Hrob Panny Marie

Fleckenstein, Karl-Heinz

Mimobiblická svědectví o "Zesnutí" Panny Marie

 O Matce Ježíšově se Nový zákon zmiňuje naposledy ve Skutcích apoštolů při seslání Ducha svatého o Letnicích v Jeruzalémě: "Ti všichni jednomyslně setrvávali v modlitbách spolu se ženami, s Ježíšovou matkou Marií a s jeho příbuznými" (Sk 1,14).

 O umírání a nanebevzetí nejblahoslavenější Panny podávají nám zprávu jako mimobiblické prameny apokryfní spisy "Dormitio Virginis" (Zesnutí Panny) a "Liber Transitus Beatae Mariae Virginis" (Kniha o Přechodu bl. Marie Panny). Mlčení církevních Otců o Mariině hrobě má svou příčinu patrně v napjatém vztahu mezi křesťany z obřízky, kteří se nadále přísně drželi mojžíšského Zákona, a křesťany z pohanství s jejich nárokem na svobodu podle sv. Pavla. Protože křesťané ze židovství platili stále více za bludaře, zamlčovala se i jejich posvátná místa jako Mariin hrob.

 Podle "Liber Transitus..." (ze 4.-5. stol.) zesnula Maria na hoře Sionu. Ježíš svěřil její duši archandělům Michaelovi a Gabrielovi, kteří ji provázeli a chránili po kosmickém žebříku až k stromu života. Potom odnesli apoštolové "mrtvé tělo Marie do údolí Josafat", stojí dále, "které jim Pán označil. Uložili je do hrobky a uzavřeli ji. Potom se před ni posadili, jak jim Pán přikázal... Petr a ostatní apoštolové řekli: Pane, tohoto tohoto člověka bez poskvrny jsi si vyvolil za svůj příbytek... Tvým služebníkům se zdá správné, abys, tak jako sám po vítězství nad smrtí vládneš v nebi, vzkřísil také tělo Marie a uvedl je do nebe... Tu pravil Vykupitel: Ať se stane podle tvého slova."

 Na svahu Olivové hory, co by kamenem dohodil od kostela Getsemane, leží Mariin hrob. Když se po "konstantinovském převratu" posvátná pohřebiště dostala pod ochranu křesťanů z pohanství, začal jej císař Theodosius Velký (379-395) přebudovávat na svatyni. Uvolnil jej od ostatních hrobů a zbytku skály. Potom nechal nad ním postavit kostel v podobě kříže. V 6. století zřídil císař Mauricius (582-602) horní kostel v podobě kruhové stavby podle vzoru anastasis, kupole Vzkříšení nad hrobem Ježíšovým. Původní bazilika sloužila nyní jako krypta. Současně stanovil císař svátek "Přijetí Marie do nebe" pro celou říši na 15. srpen.

 Peršané zničili roku 614 horní kostel. Kryptu nechali nedotknutou. Roku 1130 křižáci opět plně vybudovali dvojitý kostel, který připomíná dosud zachovaný krásný raně gotický portál. Vedle zřídili opatství benediktinů z Cluny. Mariin hrob vyzdobili a obložili mramorem a mozaikami, takže z původního lože hrobu vytesaného ve skále už nebylo nic vidět.

 Když sultán Saladin 1187 obsadil Jeruzalém, srovnal opatství a horní kostel se zemí. Kameny použil na zpevnění městských hradeb. Krypta zůstala i tentokrát ušetřena, neboť podle muslimské tradice viděl prorok Mohamed při své noční cestě do Jeruzaléma nad hrobem své "sestry Mirjam" veliké světlo. Saladin se dokonce v Mariině kostele modlil směrem k Mekce. Modlitební výklenek zvaný "mihrab" vpravo vedle kaple hrobu je toho ještě dnes němým svědkem. Muslimové také až dodnes toto místo uctívají.

Překvapující archeologický objev

 Svátek Nanebevzetí Panny Marie 1972 přinesl pro poutníky do Svaté země velkou novinku. Příčinou byly lednové vytrvalé silné lijáky, které zaplavily kostel a způsobily značnou škodu. Stěny Mariina hrobu obložené štukaturou musely být restaurovány. Při odstraňování různých vrstev omítky objevilo se konečně skalní lože. Františkánský archeolog Bellarmino Bagatti, dobrý přítel řecko-­pravoslavného mnicha abuny Anthimose, tehdejšího strážce Mariina hrobu, byl požádán, aby tam uskutečnil archeologické průzkumy.

