Na cestě k jubileu 2000

Knie-Górna, Jadwiga

4. Z historie jubilejních roků: XIV. století

"Jubilejní slavnosti vyvolávají vzpomínky na velmi mnohé historické události. Vracíme se myslí do roku 1300, kdy papež Bonifác VIII. splnil přání všeho římského lidu a zahájil oslavy prvého jubilea v historii. Ve shodě se starou tradicí «štědrého udělování rozhřešení a odpustků» těm, kdo ve Věčném městě navštívili baziliku sv. Petra, chtěl při této příležitosti udělit «nejen ještě bohatší, ale co nejplnější odpuštění všech Ähříchů». Od doby církev vždy slavila jubileum jako důležitou etapu svého putování k plnosti v Kristu."

Jan Pavel II.: Incarnationis Mysterium

Na Boží Narození roku 1299 se v Římě před patriarchálními bazilikami sv. Petra, Pavla a Jana shromáždily zástupy věřících a poutníků, kteří očekávali vyhlášení jubilejních odpustků. Avšak až 22. února 1300 bulou Antiquorum habet fidem vyhlásil papež Bonifác VIII. zahájení prvého jubilejního roku. Text buly byl vytesán do mramoru a umístěn v sloupoví baziliky sv. Petra. Dnes se nachází po levé straně Svaté brány.

Bonifác navrhl přerušit války a najít si čas na vykonání pouti a pokání. Protože nebylo možné pozvat poutníky k hrobu Ježíše Krista v Jeruzalémě, bylo rozhodnuto shromáždit je při hrobech apoštolů Petra a Pavla. Papež stanovil, že k získání odpustků je třeba konat pokání po 3O dní pro obyvatele Říma a 15 dní pro poutníky a navštívit přitom hrob sv. Petra a baziliku sv. Pavla za hradbami. Kromě zpovědi a sv. přijímání je třeba ještě zúčastnit se vystavení roušky sv. Veroniky ukazované každý pátek v bazilice sv. Petra.

Podle kronikářů dorazilo v roce 1300 do Říma přes dva miliony poutníků; Řím měl v té době něco přes dvacet tisíc obyvatel. Nejrychlejším způsobem, jak se dostat do Říma, byla jízda na koni, tak přijížděla především patricijská mládež. Nejpohodlnějším dopravním prostředkem byl lehký kočár (carretta) pro bohaté a koňský povoz pro chudší, zástupy však přicházely pěšky. Poutníci proudili do Říma ze všech stran Evropy a mluvili různými jazyky, zpívali však a modlili se latinsky, společným jazykem středověkého světa.

Velký význam měla pro poutníky skutečnost, že plné odpustky získali i ti, kdo zemřeli na cestě nebo nedorazili do Říma vzhledem k několikaměsíční pouti.

Klement VI. byl čtvrtým papežem sídlícím v Avignonu. V lednu 1343 přijela za ním delegace Římanů vedená dvěma senátory zastupujícími přední římské rodiny. Vyslanci měli za úkol přiznat Klementu VI. tituly: senátora, starosty města, kapitána a ochránce římského lidu, jakož i zasadit se o přeložení papežského sídla zpět do Říma. Kromě toho žádali vyhlášení roku 1350 jako jubilejního. Když se vraceli do Itálie, nedělali si mnoho iluzí o návratu papeže do Říma, naproti tomu vyhlášení jubilea o 50 let dříve než určil Bonifác VIII. bylo pravděpodobnější.

Klement VI. po poradách s kardinály a různými poradci dal odpověď Římanům během slavnostního setkání 27. ledna 1343 ve Viterbo. Bulou Unigenitus Dei Filius papež ohlásil jubilejní rok 1350 v Římě. Tato bula rozšiřuje seznam bazilik, jež bylo třeba navštívit, o baziliku sv. Jana v Lateráně, kterou předtím Bonifác VIII. účelově vynechal, neboť chtěl zdůraznit prvenství Vatikánu před Lateránem.

