Čech, Zdirad

25. září (4. května D.N.)                                 + 1505

Když v r. 1462 začal dvaadvacetiletý Wladislaw (Ladislaus) z Gielniowa (tenkrát se ještě jmenoval Jan) studovat na krakovské univerzitě (kde tehdy působil i bl. Šimon z Lipnice, viz POUTNÍK 7/1999), bylo město ještě plné vzpomínek na sv. Jana Kapistrána (viz POUTNÍK 10/1997) a nebylo nic divného, že vstoupil do konventu observantů (kterým se v Polsku neříká františkáni jako u nás, ale bernardini podle sv. Bernardina Sienského, viz POUTNÍK 5/1999), a mělo to být k dobrému, protože polská provincie v něm získala takřka druhého zakladatele (dvakrát byl zvolen provinciálem, několikrát kvardiánem). Horlivě podporoval studium a pečoval o zakládání a rozmnožování konventních knihoven, skládal modlitby a písně ke cti Matky Boží, hodně a s úspěchem kázal a učil, vysílal misionáře do Litvy. Jak velké dílo vykonal a jak trvalé stopy zanechal, dobře ukazuje spontánní úcta a láska, která předcházela oficiální schválení. Už v r. 1572 biskup umístil Wladislawovy ostatky na oltář, r. 1604 ho varšavský městský senát prohlásil za patrona a ochránce města, r. 1630 byla pro jeho ostatky zřízena vlastní kaple a až potom, r. 1750, dal papež Benedikt XIV. zapsat jeho jméno mezi blahoslavené a r. 1753 ho prohlásil za patrona Polska a Litvy. Kanonizační proces začal r. 1964.

Kresbu postavy bl. otce Wladislawa provázejí znaky Polska, Litvy, Varšavy a papeže Benedikta XIV.

Poznámka: Františkánské martyrologium bl. Wladislawa připomíná ke 4. květnu (dies natalis), v Polsku se jeho památka slaví 25. září.

                                                                                                                      Zdirad Čech