 Prof. Bagatti prozkoumal posvátné místo pečlivě a porovnal je s topografickými odkazy v "Transitus Virginis". V průběhu prací prohlásil: "Před objevením skalního lože si mnozí myslili, že se zde jedná jen o symbolický hrob. Teď však víme, že jde o hrob skutečný. Podle syrské a etiopské redakce existovaly tam v době Mariiny smrti tři hrobní komory. Blahoslavená Panna musela být tedy pohřbena do té nejvnitřnější, a to východním směrem. Třebaže návštěvník sotva ještě vidí něco z ostatních komor, objevilo pečlivé zkoumání místa na severní straně stopy těchto tří prostorů. Shoda mezi archeologickým nálezem a literárními výpověďmi vedou nás k úvaze, že autor tohoto apokryfního svědectví měl před očima místo pohřbení dříve, než byl nad ním postaven kostel." Bagatti z toho vyvozuje tyto závěry:

 "Hrob, který uctíváme jako místo posledního odpočinku Panny Marie, má všechny známky hrobu z 1. století. Křesťané uctívali toto místo od začátku, především při výroční památce, když se při liturgii četlo »Dormitio Virginis«. Věřící ze židovství byli jako domorodci důvěrně seznámeni s polohou místa. Někteří z nich sestavili »Dormitio«. Oni to také byli, kdo uctívali hrob aspoň až do konce 4. století. Později převzali hrob křesťané z pohanství, přebudovali jej na svatyni a uvolnili od poblíž ležících jiných hrobů. Vyzdobili jej stavbami a bohatými dekoracemi. Přes tyto změny a přes změněnou teologickou mentalitu v průběhu staletí podléhal hrob stálé úctě. Na základě toho všeho prvků máme dostatek důvodů považovat toto posvátné místo za autentické."

 Dnes se vstupuje do kaple nad Mariiným hrobem dvěma vchody, západním a severním. Když byla 1972 odstraněna mramorová deska nad hrobovým ložem, bylo lze jasně poznat římsu, která je ve středu proděravěná, jak si odtud poutníci ze zbožnosti odnášeli domů relikvie. Hrobové lože se zdvíhá asi 45 cm nad podlahou. Lze ještě rozeznat část oblouku lože, tzv. arkosolia.

A co Mariin hrob v Efesu?

 Patrně se nám nyní klade otázka: A jak je to s tradicí Mariina hrobu v Efesu? Jako textové doklady prvotní církve máme opravdu jen apokryfní literaturu, která má svůj původ v Palestině.

 V roce 451 se na koncilu v Chalcedonu císař Marcian a jeho žena Pulcheria pro Mariin kostel v Cařihradě. Prosili jeruzalémského biskupa Juvenala, aby dovolil převézt tam Mariiny tělesné pozůstatky. Juvenal však odpověděl císařskému páru výpověďmi apokryfních zpráv o zesnutí Marie. V létech 453 až 458 byl vybudován kostel nad Mariiným hrobem v údolí Cedronu, a biskup jej zasvětil " Požehnané Matce". Tato informace je významná, neboť potvrzuje tradici rozšířenou po celém světě o zesnutí Marie v Jeruzalémě.

 Popularita efeské tradice pochází z velké části z vidění německé mystičky Kateřiny Emmerichové. To však jsou soukromá zjevení a nemohou si klást žádné nároky na křesťanskou víru. V přímém protikladu k nim jsou ostatně soukromá zjevení svaté Brigity Švédské, která se modlila u Mariina hrobu v údolí Cedronu, když jí nejsvětější Panna řekla: "Po své smrti ležela jsem v tomto hrobě, z něhož jsem byla vzata do nebe."

 Čteme-li popisy vidění Kateřiny Emmerichové týkající se Mariiny smrti, nesmíme být překvapeni, že tam nacházíme všechny literární prvky "Dormitio Virginis". Jediná podrobnost, která se od nich odlišuje, je místo hrobu. Po zvážení všech pro a proti je třeba říci, že jeruzalémská tradice může platit za nejlepší a nejlépe podloženou.

 Karl-Heinz Fleckenstein

 Betendes Gottes Volk 2/1998 (194)

 Z němčiny přeložil: Radim Jáchym OFM