Bl. Agnello z Pisy OFM

Čech, Zdirad

13. března                                           + 1235

 

 

 

Jedna věc je uvěřit rozumem nebo i srdcem, a pak si sednout a léta marně přemítat, je-li možné být zároveň chudý i bohatý a hašteřit se, co je s chudobou slučitelné a co ne, ale docela jiná věc je uvěřit celou bytostí, zříci se všeho a dobýt svět. Dobře to ukazuje příklad blahoslaveného Agnella z Pisy (někdy se nesprávně píše Angelo). Sám sv. Otec František ho přijal do řádu a vyslal ho do Francie založit konvent v Paříži a pak, když se po splnění úkolu vrátil, do Anglie, kde měl založit konvent v Londýně. Na obě výpravy se pochopitelně vydal se skupinou bratří, kteří se zapsali ke studiu na sorbonnské a oxfordské univerzitě a obě svým příchodem obrátili vzhůru nohama. Do strnulého a upjatého prostředí zakukleného do přediva složitých hierarchických a ekonomických vztahů a formalit vtrhli se vší františkánskou individualitou, radostí, vášnivou touhou po vzdělání a lhostejností k materiálnímu nedostatku, zcela nepochopitelnou pro místní hodnostáře. A co se nepodařilo na sebe zahleděným mocným a do sebe zahleděným všenápravcům všech věcí, to se podařilo do chudoby zamilovaným bratřím. Změnili nejen obě univerzity, ale spolu s jinými skupinami bratří na jiných místech proměnili tehdejší Evropu.

Kresbu postavy blaženého Agnella provází znak papeže Lva XIII., který r. 1882 schválil a potvrdil úctu, a znaky Pisy, Paříže a Londýna a oxfordské a sorbonnské univerzity.

                                                                                                                      Zdirad Čech