Holeček, František OM

P. František Holeček O.M. zaslal vicepostulátoru kauzy  blahoslavení  františkánských mučedníků P. Petru Alk. Houškovi OFM dopis, z něhož výňatky otec Petr Alkantara přečetl při  mši svaté, věnované vzpomínce těchto mučedníků, a které pro oživení paměti přetiskujeme:

„Kdykoli církev, již od prvních staletí, vzpomínala památky mučedníků, nečinila tak s duchem zkroušeným,  zlomeným zármutkem nad smrtí těch nejdražších z bratří, ani s výčitkou. Věřila, že Pán dává martyrium jako zvláštní milost pro celé křesťanské společenství těm, v jejichž nitru čte, že jsou  ho hodni, kdo Ho toužili věrně následovat až do posledka a zakusit velikonoční tajemství ve vlastním těle, přesvědčeni, že jediné, co mohou Pánu dát za všechno dobro, jež jim prokázal, je vlastní život. Činila tak s vědomím, že není jiné jisté a účinné cesty k proměně světa i lidských srdcí než té, jíž kráčel Pán sám, když na sebe vzal kříž.  „Dies natalis“, den „křtu krve“, den jejich svědectví, jejich zrození pro nebe, byl proto dnem zcela mimořádné radosti a naděje. Zamysleme se proto dnes i my, jakou tíhu kříže, jaké břemeno našich skutků, vášní a vin na sebe vzalo těchto čtrnáct  věrných následovníků „pravého svědka Otcova“, abychom byli schopni přijmout hojivý a osvobozující proud milosti, prýštící z jejich oběti…

Církev nás vybízí, abychom hledali cesty vzájemného pochopení a přiblížení křesťanů různých konfesí. Co jiného je přesvědčivější, opakuje tak často Svatý otec Jan Pavel II., než ekumenismus mučedníků? Kéž se chrám i konvent u Panny Marie Sněžné stanou výsostným místem proměny smýšlení a smíření. Všichni, jak katoličtí, tak evangeličtí křesťané, máme, jak jsme viděli, více než dost důvodů k tomu, abychom se v zkroušenosti srdce sklonili před památkou těchto Kristových svědků, probodených pro naše viny. Kéž odtud znovu vzejde neobyčejné světlo, jež prý oné osudové noci zalilo klášter, kostel i široké okolí. Vložme do přečistých rukou oněch čtrnácti mužů, kteří vyprali svůj šat v Beránkově krvi, tíživé dědictví našich svárů a vášní. Kéž svou obětí promění naše srdce dotykem Kristovy lásky, jíž uvěřili v hřejivých stopách serafínského Otce.“