24. května

Posvěcení baziliky sv. Františka v Assisi

Svátek

Základní kámen kostela v Assisi postaveného ke cti svatého Otce Františka položil papež Řehoř IX. den po kanonizaci světce 16. července 1228. V roce 1230 sem byly přeneseny ostatky serafínského patriarchy z oratoře svatého Řehoře. Kostel slavnostně posvětil papež Inocenc IV. 25. května 1253. Papež Benedikt XIV. kostel povýšil 25. března 1754 na patriarchální baziliku a papežskou kapli.

Společné texty o posvěcení kostela.

Modlitba se čtením

Druhé čtení

Z konstituce papeže Benedikta XIV. Věrný Pán

Svatý Pán působí probuzení víry v této zemi smrtelných lidí

Pán je věrný ve svém slově, kterým často ve svatých Písmech oznamuje, že povýší toho, kdo se pokorou bude podobat jeho Synu. Takové nejen podivuhodně korunuje slávou a ctí v nebeském království, ale ve své moudrosti dává také na zemi slavně zazářit a jasně svítit jejich památce a působí tak probuzení a utvrzení víry smrtelných lidí. Vidíme, jak se to jasně ukázalo a splnilo na vyvýšení svatého Františka. On, pokud žil, snažil se být pokorný, sám u sebe i před druhými, a nyní je už dlouho oslavován a uctíván jak mezi Božími přáteli, kteří s ním kralují v nebesích – podle neklamného soudu a slavného prohlášení církve – tak také po celém okruhu země. A jeho tělo, v němž až do smrti nesl znamení Kristova utrpení, což bylo dosvědčeno mimořádnými divy a zázraky z nebe, bylo ke zbožnosti lidu tak oslaveno, že jeho hrob je uctíván více než slavné náhrobky mocných tohoto světa.

A vskutku, neuplynuly ani dva roky od jeho smrti a při jednání o místě uložení ostatků Božího sluhy, kterému byl nakonec věnován vhodný pozemek blízko hradeb města Assisi, přijal náš předchůdce Řehoř IX. toto místo do výhradního práva a vlastnictví Apoštolského stolce a rozhodl, že chrám zde postavený nebude podřízen nikomu jinému než Apoštolskému stolci. Proto tentýž Řehoř v samotném městě Assisi zapsal slavného Patriarchu do katalogu svatých a vlastnoručně položil základní kámen stavby a ustanovil budoucí chrám za hlavu a matku Řádu menších bratří. Vhodně uspořádal také všechno ostatní, co později potvrdili následující římští papežové. Tělu svatého Františka se pak dostalo nejvyšší pocty, když bylo v pamětihodném průvodu přeneseno a uloženo v chrámě, jenž byl slavnostně posvěcen v neděli před svátkem Nanebevstoupení Páně roku 1253. Chceme tedy pokračovat ve stopách tolika našich předchůdců, a také my jsme se s radostí rozhodli rozmnožit jeho lesk a slávu. Radí nám hlavně to přesvědčení a jsme vedeni právem onou nadějí, že římská církev bude tím více chráněna přímluvami světce u Boha, čím více rozhodnutí a usnesení Apoštolského stolce v té věci bude vyneseno. Proto tímto naším trvale platným rozhodnutím povyšujeme zmíněný chrám svatého Františka na patriarchální baziliku a papežskou kapli.

Zpěv po druhém čtení

Bůh posvětil svůj svatý příbytek. * A oslavil svého služebníka Františka. (V době velikonoční: Aleluja.)

V. Aby národům ukázal nesmírné bohatství své milostivé dobroty. * A oslavil.

Chvalozpěv Bože, tebe chválíme.

Závěrečná modlitba jako v ranních chválách.

Ranní chvály

Ant. k Zach. kant. Svatý je dům Boží: dům, v němž se vzývá Boží jméno a kde Bůh přebývá mezi námi. (V době velikonoční: Aleluja.)

Závěrečná modlitba

Bože, ty si z nás jako z živých kamenů buduješ svůj duchovní chrám; rozmnož ve své církvi působení svého Ducha a na přímluvu našeho svatého Otce Františka ochraňuj svůj věrný lid, aby dorůstal do plnosti, kterou bude mít u tebe v nebi. Skrze tvého Syna…

Nešpory

Ant. ke kant. P. M. Pán povýšil chudého a pokorného, aby ho posadil mezi knížaty a obdařil ho stolcem slávy. (V době velikonoční: Aleluja.) (Srov. 1 Sam 2, 8)