Slovo liturgie (řecké leiturgia znamenalo službu lidu, obci, v řeckém překladu Starého zákona byly takto označeny starozákonní oběti) označuje celou oficiální bohoslužbu církve (slavení eucharistie, obřady udělování dalších svátostí a svátostin a denní modlitbu církve neboli liturgii hodin) narozdíl od pobožností (např. křížová cesta, růženec) či soukromých modliteb jednotlivých věřících.

Řehole nás vybízí: Sekulární františkáni ať hledají ... v liturgických úkonech živou a působící Kristovu osobnost. (Řehole 5) Ať se připojují k liturgické modlitbě podle jedné z forem, jak je církev předkládá. Tím obnovují tajemství Kristova života. (Řehole 8)

Konstituce v čl. 14,3 pak upřesňují: Bratři a sestry a bratrská společenství ať se řídí směrnicemi rituálu co se týče způsobu zapojení do liturgické modlitby církve, slavení liturgie hodin (denní modlitby církve z breviáře) je třeba dát přednost.

Odpověď na otázku, jak se konkrétně máme zapojit do liturgické modlitby církve nám dává Rituál v Dodatku III: Podle řehole (čl. 8) se sekulární františkáni účastní liturgie jednou z forem předkládaných církví k uctění tajemství Kristova života. Mohou to být modlitby: a) ranní chvály a nešpory, společně nebo soukromě. Těm se dává přednost při shromážděních bratrského společenství; ... e) recitace oficia dvanácti Otčenášů, rozšířeného o krátké biblické texty, která je přizpůsobena bohoslužbě hodin ...

Ranní chvály a nešpory z breviáře mohu tedy nahradit v souladu s františkánskou tradicí (viz Nepotvrzená i Potvrzená řehole 1. řádu, kap. 3) modlitbou 12 Otčenášů doplněnou krátkou četbou z Písma (např. evangelia připadajícího na ten den nebo připomenutím si věty z Písma, která mne zvlášť oslovila). Pokud je to ale možné, měli bychom se modlit ranní chvály a nešpory z breviáře.

To je v souladu i s výzvami II. vatikánského koncilu, jak je tlumočí Všeobecné pokyny k denní modlitbě církve (čl. 27): “Laická sdružení kdekoli shromážděná se vybízejí, aby plnila povinnost k církvi slavením části denní modlitby církve ... Je totiž třeba, aby se naučili především při liturgických úkonech uctívat v duchu a pravdě Boha Otce a aby měli na paměti, že veřejnou bohoslužbou a modlitbou mají vliv na všechny lidi a mohou nemálo přispět k spáse celého světa.

Konečně je dobré, aby se rodina, protože je jakoby domácí svatyní církve, nejen modlila společně, ale také aby se modlila některé vhodné části denní modlitby církve, a tak se tím těsněji zapojovala do církve.”

Denní modlitba církve je modlitba, kterou Kristus (jako náš velekněz - Jan 17) spolu se svým Tělem (tj. církví) přednáší Otci. Všichni, kdo ji konají, ji konají jménem církve - nejde tedy o modlitbu soukromou - a plní povinnost církve stále se modlit. Přidružují se tak ke chvále, kterou Bohu vzdávají andělé a svatí v nebi. Cílem denní modlitby církve je posvěcení dne i celé lidské činnosti. Jednotlivé části denní modlitby církve bychom se měli modlit nejlépe v době, pro kterou jsou určeny. Ranní chvály jsou určeny pro ranní dobu (konají se za rozbřesku dne). Podle sv. Basila Velikého: “Ranní modlitba slouží zajisté k tomu, aby první hnutí našeho ducha a naší mysli bylo zasvěceno Bohu.” Nešpory se slaví, když se stmívá a den se nachyluje, abychom “vzdali díky za všechno, co jsme v něm dostali nebo co jsme správně vykonali.” (sv. Basil Veliký, Regulae fusius tractatae)

Petr Alexa OFS