Svatý Benedikt Josef Labre

Čech, Zdirad

16. dubna                                                                                                      + 1783

 

I když spory o chudobu a vzdělání představují v řádech františkánské rodiny časově omezenou a uzavřenou kapitolu, na otázky s těmito spory spojené si znovu musí odpovídat každý sám. Svatý Benedikt Josef Labre, jehož jméno je zařazeno do františkánského martyrologia přesto, že s řádem je volně spojen až konec jeho života, majetek i studium odmítl tak rázně, že by se od něho mohli učit i první druhové sv. Otce Františka. Dlouho toužil odejít k trapistům, ale když překonal všechna protivenství a zbývalo mu udělat poslední krok, pochopil, že nemá být řeholníkem, ale Kristovým tulákem. Putoval po poutních místech, žebral a rozdával, modlil se a kázal, rozjímal a kál se. Zřekl se světa a obdržel vzácné dary nazírání skrytých věcí, chudší než chudí, slavnější než mocní. Jak putoval z místa na místo po Španělsku, Francii a Itálii, pověst o jeho podivuhodnosti ho předcházela, až došel do Říma ke kostelu Školských bratří – to mu bylo 35 let -, a tam se ukázalo, že už má jít do nebe. A všichni, kdo na jeho příchod dlouho čekali, chodili po městě a říkali: Svatý zemřel, svatý zemřel.

Kresbu postavy svatého žebráka provází znak papeže Pia IX., který dal r. 1861 připsat Benediktovo jméno mezi blahoslavené, a znakový štít papeže Lva XIII., který ho r. 1802 prohlásil za svatého. 

 

                                                                                                                      Zdirad Čech