19. září

Sv. Františka Marie z Camporossa, řeholníka 1. řádu

Památka

František Maria Croese se narodil 27. prosince 1804 v Camporossu. Po vstupu do kapucínského řádu 40 let procházel městem Janovem, sbíral almužnu, prokazoval tělesná i duchovní dobrodiní a šířil vůni svatosti tak, že jej spoluobčané nazývali »svatý Otec«. Když roku 1866 řádila cholera, obětoval se jako oběť lásky pro nemocné a ztrápené. Sám se nakazil a zemřel 17. září 1866. Svatořečen byl 9. prosince 1962 papežem Janem XXIII.

Společné texty o svatých mužích (o řeholnících).

Modlitba se čtením

Druhé čtení

Z díla připisovaného svatému Bonaventurovi, Mystická réva, IV. přídavek

(Vitis mystica, addimentum IV, kap. 32: Opera Omnia, sv. 8, s. 214–215)

Čistota květu nemá cenu bez skutků lásky

Láska nemůže být nečinná. Všude, kde je, projevuje se skutky. To říká také svatý Řehoř: »Důkazem lásky je vykonané dílo«. A Jan, onen milovaný učedník dobrého Ježíše, praví: Jestliže má někdo majetek a vidí, že jeho bratr je v nouzi, ale zavře před ním svoje srdce – jak v něm může zůstávat Boží láska? Neboť kdo nemiluje svého bratra, kterého vidí, nemůže milovat Boha, kterého nevidí.1 Sama Pravda, dobrý Ježíš, se postaral o to, aby vysvětlil, které jsou skutky milosrdenství, jimiž se projevuje láska k bližnímu. Ukazuje, že na posledním soudu pochválí spravedlivé jen za tyto skutky a že odsoudí zavržené proto, že jim tyto skutky chybějí. Říká: Měl jsem hlad, a dali jste mi najíst; měl jsem žízeň, a dali jste mi napít; byl jsem na cestě, a ujali jste se mě; byl jsem nahý, a oblékli jste mě; protože cokoli jste udělali pro jednoho z mých nejposlednějších bratří, pro mne jste udělali.2 Hle, skutky milosrdenství mají své kořeny v lásce! Máme si tedy všimnout, jak vysokou mají hodnotu, když jen ony si zasluhují pochvaly na přísném soudu. Čistota bílého květu, to je: panenská čistota, nic ale neznamená bez skutků lásky.

Zpytuj se však každý, zda máš tuto ochotu. Vidíš-li totiž chudého nebo nemocného nebo pocestného a jdeš kolem nepohnut soucitem, aniž za něho proneseš modlitbu nebo alespoň povzdech, jakou máš vůli něco darovat? Žádnou! Nemáš-li lásku k bližnímu, který strádá, je to právě tak, jako když necítíš s trpícím. Kdykoli vidíme potřebného, máme v něm rozpoznat Krista, protože i on je strádající úd Kristův. Neuzavírejme před ním své srdce. Jen tak poznáme, že v nás přebývá Boží láska.

Ještě více slitování však musíme mít s ubohými, kteří opustili cestu pravé víry nebo skutků víry a leží v bahně hříchů, ať už si jsou svých hříchů vědomi nebo ne. Lámejme jim svými modlitbami a slzami nebeský chléb andělů – dobrého Ježíše. Podobně také ti, kterým dal Pán pochopení, ať takovým lámou a předkládají chléb Písma svatého, a prosí Pána, aby otevřel jejich oči, aby jej poznali a aby utišil hlad jejich srdce. Pak ochutnají a uvidí, jak nejvýš sladký je Pán, a poznají jej při lámání chleba, to je při vykládání Písma svatého.

1 1 Jan 3, 17; 4, 20. 2 Mt 25, 34–35.40.

Zpěv po druhém čtení Srov. Flp 1, 20–21; 1 Sol 2, 8

Kéž na sobě oslavím Krista, ať svým životem, ať svou smrtí. * Vždyť pro mne život je Kristus a smrt ziskem.

V. Tak jsem po vás toužil, že bych za vás nejraději dal i vlastní život. Tak velice jsem si vás oblíbil. * Vždyť.

Závěrečná modlitba jako v ranních chválách.

Ranní chvály

Ant. k Zach. kant. Blahoslavení milosrdní, neboť oni dojdou milosrdenství. (Mt 5, 7)

Závěrečná modlitbaa

Bože, svatý František Maria ti sloužil v pokoře a tys jej učinil obdivuhodným vzorem sloužící lásky; dej i nám, ať na jeho přímluvu a podle jeho příkladu velkodušně a pokorně sloužíme svým bratřím a sestrám. Skrze tvého Syna…

Nešpory

Ant. ke kant. P. M. Co je pravdivé, co je čestné, co je spravedlivé, co je nevinné – o to mějte zájem a to konejte. (Srov. Flp 4, 8–9)