17. května

Sv. Paskala Baylóna, řeholníka 1. řádu

Památka

Narodil se ve Španělsku 16. května 1540. Jako hoch pásával stáda. Vynikal zbožností, zvláště eucharistickou. Proslavil se ctnostmi a roku 1564 byl přijat mezi menší bratry. Určili ho k nejnižší práci. Od Boha však byl obdarován charismaty a prospíval druhým radou. Napsal také několik spisů, do nichž uložil plody vlastní náboženské zkušenosti. Zemřel 17. května 1592 ve Villareal blízko Valencie, svatořečen byl 16. října 1690 papežem Alexandrem VIII.

Společné texty o svatých mužích (o řeholnících).

Uvedení do první modlitby dne

Ant. Pojďme, klaňme se Kristu Králi, který povyšuje ponížené. (V době velikonoční: Aleluja.)

Modlitba se čtením

Hymnus

Sbor menších bratří ať radostně, zbožně
ctí Paskala a vzpomíná vždy opět,
jak zahrnoval láskou plnou ohně
přesvatou oběť.

Když co hoch pásal ovce, nebes chlebem
sytit svou duši horoucně vždy přál si,
když jej směl uzřít otevřeným nebem
v nadhvězdné vlasti.

Žhne vroucí touhou dlít jen před oltáři
a tam o chlebě žití přemýšleje,
s tělem se vznáší a nebeskou září
celý se skvěje.

Potírá víry nepřátele slovy,
že v chlebě svatém Kristus přijímá se,
že mučedníky, ne meč, ale plodí
touha po spáse.
Pro Paskalovy zásluhy nám, Kriste,
prosíme, uchraň srdce stále čisté,
ať často smíme hodně sytit sebe
tím chlebem z nebe.

Přijď, svaté Božstvo, to všechno nám dáti,
Otče i Synu i ty Duchu svatý,
ať celým světem nikdy neustává
znít tvoje sláva. Amen.

Druhé čtení

Ze spisů svatého Paskala Baylóna

(Ed. I. Sala, Toledo 1811, s. 78n, 85n)

Nade všechno žádoucí je Bůh

Protože sám Bůh nám touží dávat dary, pevně věř při všem, co žádáš, že Bůh ti chce dát to, oč prosíš. Nežádej však nic, co by ti Bůh dříve nebyl vnukl, abys to žádal. On je spíš připraven vyslyšet tvou žádost, než ty ji předložit. Tak ať vede k žádání spíše vůle Boha, který tě chce obdarovat, než tvoje potřeba žádat. Vždyť modlitby jsou vždy konány z vnuknutí a ze zásluh tajemství života našeho Pána Ježíše Krista. Cvič se neustále, abys hledal jen to, co hledá Bůh, a odsuň ze své vůle každé dobro či zisk, který by ti mohl z tvé prosebné modlitby vzejít. Ano, jen jedno žádej: vždyť nad všechno žádoucí je Bůh. Je vhodné, aby přede vším a nade všecko byl hledán Bůh. Boží majestát také chce, abychom obdrželi to, co žádáme, neboť se tak stáváme schopnějšími mu sloužit a můžeme ho dokonaleji milovat.

Kéž jsou všechny tvé prosby vedeny tímto úmyslem, a když si co žádáš, čiň to z lásky a pro lásku, vytrvale a naléhavě. Odpoutej své srdce od věcí tohoto času a vždy znovu uvažuj, jak není na tomto světě nic jiného jenom ty a samotný Bůh. Nikdy, ani na krátkou dobu, nevzdaluj se srdcem od Boha; ať je tvé smýšlení prosté a pokorné, tvá pozornost nad sebou samým vždy bdělá a jako olej nade vším rozlitý ať je Boží láska.

Vzdávat Bohu díky, to není nic jiného, než vnitřní úkon duše, kterým ten, kdo přijímá nějaké nebeské dobro, poznává nezměrného Boha jako Pána všech, z něhož všechno dobro vzchází, a raduje se z mnohotvárné Boží slávy, neboť byl uznán hodným dobrodiní. Tak je připraven k dokonalejší lásce a službě Bohu, dárci všeho dobra. Když tedy přijmeš nějaké dobro, nabídni se celý jemu samotnému, tak jak jsi, s velkou radostí a veselostí. Pokoř sám sebe, pohrdej sebou a zřekni se své vůle, aby ses duší i tělem mohl oddat jeho službě.

Děkuj Pánu stále a stále znovu a raduj se z jeho moci a dobroty. On ti dobrodiní a dary uděluje, a ty mu za ně nyní děkuješ. Chceš-li, aby bylo Bohu tvé děkování příjemné, nejdříve se pokoř, zapři se a poniž před Bohem. Přiznej svou bezmoc a ubohost, a tak poznáš, že vše, co máš, je z Boží štědrosti. Budeš-li se radovat a jásat, že jsi byl tak bohatě obdařen milostmi a dary, nebudeš vůbec myslet na časný zisk, který ti snad z nějakého daru vyplyne. Tak budeš moci lépe sloužit Pánu.

Zpěv po druhém čtení Mt 11, 25–26

Velebím tě, Otče, že když jsi tyto věci skryl před moudrými a chytrými, * odhalil jsi je maličkým. (V době velikonoční: Aleluja.)

V. Ano, Otče, tak se ti zalíbilo. * Odhalil.

Závěrečná modlitba jako v ranních chválách.

Ranní chvály

Hymnus

Otcovy slávy výblesku,
Ježíši, skloň se k sluhům těm,
co zpívají zde v pozemsku,
jak Paskal skvěl se životem.

Už jako hoch se zaskvíval
ctnostmi, o které nejvíc stál,
zbožný i skromný, mírný byl
a životem vždy čistým žil.

Když k menším bratřím vstoupit směl,
pěšinou strmou k nebi šel,
vlevo ni vpravo z pěšiny
neučinil krok jediný.

V chudobě kráčel za Kristem,
toužil jen po něm v srdci svém:
Ten na světě chce zbohatnout,
kdo nezbaví se nouze pout.

Až do smrti být poslušen
si vskutku přál, být poddán všem.
By neustal snad poslouchat,
životní strasti snášel rád.

Ježíši, tebe každý chval,
že vítězně jsi z hrobu vstal,
i Otce, Ducha z výsosti
ať věčně všechno tvorstvo ctí. Amen.

Ant. k Zach. kant. Kráčel před Pánem ve svatosti a spravedlnosti a přijal poznání spásy, aby připravil Boží lid. (V době velikonoční: Aleluja.)

Závěrečná modlitba

Bože, tys daroval svatému Paskalovi obdivuhodnou lásku k svatým tajemstvím těla a krve tvého Syna; dopřej nám milostivě, abychom tak jako on přijímali z této nebeské hostiny hojnost duchovních darů. Skrze tvého Syna…

Nešpory

Ant. ke kant. P. M. Pán povýšil ponížené a hladové nasytil dobrými věcmi. (V době velikonoční: Aleluja.) (Lk 1, 52b–53a)