Jáchym, Radim OFM

PUTOVÁNÍ MYSLI DO BOHA

Itinerarium mentis in Deum

úvodní studie, překlad, poznámky:

ThDr. Ctirad Václav Pospíšil OFM

Vydavatelství Krystal OP Praha 1997

Nové vydání Bonaventurova PUTOVÁNÍ MYSLI DO BOHA uvedl jeho překladatel Václav Pospíšil OFM v POUTNÍKU č. 11/1997 sám, recenzi Stanislava Sousedíka přinesly PERSPEKTIVY v č. 6/1998. Přesto bych se chtěl podělit s čtenáři POUTNÍKA se svými dojmy a postřehy z hlediska řadového čtenáře z františkánské rodiny.

Tento spis je základním dílem františkánské mystiky - nemusíme se bát tohoto slova, budeme-li je chápat ve smyslu toho, co říká generální ministr OFM Giacomo Bini: "Absolutní prioritou (našeho řádu) je duch modlitby, duch zbožnosti. Nepoužívám pojem »kontemplace«, který by nás možná odkazoval do třetího nebe sv. Jana od Kříže. Ne. Držíme se vyjadřování Františkova: duch modlitby, duch zbožnosti" (FRATERNITAS 33). Bonaventurovo Putování bylo právem označeno za jeho Výstup na horu Alvernu, napsaný dávno před Výstupem na horu Karmel sv. Jana od Kříže (Antonio Blasucci, La Spiritualit  di San Bonaventura, Firenze 1974, str. 43).

Záslužnost nejnovějšího vydání vidím ve třech bodech. Především, že je vůbec konečně máme. Toto klíčové dílo františkánského ducha zbožnosti jsme postrádali po desítky let: překlad Jana Ev. Urbana OFM Cesta duše k Bohu z roku 1928 je dávno prakticky nedostupný, slovenský překlad Metoda Luckého OFM Putovanie mysle k Bohu z roku 1949 jsme mohli číst, ovšem bez "průvodce k tomuto průvodci" na cestu k Bohu, tedy bez obšírných poznámek a vysvětlivek, a tím bez hlubšího pochopení díla, které z četby samé je velmi obtížné.

Za druhé, nesmírně cenná je studie zařazující Putování do celého Bonaventurova života a díla, a především úvod do Putování samého, jakož i obšírné poznámky pod čárou v textu samém. Tady je nám překladatel Vergilem a Beatricí provádějícím Danta (rozuměj: čtenáře) putujícího Očistcem a Rájem, jenž by se v nich bez průvodce cítil zcela bezradný. Zde je dovršení původního projektu spisu (který měl být opravdu výstupem mysli) Bonaventurovou zkušeností z pobytu na Alverně v říjnu 1259 v kritickém období zvratu v jeho životě přechodem od vědecké práce na pařížské Sorboně k vedení řádu, jehož generálem byl zvolen 1257: tady na Františkově mystické Kalvárii hledá sílu pro svou těžkou úlohu konsolidace řádu. Překladatel výstižně vyjadřuje a obšírně rozebírá genezi Bonaventurova Putování kruhovým schématem (spíše však spirálovým, neboť nejde o návraty do výchozího bodu), které graficky uvádí na straně 44; k lepší srozumitelnosti tohoto grafu doporučuji čtenáři, aby si sled Putování označil číselně: 1 - výchozí bod, 2 - první výstup, 3 - sestup, 4 - zkušenost stigmat, 5 - definitivní návrat.

A za třetí, že jde o zcela nový, přesný překlad, který si hlubokou znalostí celého Bonaventurova díla poradil s jeho neběžnými výrazy - jako příklad uvedu již samotný titul: Putování (ne cesta, ani ne jen výstup) mysli (ne duše) do Boha (ne k Bohu) - Urbanův překlad je sice čtenáři mnohem srozumitelnější, zplošťuje však hloubku Bonaventurova myšlení. Ještě jeden příklad, na který jsem byl právem zvědavý: Bonaventurův pověstný novotvar sursumactio překládá výstižně pozdvižení srdce (str. 62). Místo dalších příkladů odkazuji na poznámku 229 na str. 100.

Tím ovšem není řečeno, že by se nedalo diskutovat o českém překladu některých obtížných termínů: Na str. 100 (poznámka 232) místo svrchovaná vzájemná intimita (cointimitas) by bylo vhodnější svrchované vzájemné prostupování; tento český výraz ovšem překladatel použil rovněž pro latinský výraz circumincessio (poznámka 230) - s novotvary, které si středověký teolog dovolil v latině, nemá to český překladatel 20. století lehké, chce-li, aby mu čtenáři rozuměli. Na str. 84 k poznámce 143 coaequalium překládat stejně důstojných je hodně nepřesné, mělo by být sobě rovných. Na str. 105 k poznámce 251 dávám k úvaze pro affectus překlad náklonnost, který podle mé zkušenosti v některých případech lépe vystihuje, oč jde, zejména vyjdeme-li ze slovesného základu af-ficere s doslovným významem při-činiti. Na str. 108 v poznámce 272 latinské gramatické pasívum relinquatur (správně plurál: relinquantur) má aktivní význam byly zanechány. To vše ale nemá být kritika, jen svědectví bedlivého (a nadšeného) čtenáře.

Doporučuji vřele každému "příteli sv. Františka", aby si toto základní dílo přečetl. Doporučuji mu, aby si přečetl důkladně překladatelův úvod a výklad i poznámky pod čárou v textu, zatímco text díla samotný nechť čte napoprvé jen "lehkým krokem" a nepokouší se jej plně pochopit - protože to prostě není možné. Jestliže se pak k němu bude vracet a postupně bude objevovat jeho hloubku jako návod pro své putování k Bohu a do Boha - pak toto dílo a jeho český překlad splní svůj účel, který výstižně vyjádřil překladatel takto (str. 52):

"Přál bych si, aby především bratři a sestry svatého Františka dokázali díky těmto několika stránkám lépe uchopit velmi jasnou výzvu k tomu, aby spolu s Františkem a Bonaventurou kráčeli v Kristových stopách, aby se nebáli sestupovat s Kristem k hlubině jeho kříže, protože to je jediná cesta, která vede k nevýslovnému zakoušení Boha Otce, Syna a Ducha svatého v srdci křesťanství, jímž je velikonoční tajemství smrti a vzkříšení Božího Syna", a cituje pak slova Jana Pavla II. v listu k symposiu o Putování (1988):

"Sv. Bonaventura píše, že sv. František, když se na Alverně setkal s ukřižovaným Serafem, vykonal spolu s Kristem jeho přechod, tedy dovršil svou pouť do Boha. A právě to je trvale platná výzva všem duchovním lidem, mají totiž ve svém životě naplnit totéž putování."

Na svátek sv. Bonaventury 1998 Radim Jáchym OFM