Purzlová, Markéta

V posledních prosincových dnech r. 2001 přijeli za františkány u Panny Marie Sněžné v Praze Němec br. Petrus Schuller z konventu Gosswienstein a Argentinec o. Caesar Orduna, který momentálně pobývá v Mnichově, a odpověděli nám na několik otázek:

 

 

 

Kombinace františkánů Němec – Argentinec v Praze je dost neobvyklá. Kde jste se poznali, jak dlouho se znáte, jak spolu komunikujete?

P. Caesar: V roce 1999 jsem přišel z Říma do Mnichova, abych se tam naučil německy. Také v roce 2000 jsem opakovaně navštívil Mnichov. Bratr Petrus v této době pobýval v mnichovském konventu.

Br.. Petrus: V roce 2001 jsem odešel do Říma studovat jazyky. V té době br. Caesar dokončoval v Římě svůj licenciát, po jehož dokončení bude do konce března 2002 pobývat v Mnichově, aby zlepšil svou němčinu. Zní to trochu komplikovaně, že?  Ale mluvíme spolu německy.

 

 

 

Co vás přivedlo do Prahy? Proč zrovna Praha a jedna z postkomunistických zemí ve střední Evropě?

P. Caesar: Pro mne bylo rozhodující renomé Prahy: slavná minulost, zajímavé město, Také mě zajímalo, jak žijí bratři dnes, po pádu komunismu.

Br. Petrus: Byl jsem zde už jednou, v roce 1984, a zažil jsem „podzemní církev“. Proto jsem byl zvědavý na změny.

 

 

Jak se vám líbí Praha?

P. Caesar: Byli jsme zde jen tři dny. Bohužel je nemožné v tak krátkém čase všechno vidět. Proto jen ty nejdůležitější památky: Hrad, Strahov, židovská čtvrť, sv. Mikuláš…  Neobyčejně na mne zapůsobila architektura. Spolu s krajinou vytváří okouzlující dojem.

Br. Petrus: Domnívám se, že Praha není charakteristickým příkladem pro celou zemi, protože zde žije hodně zámožných, dobře postavených lidí.

 

 

 

Mohli byste nám něco říci o vaší zemi? Myslím, že hlavně Argentina je pro nás středoevropany dost neznámá země.

P. Caesar: Je těžké mluvit o Argentině obecně, protože je to obrovská země: téměř 5000 km od severu na jih, 1700 km od východu na západ. Proto krajina a klima v jednotlivých částech se značně liší: na severu tropy, tedy hrozné horko. Na jihu je město Usuahia nejjižnějším městem světa, nedaleko jižního  pólu. Argentina je zemí s mnohým přírodním bohatstvím. Ovšem ekonomika je velice složitá a slabá.

Br. Petrus: Domnívám se, že o Německu toho nemusím moc vyprávět, vždyť jsme sousedé!

 

 

Jaká je role církve ve vaší rodné zemi? Tuším, že v Německu asi dost rozdílná než v Argentině, nebo se mýlím?

P. Caesar: U nás v Argentině máme 85 % katolíků, ale vliv na politiku je mizivý. Znakem je usilování o spravedlivou společnost a boj proti korupci. Církev je důležitou morální instancí v rozvíjející se společnosti.

Br. Petrus: U nás v Německu si mnoho lidí neuvědomuje nebo jim je neznámé nasazení církve na sociálním a charitativním poli a její role při vytváření křesťanských hodnot společnosti. Problematickým se u nás stává rozpad tzv. „lidové církve“ (malých farností) zvláště ve velkých městech.

 

 

Jak na vás zapůsobil konvent zdejších františkánů? V čem je stejný a v čem se liší od těch vašich?

Domníváme se, že se františkánský životní styl nikde moc neliší, ať se člověk dostane kamkoliv. V Praze jsme se cítili skoro jako doma. Velmi příjemně jsme pociťovali slovanskou pohostinnost. Jiné zvyky se dají vysvětlit rozdílností kulturních tradic a kořenů.

 

 

Jak se žije františkánská řehole – chudoba, čistota a poslušnost ve vaší zemi? Zjišťujete rozdíly se zdejší kulturou?

Ve všech zemích a kulturách je zasvěcený život – tedy radikální následování Krista – v rozporu s životem společnosti. Její hodnoty: konzum, peníze, kariéra nejsou hodnotami Kristovými.

 

 

Jak se zdejšími bratry komunikujete? Bavíte se o rozdílech?

Protože (kromě tří slov) neumíme ani slovo česky, bavíme se s bratry německy nebo italsky, Velmi zajímavé pro nás byly zkušenosti bratří z doby totality. Bohužel o oné době toho víme málo, příliš málo! Hrdinské svědectví bratří by mělo být známé celému řádu.

 

 

Máte v plánu ještě někdy Prahu, Českou republiku navštívit?

P. Caesar: Pro mne to tak lehké nebude, neboť koncem března se vracím zpět do Argentiny, abych převzal farnost v Buenos Aires se 70 000 věřícími.

Br. Petrus: Doufám, že se zde ještě někdy zastavím. Není to koneckonců tak daleko.

Za rozhovor poděkovala Markéta Purzlová