Buď pochválen, můj Pane

Bouše, Bonaventura OFM

Buď pochválen, můj Pane,

 

 

 

za temnou propast vod, která byla pláštěm země na počátku, schoulenou

pod hřejivými křídly tvého Ducha životadárného.

Buď pochválen, můj Pane, za poslušnost moře, kterým procházel tvůj národ k Zemi slíbené;

za moře krvavé, které otevřelo žalář egyptského otroctví vyvoleným

a pohltilo otrokáře, jsouc znamením spásy i zavržení.

Buď pochválen, můj Pane, za kajícný proud Jordánu, posvěcený tvým člověčenstvím, 

            předobraz tvého křtu ohněm a Duchem svatým.

Buď pochválen, můj Pane, za pramen, který vytryskl z tvého Srdce na svědectví tvé lásky,

            když už bylo pro nás všechno dokonáno;

            i za onu kapku vody, která svlažuje horkost tvé krve v kalichu mešním,

jsouc náznakem naší touhy po proměně v tobě a v tebe.

Buď pochválen, můj Pane, za tichá jezera našich křtitelnic, voňavá balzámem,

provanutá Duchem, v nichž pochováváme člověka starého a z nichž zdviháme nového,

            stvořeného k obrazu a podobenství tvému.

Buď pochválen, můj Pane, za studánky kropenek v kostele i u nás doma,

            v jejichž pokoru je zakleta síla očišťující, hrozná duchům, kteří obcházejí o polednách,

            i těm, kteří číhají v doupatech noci.

Buď pochválen, můj Pane, za věčný koloběh vod, za křídlatá oblaka i vody v lůně země,

 které se tetelí touhou uhasit naši žízeň;

za chladivé studny, u jejichž roubení den co den ženy opakují prastarý obřad,

vážíce vodu živou;

za bystřiny a řeky, které běží, které se váhavě loudají k svým mořím,

podobny našim životům ústícím v tebe;

za zřídla zurčící neslyšně uprostřed hvozdů, po nichž touží tvoje laně jako ti,

kdo tě hledají;

za plesa v rozryvech skal, jejichž mlčící hladina co chvíli odpoví chvějivě

dotykům větru jak duše v samotách, když se celé rozezvučí při závanu dechu tvého;

za ticho výšin, utajené pod závoji sněhu, v nedostupné vznešenosti,

už blízko tvých sídel věčných, kam vstupují jen ti, kteří jsou z nás nejsilnější;

za vodopády v předjaří, když padají s hukotem v údolí země,

v melodii hlasu tvého, který zaduní soutěskou Josafat

na konci věků.

Buď pochválen, můj Pane, za všechny živly, zvláště za sestru naši vodu,

            do níž jsi uložil všecka svá tajemství;

            za sestřičku užitečnou a pokornou, vzácnou a cudnou, silnou a svatou.

 

 

 

                                                                       Bonaventura Bouše OFM

                                                                       Serafínský prapor č.2, 1948

 

 

Bratr Bonaventura zemřel 22. dubna, pohřben byl do společného hrobu františkánů na Olšanech.