A jsou to právě tato místa, tyto výroky Františkova Pána, která zakladatel řádu bratří menších připomíná těm, kdož byli ustanoveni za "ministry a sluhy bratří" /Druhá řehole, hlava IV/. To, co ji bylo svěřeno, je péče o to nejcennější - duše bratří. Sv.František tedy pro "ministrování" v řádu důrazně varuje, že "bude-li někdo z nich zavržen jejich vinou a špatným příkladem, v den soudu budou povinni vydat počet před Pánem Ježíšem Kristem".

Pochopíme-li takto správně význam slova "ministr", pak jsme my všichni, kteří jsme přijali radostnou zvěst evangelia za svou, milostí Boží vyvoleni za ministry, služebníky Boží, a služebníky našich bližních. Náš mandát není ohrožen činností opozice, a není ani omezen časem: jak se modlíme denně v Zachariášově kantiku /Lukáš 1, 68-79/, Hospodin nám dopřál, "abychom mu beze strachu a vysvobozeni z rukou nepřátel zbožně a spravedlivě sloužili po všechny dny svého života".

Zářným příkladem toho, že takováto služba Bohu a bližním je slučitelná i s ministrováním v tom soudobém smyslu, v politice, je náš zvěčnělý bratr, JUDr. František Nosek , sekulární františkán a ministr vnitra, a poté ministr pošt v letech 1926-29. Vždyť i pamětní brožurka, připravená k 60. výročí jeho smrti je tak nazvána: Služebník Boží. Můžeme říci i takto: Ministr Boží a služebník svých bratří. Paměti na jeho ministrování dokládají vztah ministra k podřízeným v úřadě, k řidičovi, k lidem dovolávajícím se pomoci ve věcech úředních. Loni to bylo 70 let, kdy za jeho mandátu ministra pošt byla vybudována meziměstská telefonní ústředna v Praze na Žižkově. Objevuje se nedávné svědectví vyslyšené přímluvy k Františku Noskovi, která jakoby potvrzovala, že jeho služba neskončila ani na věčnosti: vždyť zjednat spravedlnost v účtech od mocného Telecomu, je snad možné opravdu jen na zásah z onoho Nejvyššího Telecomu nebeského! Což mimochodem dokládá, že ani ve věku mobilních telefonů neztrácí bezdrátová telegrafie našich modliteb nic na svém významu, a že "protekce" u ministra pošt na nebesích něco váží...

Svět prokazuje čelným představitelům politického života - ministrům- velkou pozornost, a lidé ze světa médií vynakládají velké /až nemístné a meze slušnosti překračující/ úsilí, aby od nich získali aspoň několik slov. Ministr, který rozumí své vysoké funci jako službě veřejnosti, dává najevo víc než pochopení původního smyslu slova minister. František Nosek byl zvláštním ministrem, usilujícím o svatost života m.j. i ve své vysoké politické funkci. Jen tak se mohlo přihodit, že vůči němu chovali velkou úctu i lidé duchovní, dokonce duchovní velikáni. P. Jan Evangelista Urban OFM, Noskův zpovědník a duchovní vůdce, neváhal po jeho smrti přiznat, že byl sám jeho žákem! A Mons. František Vaněk , děkan pelhřimovský a přítel Noskův, v posmrtně vydané knize vzpomínek "Vlaštovky se vracejí" dokonce vyznává, že při setkání s ním měl častokrát pocit nehodnosti stát mu tváří v tvář, že se mu dralo do úst "Pane, nejsem hoden". Považuji za smutný paradox, že naše doba, tolik strádající nedostatkem poctivosti a morálky ve světě politickém i ekonomickém, tak málo ví, a tak málo si připomíná pozitivní vzor Františka Noska, laika-františkánského terciáře v politice a hospodářství. Vždyť pocit deficitu, nedostatečnosti morálky ve společenském životě není jen naší českou "výsadou", jde o celosvětový trend. A tak český politik a ekonom usilující o svatost života, je ukazatelem cesty pro angažovanost křesťana ve světě, pro naplnění sociální dimenze evangelia, pro novou evangelizaci v měřítku přesahujícím hranice české kotliny. Jeho příklad ministra - služebníka potřebuje svět na prahu třetího tisíciletí.

Lubomír Mlčoch OFS