Nebesa, ta patří Hospodinu, zemi však dal lidem. Jeho velebnost převyšuje zemi i nebe, svému lidu však dal velikou moc. Proto vzdej, všechno stvoření, ze země chválu Hospodinu, neboť jen jeho jméno je vznešené.

Díky, Pane, za zem, která nás ve své síle a dobrotě nese. Za květy, jež kolem nás rozkvétají, za stromy, jež nám slouží svým stínem v  poledním žáru, za jejich plody, které nás sytí.

Tvá země je naším domovem – na čas. Země však je tvá, i to, co je na ní, svět i ti, kdo ho obývají.

 Dej mi poznat své  cesty, Hospodine,

Uč mě chodit po tvých stezkách.

Veď mě cestou své pravdy a vyučuj mě,

vždyť jsi Bůh, má spása.

Každodenně skládám svou naději v tebe,

veliký, všemocný, dobrý Pane,

jen tobě patří písně chvály,

sláva i čest a veškerý dík.

Ty jsi uprostřed nás

a my se tvým jménem nazýváme.

Země, veleb Pána, chval a oslavuj ho navěky!

Já dvacet těch věků mám v sobě,

v způsobě chleba a vína

držím se levicí země,

pravice k nebi se vzpíná. (Stuff)

Hostino svatební, ději,

pro který všechno se děje,

kde jsou všichni

od Ábela spravedlivého

až k posledním vyvoleným,

zdviháni rukou Slova

a zdviháni rukou Ducha

v radost bez mráčků.

Víno z vinného kmene,

tělo to našeho Pána,

tak učí z lisu kříže,

jak věrně znázorňuje

jeho krev i nás všechny

povolané ke spáse,

jeho tajemné tělo, stmelené

z bezpočetných pšeničných zrn

i hroznů vinné révy.

Proto, Pane,

lásky k sestře naší zemi

nás nezbavuj!

(Zahradníček)

Ať  tě chválí, můj Pane, naše sestra matka země,

Která nás živí a slouží nám

A rodí rozličné plody s pestrými květy a trávu.