Cinciala, František OFS

Jubilejní sjezd čs. terciářů na Velehradě ve dnech 2. - 4. července 1921

Letos oslavujeme nejenom sto let od prvního sjezdu na Velehradě, ale také 80 let od jubilejního, který byl prožíván v nových podmínkách.

Po několikaleté přestávce terciářských velehradských sjezdů se v jubilejním roce opět shromáždili terciáři, aby důstojně oslavili 700 let trvání III. řádu. Tato oslava byla velmi vhodně zařazena do rámce velehradských slavností, aby hojnou účastí byli posilněni terciáři a aby přispěla k obnově ducha sv. Františka v osvobozeném národě.[1]

Program sjezdu

Sjezd byl zahájen v sobotu 2. července 1921 tradičním průvodem v 19 hodin od Cyrilky. V čele průvodu byla nesena korouhev pražské terciářské obce, za ní se ubírali muži, duchovenstvo a ženy; celkem 1 900 účastníků.

V bazilice měl promluvu ThDr. a PhDr. P. Kapistrán Vyskočil, provinciál františkánů. Ve slavnostním kázání vyřídil terciářům pozdrav od Sv. otce Benedikta XV. a vzkaz, aby III. řád spojil všechny organizace a provedl obnovu křesťanského řádu ve svornosti, lásce a jednotě v Eucharistii.[2]

Následující den  bylo na programu kázání P. Ambrože Smékala, kapucína, kvardiána z Třebíče,  na téma „Terciáři a Nejsvětější Svátost Oltářní“. Zdůraznil trojí pozoruhodný vztah, který pozorujeme na sv. Františku ve vztahu ke Kristu: jeho něžnou lásku k betlémskému Dítěti, jeho soucitnou a spolutrpící lásku k ukřižovanému Kristu a jeho zanícenou a pokornou lásku ke svátostnému Kristu“[3]. Dále uvedl, že terciáři mají být ctitelé Nejsvětější svátosti, protože první úcta k Nejsvětější svátosti jest pobožností výhradně františkánskou, jak o tom svědčí příklad sv. Františka i dalších františkánských světců, kteří se touto úctou vyznačovali. Od pravého terciáře se očekává klanění se a přijímání Nejsvětější svátosti.[4]

Význam jubilejního velehradského sjezdu

Jak komentovaly Serafínské květy[5], nedělní jednání terciářského sjezdu splnilo plně svůj úkol. Povzbudilo, poučilo, vytklo směrnice k nové práci. „Řeholník, světský kněz i laikové hlásili se k ní a budou svorně pracovati. Připadá-li řeholníkům prvních řádů hlavní úkol ve vnitřním vedení terciářských obcí, doporučují pravidla taktiky a demokracie, aby ve vnější práci před širší veřejností byla co největší součinnost světských kněží a laiků, kteří, jsouce vyškoleni v lidových schůzích a táborech, mohou pro terciářskou věc vykonati mnohdy víc než sebelepší vůle řeholníka, kterému jsou tyto práce více méně cizí.“ Serafínské květy končí svůj komentář přáním: „Kéž stane se třetí řád tím, čím pro dnešní společnost prohlásil jej ve svém pozdravu neterciář, red. Trčka: kvasem, jenž náboženským nadšením, statečností a křesťanským životem má naplniti veškeru společnost“.

Slavnost Panny Marie od Andělů - „Porciunkula“- v Uherském Hradišti

Po zdařilém sjezdu čs. terciářů na posvátném Velehradě sešli se terciáři dne 2. srpna 1921 z celé terciářské obce Uherské Hradiště, dále ze sesterské obce Kroměříž, Uherský Brod a okolí v počtu přes 5 000[6] v Uherském Hradišti o slavnosti „Porciunkuly“. Vlastní slavnosti předcházely třídenní uzavřená duchovní cvičení pro terciáře z terciářské obce Uherské Hradiště v prostorách kláštera františkánů.[7] Po ukončení exercicií terciáři krásně vyzdobili františkánský kostel Zvěstování Panny Marie. Nad svatostánkem byl umístěn „trůn pro Nejsvětější svátost“, která byla vystavena 1. srpna ve 12:00. To vše zvalo všechny věřící, aby společně poklekli a chválili Hospodina.

Večer se v rámci vigilie  konala adorační hodina, po ní kázal františkán Dr. Jan Vyskočil z Prahy. Líčil své dojmy z cest do Itálie, do Assisi a do chrámu Porciunkuly, kolébky řádu sv. Františka. Pravil, že „Porciunkulou veliké lásky Františkovy má býti každá rodina i duše každého křesťana. V rodině i duše má býti svatostánkem úcty k svátostnému Spasiteli.“[8] Napomínal rodiče, aby své děti neohroženě vedli k častému sv. přijímání. Nakonec následovala křížová cesta a pobožnost za zemřelé.

V den svátku, tj. 2. srpna, zavítal do chrámu přeplněného poutníky pan arcibiskup Ant. C. Stojan[9]. Ve slavnostním průvodu se odebral do kostela a po modlitbě pronesl pár srdečných slov. Poté kázal vikář z Kroměříže P. Ludvík Kašpar, terciář a ředitel III. řádu, na téma „Křesťanská láska v eucharistii k lidem“. Objasnil ducha III. řádu, jenž je duchem Kristovy lásky. Pak následovala slavná pontifikální mše svatá.

Pro mnohé nebylo možné dostat se do kostela, proto byla před kostelem přednesena promluva provinciála, který v kázání vyzdvihl a volal, že „štěstí celé republiky je pouze v návratu ke Kristu v duchu sv. Františka na základě katolické církve.“[10]

Po mši svaté bylo řádové shromáždění, při kterém byli slavnostně oblečeno 34 kandidáti (z toho 7 mužů) do III. řádu. A 10 noviců (z toho 3 muži) složilo sliby.[11]

Odpoledne ve 14:30 vystoupil pan arcibiskup na kazatelnu, a přestože v kostele bylo horko, kázal přes půl hodiny o zážitcích z cesty do Assisi a Porciunkuly. Pak posvětil sochu Matky Boží pro kostel v Kunovicích a po litaniích udělil svátostné požehnání a odjel do Olomouce.

Byl to veliký zážitek, o kterém se psalo v Serafínských květech: „Terciářům sv. Františka na Moravském Slovácku musí ostatní opravdu závidět.“[12]

Kéž bychom všichni i dnes se mohli ztotožnit s duchovním zážitkem, který tehdy prožili naši terciáři… ..

 František Cinciala OFS

 použito z vlastní práce „Třetí řád sv. Františka na jihovýchodní Moravě“