Franriškánská spiritualita Jana XXIII.

Mosconi, Anacleto

3. Syn sv. Františka na Petrově stolci

     "Bratrské vztahy se syny svatého Františka provázejí a zušlechťují mého ducha po celý rok." Tak napsal jako benátský patriarcha kvardiánovi konventu v Baccanella v listu z 21. října 1956. Nezměnilo se na tom nic ani po jeho zvolení papežem 28. října 1958, právě naopak: jako papež měl možnost a příležitost co nejvíce projevit tento duchovní ráz své osobnosti.

    Jeho papežská vláda začala ve znamení dvou významných událostí, kde se mohl výrazně přihlásit ke své příslušnosti do františkánské rodiny. Ještě předtím však poslal 4.dubna 1959 otcovský list generálním ministrům čtyř františkánských rodin, v němž se s uznáním vyslovil o dílech řádu a vyzdvihl postavu jeho zákonodárce a otce, "chudého i bohatého, poníženého i vznešeného, jenž se podobá Kristu jako nikdo jiný", a vyznal se nejen z úcty, ale i z láskyplného vztahu, který ho spojoval s Františkovými syny příslušností k Třetímu řádu už od mládí.

    O několik dní později 12. dubna 1959 pak povýšil na oltář prvého světce svého pontifikátu, bratra Karla ze Sezze, chudého pastýře od pontských bažin, který se dokázal pozdvihnout až na vrchol mystiky. "Nuž, dovolte nám říci, jak veliká je naše radost a naše dojetí. Nechť se k Bohu vznáší náš hymnus vděčnosti za udělenou milost..."

    Odpoledne 16. dubna 1959 v Lateránské bazilice v 750. výročí dne, kdy zde sv. František složil své sliby do rukou papeže Inocence III. a dostal schválení řehole a řádu, generální ministři čtyř františkánských rodin obnovili tyto sliby do rukou Inocencova nástupce. Nezapomenu nikdy na vzrušení, které mne zcela ovládlo, když večer toho dne jsem v italském vysílání Vatikánského rozhlasu (české vysílání bylo rušeno do úplné nesrozumitelnosti) - ještě jako terciář - s dojetím poslouchal tuto symfonii čtyř hlasů bratří generálů a nečekanou papežovu odpověď slovy starozákonního patriarchy: "Ego sum Joseph, frater vester - já jsem Josef, váš bratr!" Celý papežův projev při této příležitosti uveřejníme jako vrcholný závěr tohoto seriálu.

    Generální audienci v den výročí stigmatizace sv. Františka 17. září 1960 přijal jako vhodný námět k úvaze: "Svatý František ve světle Kristově! Tento drahý světec, nesrovnatelný s žádným jiným! Z něho vycházejí ty nádherné vzory, v nichž se odráží Boží světlo, počínaje tím, které ukazuje nesmírnou radost z chudoby... Tyto připomínky svatých jsou dnes vysoce aktuální. Vracet se k nim je věc blahodárná a užitečná." Pak se papež na chvíli zastavil a vypravoval událost o stigmatech jako otec dětem.

    Když 2. července 1961 přijal ve Vatikánské bazilice obrovský zástup třiceti tisíc františkánských terciářů z celé Itálie, kteří přišli na oslavu 60. výročí jeho přijetí do terciářské rodiny, překvapil všechny svým dojetím a srdečností v řeči i chování. Byl nesmírně rád, že je v prostředí, kterém je mu blízké a milé, a jeho slova vzbudila u všech přítomných nespoutanou duchovní radost. Vzpomenul i na svou mámu, jak zvony konventu v Baccanella zvaly bratry do chóru na modlitbu šesté a deváté hodinky, a ona stála ve dveřích a volala na něho: "Angelino, Angelino, pojď mi pomoci dát na oheň kotlík s polentou!" Věřil, že jeho přijetí do Třetího řádu v něm posilnilo volání ke kněžství. Hluboce to pocítil už rok předtím, když jednou ministroval při mši sv. ve františkánském kostele, a zvlášť když se jednou zúčastnil slavnostního procesí se sochou Panny Marie, která je dodnes na hlavním oltáři v Baccanella.

    Dokázal si najít způsob, jak se setkávat se všemi františkánskými rodinami, a při různých příležitostech navštěvoval jejich kostely, ať už to byla bazilika sv. Vavřince v Římě spravovaná kapucíny či minoritská bazilika Dvanácti apoštolů, nebo kapucínská farnost Centocelle, kde k věřícím proslovil krátkou chvalořeč na světce z Assisi: "Vezměme si za příklad sv. Františka, velkého a dobrého přítele našeho Pána. Svatý František znamenitě napodobil Krista v jeho duchu, v chápání evangelia, v odpoutání se od pozemských majetků, v čistotě, v apoštolské horlivosti, která přináší Krista do všech končin světa."

    Na svátek sv. Ludvíka, francouzského krále a františkánského terciáře, navštívil malý františkánský poustevnický konvent v Bellegre. Generální ministr Augustin Sepinski o této návštěvě napsal v listu adresovaném celému řádu: "Sv. Otec přišel 25. srpna 1959 do našeho skromného konventu v Bellegre v římské provincii. Po adoraci Nejsv. svátosti v kostele zkoumal některé písemnosti a relikvie bratří, kteří zde kdysi žili svatým životem. Jeden z bratří mu důvěrně a odvážně řekl: Nejsvětější otče, tady jsou všechny věci chudé a ošumělé. Papež mu hned odpověděl: A co? Zapomněli jste, že Paní svatého Františka je svatá chudoba?

    Potom si chtěl trochu popovídat s bratřími, vešel do domu a setrval s nimi v přívětivém rozhovoru s takovou přirozenou vlídností a otcovskou blahosklonnností, že to bratry ohromilo. Když jsme přitom došli k místu, odkud byl výhled do širého okolí, s údivem zvolal: Kdysi jsem myslel, že budu následovat pokorné bratry z konventu v Baccanella, ale silnější vítr mne odvál na jinou cestu. A dnes jsem tu s vámi na tomto místě, které mi tolik připomíná Baccanella. Škoda, že musím odejít! Když jsem zde mezi vámi, svými spolubratry, nestarám se o hodiny. Každý takový malý klášteřík je kousek nebe, kde se dýchá duch věčnosti."

    Když jednou přijal na audienci generálního definitora františkánského řádu, upozornil ho komorník, že vyhrazených 20 minut už uplynulo. Papež odpověděl s úsměvem: "Chtěl jsem, aby Menší bratři byli zařazováni jako poslední, abych se mohl déle těšit z jejich přítomnosti."

    Na jiné audienci byl apoštolský vikář Luigi Arojo z Requeny v Peru. Na závěr se na něj Svatý otec obrátil se slovy: "Monsignore, teď mi dejte požehnání sv. Františka, protože jsem terciář." Apoštolský vikář nevěděl, co má dělat, a navíc si nemohl vzpomenout na formuli požehnání. Papež ho s úsměvem povzbuzoval: "Jen do toho! Nebojte se!" Situaci zachránil vikářův průvodce, který papežův požadavek splnil.

    Po pravidelné měsíční audienci papežské gardy měl dát papež gardistům ještě obvyklé požehnání, a řekl jim: "Dnes vám přináším dvojí požehnání: od papeže a od sv. Františka."

           Podle knihy: Anacleto Mosconi, Františkánska

          spiritualita pápeža Jána XXIII., slovenský

          překlad: Vydavatelství SERAFÍN Bratislava 1997,

          zpracoval: Radim Jáchym OFM