Ohlášený odstup padesáti let mezi jubilejními léty byl návratem k staré židovské tradici, v níž po sedmkrát sedmi létech byl ohlašován padesátý rok jako rok prominutí.

Ještě před zahájením Svatého roku postihlo Řím jedno z největších zemětřesení v dějinách: zbořila se bazilika sv. Pavla, v bazilice sv. Jana v Lateráně se zřítila klenba, vážné škody postihly baziliku sv. Petra, v trosky se proměnily stovky domů, zahynulo mnoho obyvatel. Přes tuto tragédii Klement VI. nezměnil zásady odpustku přikazující návštěvu zničených kostelů. Po tomto i dalších neštěstích postihnuvších Řím jako mor a požáry byl Svatý rok pociťován jako duha po bouři, znamení konce Božího hněvu a smíření země s nebem.

Jubileum 1350 bylo jediné slavené v Římě za nepřítomnosti papeže. Vyhlásil je biskup Matouš z Verony a zahájil v bazilice sv. Petra kardinál Caetani. Tehdy také poprvé Svatý rok začal ve svatvečer Božího Narození před jubilejním rokem.

Slavnosti přispěly k hospodářskému rozvoji Říma, neboť do města přibylo na dva miliony poutníků. Mezi nimi byla i sv. Kateřina Sienská a sv. Brigita Švédská. Tehdy byly také zbudovány schody se 120 stupni na Kapitolský pahorek do kostela Santa Maria in Aracoeli z vděčnosti za ukončení epidemie černých neštovic, která do roku 1348 vyhubila dvě třetiny obyvatel Evropy; Řím ji však přečkal téměř bez obětí.

Další Svatý rok se slavil netypicky v roce 1390. Bylo to první jubileum ke cti Zmrtvýchvstání Páně - papež Urban VI. jej vyhlásil bulou Salvator noster Unigenitus Dei Filius, když zkrátil interval mezi jubilejními roky na památku 33 let smrti a zmrtvýchvstání Ježíše Krista. Na určení roku 1390 jako jubilejního měl vliv dlouhodobý pobyt papežů v Avignonu a rovněž různé živelné pohromy. Urban VI. se však nového Svatého roku nedočkal, neboť zemřel 15. října 1389. Dne 9. prosince 1389 zasedl na Petrově stolci neapolitánec Petr Tomacelli, který přijal jméno Bonifác IX.

Nové jubileum 1390 mohlo vrátit význam upadajícímu Římu jako papežskému sídlu. Jeho úloha však byla oslabena západním schizmatem, když část kardinálů vyhlásila v Avignonu papežem Benedikta XIII., který nový jubilejní rok nepřijal. Tento konflikt měl vliv na snížení počtu poutníků.

Zásady pro získání odpustků zůstaly podobné jako v předchozích létech, jen k povinné návštěvě tří bazilik přibyla ještě čtvrtá Santa Maria Maggiore s ohledem na zvláštní úlohu Panny Marie v díle spásy.

O deset let později v roku 1400 projevilo se přesvědčení o potřebě vyhlásit nové jubileum spojené s přelomem věku, vzhledem k nečekanému přívalu poutníků přijímá Bonifác IX. mimořádnost tohoto roku a bez zvláštní buly vydává předpis o odpustcích pro všechny, kdo konali pokání po devět dní. Poutníci přicházející do Říma nosili zvláštní kající oděv - bílé tuniky s kapucí a červeným křížem. Kroniky uvádějí 130 tisíc poutníků, kteří došli do Říma; město mělo tehdy kolem 30 tisíc obyvatel. V té době řádila v Římě epidemie černých neštovic, která denně kosila na tisíc obětí. Aby zabránil návalu poutníků do Říma, uděloval papež výsadu odpustků každému městu, které o to žádalo, s podmínkou zaplacení odpovídající částky na opravu římských kostelů.

PRZEWODNIK KATOLICKI 18,19,20/199,

zpracovala: Jadwiga Knie-Górna

z polštiny přeložil: Radim Jáchym OFM