Egger, Gottfried OFM

 Jak Klářina tak Františkova kontemplace se vztahuje na skutečnost žijícího a zmrtvýchvstalého Pána, který nepřestává být s námi, a je i společníkem na naší lidské pouti. Kde to zřetelněji můžeme zakoušet než v Eucharistii? Bratr František říká ve svém Odkazu: „Na tomto světě vidím tělesně z nejvyššího Božího Syna jen jeho nejsvětější tělo a krev... A přeji si, aby se těmto nejsvětějším tajemstvím prokazovala čest, klanění a byla ukládána na důstojných místech“ (3 - 113-114). V Listu duchovním pak uvádí: „Vždyť na tomto světě máme a vidíme tělesně z Nejvyššího jen jeho tělo a krev, jména a slova, jimiž jsme bylo stvořeni a vykoupeni ze smrti k životu“ (207).

 Pro tento velký význam, který má Eucharistie ve světcově duchovním životě, mluví ve svých spisech hodně o tajemství Eucharistie, která je tajemstvím Kristovy lásky: Nepotvrzená řehole (20 - 54); Napomenuti 1 (142-145); List věřícím (1 - 183-185; 11-203); List duchovním (207-209); List kapitule (1-3 - 217-223).

 V spisech sv. Kláry se o její eucharistické zbožnosti dozvídáme v podstatě málo. Ze životopisných pramenů však vyrozumíme, že její eucharistická zbožnost není menší než Františkova. Ve františkánském slovníku (Dizionario Francescano, Padova 1983) nalezneme pod heslem Eucharistie toto: „Klára z Assisi se i v eucharistické zbožnosti projevuje jako autentická vykladatelka a věrná napodobitelka svatého Otce Františka.“ V jejích spisech chybí nějaké významnější učení o Eucharistii. Avšak na jejím životě, jak dosvědčují ti, kdo s ní byli, vidíme, jak velikou úctu měla k Nejsvětější svátosti.

 V Klářině Řeholi (III, 13 - 2770) nacházíme údaje o dobách, kdy sestry mohou přijímat; na tehdejší dobu bylo sedmkrát za rok mnoho. V životopise se dozvídáme o její eucharistické zbožnosti podle toho, že i po dobu své nemoci nepřestala zhotovovat purifikatoria, korporály a oltářní plátna pro kostely Menších bratří v okolí Assisi (Život 28 - 3209). Její životopisec Tomáš z Celana o ní říká: „Když se chystala přijmout tělo Páně, rozplývala se nejdříve v horkých slzách, potom k němu přistupovala s chvěním a před Spasitelem skrytým ve Svátosti se třásla neméně než před Vládcem nebe a země“ (Život 28 - 3210).

 Toto rozechvění, o kterém zde Celano mluví, nevzniká snad ze strachu, ale z hluboké lásky, aby byla přetvořena v toho, který se jí tu podává. A nezapomeňme také, jak hrozba Saracénů byla odvrácena mocnou modlitbou před eucharistickým Pánem. Proto bývá světice v umění znázorňována s monstrancí jako vyjádřením i její veliké lásky k Boží pokoře ve způsobě chleba.

 Pro nás je takovou samozřejmostí, že se můžeme denně zúčastnit mše svaté. V našem životě by nám jako františkánským lidem opravdu chybělo něco podstatného, kdybychom to nemohli. Neboť mše sv. přece je, jak to krásně vyjadřuje Druhý vatikánský koncil: „zdroj a vrchol celého křesťanského života“ (Lumen gentium 11).

 Právě proto, že mše sv. je pro nás každodenní záležitostí, nemělo by se toto ústřední tajemství naší víry stát pouhou rutinou. Všechny naše modlitby jsou vystaveny nebezpečí rutiny. Možná by vám několik následujících úvah mohlo dát podněty k ještě hlubšímu prožívání tajemství Eucharistie.

 Eucharistie, to je díkůčinění. V podstatě nemůžeme Bohu nikdy dost děkovat za to, co pro nás lidi udělal. Nesmí nás unavit děkovat Bohu za všechna ta díla spásy, která nám prokázal vtělením svého Syna, jeho obětí života na kříži a jeho zmrtvýchvstáním. A kdykoli se slaví Eucharistie, zpřítomňují se tyto události spásy. Nemůžeme dělat nic jiného než žasnout, s děkováním stát před tímto podivuhodným tajemstvím, ve víře, že v tomto malém kousku chleba proměněném knězem je přítomný Kristus jako člověk a Bůh, jako ukřižovaný, zmrtvýchvstalý a oslavený Pán. Čistě rozumově to nebudeme moci pochopit nikdy. Můžeme to pouze, řečeno slovy sv. Františka: „nazírat věřícím srdcem“.

 Proto také byla úcta k Eucharistii pro bratra Františka velmi naléhavou touhou. Známe deset listů, které napsal, z nich pět pojednává zcela nebo z velké části o Eucharistii (dva listy duchovním, listy kustodům, vládcům lidu, kapitule, k tomu Napomenutí 1). Proč František Eucharistii tak uctívá, říká v Odkaze, a tady je nám skutečně mistrem: „Protože na tomto světě vidím tělesně z nejvyššího Božího Syna jen jeho nejsvětější tělo a krev“ (3 - 113). Nejkrásněji a nejhlouběji mluví ve svém Listu kapitule (2 - 221), ale o tom příště.

 Gottfried Egger OFM

 Auf dem Weg mit Bruder  Franziskus und Schwester Klara (rukopis)

            z němčiny přeložila Sr. M. Annuntiata Kopecká OSC