Bratr František Nosek a jeho přátelé

Müller, Miloslav OFS

            Letos byly Velikonoce pozdě, až ve druhé polovině dubna, a proto byla pouť do Poříčí nad Sázavou též poněkud později než jindy, a to v sobotu 26.dubna 2003.

S ohledem na letošní datum Velikonoc vznikla zajímavá podobnost s rokem smrti bratra Noska. Ten zemřel 17. dubna 1935, a letos připadl Zelený čtvrtek na 17.dubna. V Noskově životopise se uvádí,  že skonal přesně ve chvíli, kdy v Palestině začínal po půlnoci Zelený čtvrtek. Časová vazba smrti bratra Noska na Velikonoce stojí za zmínku, neboť byla jeho současníky pociťována velmi silně.  Nosek zemřel poměrně mladý, ve věku 49 let. Jeho přátelé - a to nejen terciáři - zůstali bez svého vůdce. Avšak několik dní nato si připomínali Kristovo vzkříšení. To jim dodalo sílu a odvahu, kterou potřebovali i později v dobách obou totalit - za německé okupace a za komunismu. Možná i proto putovali po mnoho let do Poříčí vždy v neděli po Velikonocích. Nebylo tomu však od počátku a v polovině osmdesátých let se datum poutí vrátilo k datu Noskovy smrti.

Pouti do Poříčí vedl po několik desítek let až do své smrti jeden z nejbližších přátel dr. Noska, prof. Antonín Novák. Ten má v letošním roce hned dvě životní výročí: 110 let od narození (6. srpna) a 20 let od úmrtí (9. dubna - zemřel těsně před poříčskou poutí).

Prof. Novák byl středoškolský učitel a význačný katolický pracovník na mnoha úsecích - mj. redaktor Lidového hospodáře, člen výborů pro postavení kostela v Praze - Vysočanech a v Praze - Košířích. Je autorem jednoho z obou větších životopisů bratra Noska. Novák nebyl terciářem, Noska měl však upřímně rád a o uchování jeho památky se staral ještě téměř půl století po Noskově smrti. To přesto, že byl v padesátých létech persekvován.

Prof. A. Novák byl delší dobu vdovcem a žil v jedné domácnosti se svojí dcerou Růženou Kouřímovou a jejím manželem. Oba mu byli velkou oporou, též ve věci dr. Noska. Vozili jej do Poříčí a pomáhali mnoha dalšími způsoby. O péči jeho dcery svědčí tento detail: prof. Novák psal před poříčskou poutí vždy několika desítkám osob, což v dobách totality nebylo bez nebezpečí. Jeho dcera proto dopisy vhazovala do poštovních schránek v různých částech Prahy, aby byla tato korespondence méně nápadná. I po smrti prof. Nováka putovali Kouřímovi věrně každý rok do Poříčí. Pán však již oba povolal k pouti na věčnost. Nejprve jejího manžela; paní Kouřímovou pak 17. září 2002. Odcházejí tak opory poříčské pouti. Chvála Bohu však přicházejí noví a přivádějí své děti, tj. čtvrtou generaci poutníků. A bude-li si Bůh přát, bude tomu tak i v dalších desítkách let.

R. Kouřímová rovněž nebyla členkou františkánské rodiny.  Byla hluboce věřící a přitom velmi činná, podobně jako její otec. Je třeba zmínit její snad poslední práci, kterou je sestavení modlitební knihy, vydané pak v Karmelitánském nakladatelství. Knížka je pojata spíše jako klasická modlitební kniha, ale  je psána s ohledem na cítění dnešního člověka. Sestře Kouřímové velmi záleželo na dobrém přijetí knížky u čtenářů a modlila se k dr. Noskovi o přímluvu v této věci. Radostně pak oznamovala, že kniha má úspěch. Nebojme se ani my svěřit důležité záležitosti přímluvě bratra Noska.

Miloslav Müller OFS

Modlitba za vyslyšení

(pro soukromou pobožnost)

Všemohoucí, věčný Bože, tys povolal svého služebníka Františka Noska, aby vydával svědectví o tvé radostné zvěsti v politice, sociální práci, apoštolátu i v životě rodinném. Dej nám, prosíme, svou milost, aby nás jeho příklad živé víry, naděje a lásky povzbuzoval k věrohodnému svědectví o pravdě evangelia všude, kam nás pošleš. Dopřej nám, prosíme, aby náš bratr František byl povýšen ke cti oltáře a na jeho přímluvu vyslyš prosbu, kterou ti předkládáme. Skrze Krista, našeho Pána. Amen.

Případná vyslyšení a také vzpomínky a materiály, které se týkají života a působení Dr. Františka Noska, sdělte na adresu: Dr. Petr Alexa , K Zeleným domkům 683/24, 148 00 Praha 4.