Bl. Benvenuto z Gubbia OFM

Čech, Zdirad

27. června                                           + 1232

 

 

 

Tak jako jsou ruce, nohy a bok svatého Otce Františka obrazem rukou, nohou a boku našeho Pána, je i řád, který František založil, obrazem všeobecné církve, mystického Těla Kristova. V řádu stejně jako v církvi se setkávají lidé všech národů, stavů, povah. Žebráky i krále, prosťáčky i profesory, veselé zpěváky i přísné kajícníky spojuje láska k chudobě a služba potřebným. Dobře to ukazuje i příklad bratra laika Benvenuta z Gubbia. V roce 1222 opustil vznešenou společnost, v níž se mohl věnovat veselé zábavě, a následoval Františkovy ideály, aby své dny naplnil kontemplací, uctíváním Eucharistie a hlavně nekonečnou službou malomocným a dlouhodobě či nevyléčitelně nemocným. Jeho obětavost mu zajistila takovou proslulost, že už r. 1236, čtyři roky po jeho smrti, mohl se svolením papeže Řehoře IX. místní biskup zahájit shromažďování výpovědí o zázracích, jimiž věrného služebníka oslavil Bůh. K vlastnímu beatifikačnímu procesu došlo až později, a r. 1697 mohl papež Inocenc XII. potvrdit a schválit úctu a dát o Benvenutovo jméno rozšířit seznam blahoslavených.

Kresbu světcovy postavy provázejí znaky Gubbia v jihoitalské Puglii, odkud pocházel (zemřel v nedalekém Corvetu), a papežů Řehoře IX. a Inocence XII.

 

 

 

                                                                                                          Zdirad Čech