Čech, Zdirad

21. dubna                              +1894

„Teď už nemůžu,“ postěžoval si poprvé v životě šestasedmdesátiletý bratr Konrád tři dny před blaženou smrtí. Bylo to po více než čtyřicetileté službě ve fortně altottingenského kapucínského kláštera u kostela sv. Anny. Den co den osmnáct hodin sloužil v bráně, pomáhal každému, kdo se na něj obrátil s prosbou, radil poutníkům, poděloval žebráky.

Už jako chlapec, to se jmenoval Jan Birndorfer, měl raději růženec než hry, a později, jako sedlák, jezdil s růžencem v ruce na pole. Když o něm sousedé mluvili, říkali: anděl. A když touha po klášteře převážila nad láskou k polím, zřekl se dědického podílu na statku a odešel ke kapucínům. Po letech oddané služby si vysloužil přezdívku: vrátný Panny Marie, svou úctou k Nejsvětější svátosti si vysloužil v té době vzácné privilegium každodenního přijímání, a po smrti a po zázracích, kterými všemohoucí Bůh oslavil svého věrného služebníka, se mu mimo beatifikace a kanonizace dostalo jednoho opravdu vzácného vyznamenání: bylo změněno patrocinium klášterního kostela na titul: kostel bratra Konráda.

Kresbu světcovy postavy provází znak papeže Pia XI., který dal r. 1930 jméno služebníka Božího zapsat do seznamu blahoslavených a už r. 1934, po mnoha zázracích a pro velikou úctu, do seznamu svatých.

Pozn.: Bratr Konrád byl druhým kanonizovaným Němcem po vystoupení Martina Luthera. Prvým byl sv. Fidelis ze Sigmaringen r. 1747 (viz POUTNÍK 4/1994

Zdirad Čech