Na cestě s bratrem Františkem a sestrou Klárou - 9. Následování Krista - Kristus jako zrcadlo člověka (Rozjímání k 4. listu sv. Anežce Pražské) B

Egger, Gottfried OFM

 Klára sice mluví o tom, že máme rozjímat Ježíše se všemi skutečnostmi jeho života, bez toho rozjímat Ježíše nelze, a přece zdůrazňuje, že v Ježíši rozjímáme sebe samé a celý svět. Kristus je vlastní těžiště veškerého sebepoznání a poznání světa, a to velice skromné těžiště; bez zrcadla sice nemůžeme sebe pozorovat, a přece ono vždy poukazuje na něco jiného. Jako smysl zrcadla nespočívá v něm samém, jeho cílem je, aby se v něm mohli pozorovat jiní, tak také smysl Ježíšova lidského života nespočívá v něm samém, ale že se pro nás stal člověkem; smyslem jeho života je, abychom my nalezli spásu. Smysl jeho života spočívá v spáse celého světa.

 Právě proto, že Ježíš umí ustoupit do pozadí tak jako zrcadlo, rozjímá Klára Ježíšovu pokoru, chudobu a lásku. Ve 4. listě Anežce zdůrazňuje tři body: jesle, putovní život a kříž.

 První bod: jesle, vtělení. Obdivuje, že Nejvyšší, Bůh sám se stává malým, a zdůrazňuje pak při rozjímání jeslí Ježíšovu chudobu. Ježíš se stal pro nás chudým. Potom říká: „Dávej pozor, mohla bys Ježíšovu chudobu v jeslích lehce přehlédnout, vždyť se stal tak malým, tak bezvýznamným.“ Ve františkánské tradici pak jesličková pobožnost nabyla důležitosti, stejně jako z tohoto pohledu vychází zvonění k Anděl Páně, které František požadoval. Při zvonění k Anděl Páně se hlavně večer vzpomíná na Ježíšovo vtělení.

 Druhý bod, který Klára v Ježíšově životě rozjímá, je jeho  život nepřipoutaný na jedno místo. Rozjímá nad veškerými lidskými obtížemi, které musel Ježíš překonávat. Rozjímá například o žízni, kterou také ve svém lidském životě měl. Anebo rozjímá o všech nemocech, které náš lidský život může přinášet. Přitom vidí především Ježíšovu pokoru, že to všechno pro nás vzal na sebe, abychom my byli zachráněni. Ježíš si necenil sám sebe natolik, aby nesnášel hlad a žízeň. Všechno to vzal na sebe, aby nám byl zcela rovný. Potom Klára říká, že máme tento Ježíšův putovní život rozjímat, máme ho přesně sledovat až do všech podrobností, protože v těžkostech a námahách, které Ježíš snášel, rozpoznáváme také své vlastní těžkosti. V tradici se to děje v rozjímání růžence, který je sledováním různých zastavení Ježíšova života.

 Třetí bod: Za nejdůležitější považuje Klára kříž jako vrchol v Ježíšově životě, a s křížem uvádí pak zvlášť lásku, která se tu projevuje. Kříž je pro Kláru to nejviditelnější z celé Boží lásky. Kříž upomíná především na lásku, kterou má Bůh, protože za nás všechny vzal na sebe to nejhanebnější, smrt na kříži. A při kříži používá pak to nejsilnější sloveso: nazírej (kontempluj), rozjímej kříž co nejintenzivněji, právě proto, že kříž je vrcholem Boží lásky. Ve františkánské tradici pak vznikla křížová cesta, sledování Ježíšova utrpení a smrti. Právě při křížové cestě nesmíme nikdy zapomínat, že to není jen rozjímání Ježíšova utrpení, ale také, zvláště v zrcadle utrpení Ježíšova, rozjímání našeho vlastního utrpení a utrpení celého světa.

 Všechny tyto tři body Ježíšova života můžeme vidět souhrnně v rozjímání evangelia a v rozjímání eucharistie. Neboť v evangeliu je popsán celý Ježíšův život. A v eucharistii se odehrává všechno, co se událo v Ježíšově životě, ne snad jen, jako se to dříve říkalo poněkud zúženě, Kristova oběť kříže, ale i jeho vtělení, i celý jeho život. Tak se koneckonců odzrcadluje v Ježíšovi a v jeho životě všechno. Kdo se dívá do tohoto zrcadla Ježíšova života, ten pozná nejhlubší smysl tohoto světa, pozná všechny radosti a utrpení, které jsou v celém světě.

 Klára sama to dělala a klarisky se o to ještě dnes pokoušejí. Právě toto stáhnutí se ze světa pro jeho co nejhlubší poznání nijak není odcizené světu. Ten, kdo se dívá v zrcadle Ježíšova života, rozjímá v srdci světa celý svět. Přitom se ovšem ve vlastním srdci neotevírá jenom radost tohoto světa, ale také všechna temnota v tomto světě. Pak propukne všechna bída a všechno utrpení vlastního srdce a celého světa. Kdo rozjímá Krista, bude také konfrontován s utrpením. Kdo pak může vydržet tak jako Klára všechno to utrpení světa, právě tak jako je vydržel i Kristus, a kdo to může přestát, ten jistě může proniknout až do hlubiny světa, do jeho srdce.

 Kristus sám je cesta a cíl našeho života. Když se díváme do zrcadla jeho života, můžeme poznat a prohlédnout sebe samé i celý svět. Když rozjímáme Ježíše jako zrcadlo sebe samých, pak můžeme vidět svou vlastní cestu i cestu celého světa a poznat poslední cíl svého života, totiž Ježíše Krista.

Gottfried Egger OFM

Auf dem Weg mit Bruder  Franziskus und Schwester Klara (rukopis)

z němčiny přeložila Sr. M. Annuntiata Kopecká OSC