11. května

Sv. Ignáce z Laconi, řeholníka 1. řádu

Památka

Ignác (Vincenc Peis–Sanna) se narodil 17. prosince 1701 v Laconi na Sardinii. Roku 1721 vstoupil do kapucínského řádu. Po čtyřicet let sbíral almužnu v městě Calatitana. Vynikal pokorou a láskou a bohatě se zaskvěl nebeskými dary, pro něž si ho vážily osoby všech společenských vrstev. Zemřel 11. května 1781, svatořečen byl 21. října 1951 papežem Piem XII.

Společné texty o svatých mužích (o řeholnících).

Modlitba se čtením

Druhé čtení

Z díla svatého Bonaventury, biskupa, O dokonalosti života sestrám

(De perfectione vitae, kap. 5, De studio orationis: Opera Omnia, sv. 8, s. 117–119)

Cvič svého ducha vytrvalou modlitbou a zbožností

Nade vše je potřeba, aby nevěsta Kristova, která chce růst v dokonalosti, cvičila svého ducha vytrvalou modlitbou a zbožností. Vždyť vlažný řeholník bez zbožnosti, který se nemodlí vytrvale, je věru nejen ubohý a neužitečný, ale nadto před Bohem nosí v živém těle mrtvou duši. A naopak zbožná modlitba má takovou moc, že je ke všemu užitečná a člověk jejím prostřednictvím může v každé době jen získat: v zimě i v létě, za jasného i deštivého počasí, v noci i ve dne, ve dny všední i sváteční, v nemoci i ve zdraví, v mládí i ve stáří, ve stoje, v sedě i při chůzi, v chóru i mimo chór; ano, někdy se za jednu hodinu modlitby získá více, než dokáže celý svět, protože skromnou zbožnou modlitbou získává člověk nebeské království.

K dokonalé modlitbě jsou nutné tři věci: Předně, když se modlíš, modli se s tělem vzpřímeným a celým srdcem. Uzavři všechny smysly a v tichu uvažuj hořce a s lítostí srdce o všech svých minulých, přítomných a budoucích bědách.

Za druhé nevěsta Boží musí nutně v modlitbě děkovat. Ať děkuje svému Tvůrci velmi pokorně za dobrodiní, která od něho již přijala a ještě přijme. Nic totiž nečiní člověka tak hodným Božích darů, jako když Bohu vždy vzdává díky za přijaté dary.

Za třetí je k dokonalé modlitbě nutné, aby tvůj duch v modlitbě nemyslel na nic jiného než na to, co se modlíš. Je totiž velmi neslušné něco říkat Bohu ústy a v srdci uvažovat o jiném, polovinu srdce zaměřovat k nebi a polovinu nechávat na zemi.

Nemyl se a neklam se, nepřipravuj se o velký užitek ze své modlitby, nenič lahodnost a nezbavuj se sladkosti, kterou můžeš načerpat v modlitbě. Modlitba je totiž čerpadlo, jímž se čerpá milost Ducha Svatého z pramene vrchovaté sladkosti Nejsvětější Trojice. Modlíš-li se, máš se úplně usebrat, vejít se svým Miláčkem do pokojíku svého srdce a dlít samotná s ním samotným, zapomenout na všechno vnější a celým srdcem i celou myslí, veškerým citem a celou touhou, v plné oddanosti se máš pozvedat nad sebe. A nemáš v modlitbě duchovně ochabovat, nýbrž vystupovat nahoru žárem zbožnosti tak dlouho, dokud nevejdeš až do místa obdivuhodného stánku ve svatyni Boží.

Zpěv po druhém čtení Srov. 2 Kor 9, 7.6

Oslavuj Boha štědrostí a všechno dávej s veselou tváří. * Bůh miluje radostného dárce. (V době velikonoční: Aleluja.)

V. Kdo rozsévá skoupě, skoupě bude také sklízet, a kdo rozsévá požehnaně, požehnaně bude také sklízet. * Bůh miluje.

Závěrečná modlitba jako v ranních chválách.

Ranní chvály

Ant. k Zach. kant. Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci, budete-li mít lásku k sobě navzájem. (V době velikonoční: Aleluja.) (Jan 13, 35)

Závěrečná modlitba

Bože, ty jsi svatého Ignáce vedl cestou pokory, nevinnosti a lásky k bližním a přivedl jsi jej až k vrcholu dokonalosti; dej i nám, ať usilujeme o tyto ctnosti a věrně zachováváme přikázání lásky. Prosíme o to skrze tvého Syna…

Nešpory

Ant. ke kant. P. M. Ty, které svět pokládá za pošetilé, vyvolil si Bůh, aby zahanbil moudré, a ty, kteří jsou ve světě bezmocní, vyvolil si Bůh, aby zahanbil mocné. (V době velikonoční: Aleluja.) (1 Kor 1, 27)