Františkánky a františkáni - František Antonín Fasani

Egger, Gottfried OFM

Je třeba znát nejen "staré" svaté, ale i ty "dnešní": sv. František Antonín požívá úctu  oltáře teprve čtyři roky. Překladatel

 Ve Svatém roce 1950 byl blahořečen papež Pius X. svým nástupcem Piem XII. Řada blahořečení však byla toho roku zahájena synem sv. Františka, knězem z řádu františkánů-konventuálů (minoritů) Františkem Antonínem Fasani. Svatořečen byl papežem Janem Pavlem II. v roce 1986.

 U řeholníků je spíše vzácností, když místo narození je totožné s místem úmrtí. U O. Fasaniho však k tomu došlo. Narodil se 6. srpna roku 1681, v den Proměnění Páně, v Luceře u Foggie v Apulii (v jižní Itálii). Jeho rodiče byli prostí a zbožní lidé. Již v útlém dětství ztratil svého milovaného otce. Hluboce věřící matka mu dala dobrou křesťanskou výchovu.

 V jeho rodném městě měli františkáni-konventuálové klášter na hoře S. Angelo. Ideál sv. Františka, za kterým tito bratři šli, udělal na mladého Františka Antonína hluboký dojem, proto se rozhodl už čtrnáctiletý k nim vstoupit. Podle tehdejších zvyklostí nebyl takový časný vstup nic neobvyklého. Mladý Františkův syn vykonal noviciát v klášteře rodného města.

 Po řádových slibech byl posílán do různých domů řádu, aby se vzdělával humanistickými a filosofickými studiemi. Teologická studia začal v Agnone a dokončil je na řádové vysoké škole v Assisi u hrobu zakladatele řádu. Tam také byl v rodném městě sv. Františka dne 19. září 1705 vysvěcen na kněze. Následujícího roku talentovaný teolog získal v Římě doktorát teologie.

 Potom začal svou pastorační činnost v jednom předměstí Assisi. Mladý františkán si rychle získal srdce lidí. Jeho apoštolát tu ovšem trval jen krátce. Představení určili mladého magistra za lektora filosofie v jeho domácím klášteře v Luceře. Toto přeložení bylo pokládáno jen za dočasné, rodné město se mu však stalo působištěm pro celý další život: 35 let tu rozvíjel velmi požehnaný apoštolát. Z kazatelny, ve zpovědnici, při návštěvách po domech, u lůžek nemocných, ve věznicích a kdekoli jinde rozdával neúnavný apoštol Kristova dobrodiní. Mnoho lidí, kteří se vzdálili od Krista a jeho církve, mohl dovést opět k Pánu svou laskavostí a dobrotou srdce.

 V řádu zastával důležité úřady. To je také znamením, že spolubratři k němu měli velkou důvěru. Byl lektorem filosofie mladých spolubratří. To mu vyneslo nejen u bratří, ale i u lidí v Luceře označení "otec magistr". Rovněž vykonával zodpovědný úřad magistra noviců. Svým mladým spolubratřím, které uváděl do řádového života, byl nejen dobrým vychovatelem, ale i skutečným vzorem Menšího bratra. Byl také představeným bratrského společenství jako kvardián. Přitom se vždy projevoval jako dobrý pastýř společenství, který neúnavně dbal o duchovní a tělesné blaho svých podřízených.

 Proto neudivuje, že bratři provincie zvolili obezřelého kvardiána a magistra za svého provinciála. Potom se pustil do opravy četných řádových kostelů. Zcela v duchu zakladatele řádu dal opět do pořádku mnoho Božích domů v provincii. Při tom všem usiloval však zvláště o vnitřní budování řádové provincie. Právě svou laskavostí získal srdce mnohých bratří pro pravý, obnovený duchovní život.

 O. Fasani je považován za apoštola a pochodeň města Lucery. Ze svého rodného města rozvinul mnohostrannou apoštolskou činnosti po celé severní Apulii. Sotva se tam najde místo, které by neslyšelo kázání tohoto františkánského apoštola. Přísností svého způsobu života, horlivou kajícností a celým svým bytím, zcela zaměřeným na Ježíše, vším svým apoštolátem plně zakotveným v duchu evangelia, byl svými současníky považován za druhého svatého Františka. V Luceře bylo obecným úslovím: "Chceš-li vidět, jak vypadal za svého života svatý František, podívej se na otce magistra!"

 Třebaže byl O. Fasani velmi vzdělaný, byla jeho kázání prostá a bez jakéhokoli umělého krasořečnění. Vycházela ze srdce spojeného s Bohem. Jeho kázání dokázala lidi nadchnout a musela přinášet podivuhodné plody. Jeho velkou snahou bylo, aby mu všichni lidé rozuměli. Jeho strhující slovo, jeho přesvědčující život měly všude, kam přišel, za následek obnovu a obrácení.

 Uvádí se, že světec každý den rozděloval u klášterní brány chléb lidem trpícím nouzí. Při rozdělování almužny nezapomínal vyzývat chudé k modlitbě a napomínat je, aby s důvěrou hledali útočiště u Matky Boží. To vyjadřuje i náš obrázek: Světec s knihou evangelia ukazuje na Neposkvrněnou.  Tam, kde život tohoto dobrého pastýře započal, také skončil 29. listopadu 1742. Ve františkánské rodině se slaví jeho památka dne 27. listopadu.

 Modlitba

 Bože, ty jsi ze svatého Františka Antonína Fasani  učinil vzorného Menšího bratra a vynikajícího kazatele.  Na jeho přímluvu dej nám horlivost v lásce: ať je  účinná v našem konání a vede nás do věčného života.  O to prosíme skrze Ježíše Krista, našeho Pána. Amen.

 Gottfried Egger

 Franziskanerinnen und Franziskaner,  2000 Kanisius Verlag, Freiburg Schweiz

 z němčiny přeložil Radim Jáchym OFM