DEKRET

V ROCE 800. VÝROČÍ SMRTI SVATÉHO FRANTIŠKA Z ASSISI SE VYHLAŠUJE ZVLÁŠTNÍ JUBILEJNÍ ROK S PLNÝMI ODPUSTKY.

„Střežte památku našeho otce a bratra Františka, k chvále a slávě Toho, který ho učinil velkým mezi lidmi a oslavil mezi anděly. Modlete se za něj, jak nás sám před svou smrtí požádal, a modlete se k němu, aby Bůh i nás učinil účastníky jeho svaté milosti.“^[1]

Zatímco jsou stále aktuální a účinné plody milosti právě skončeného řádného jubilea roku 2025, během kterého jsme byli všichni povzbuzováni, abychom se stali poutníky té naděje, která neklame (srov. Řím 5,5), přidává se k němu jako ideální pokračování nová příležitost k radosti a posvěcení: osmisté výročí blaženého přechodu svatého Františka z Assisi z pozemského života do nebeské vlasti (3. října 1226).

V posledních letech se další významná výročí týkala postavy a díla svatého z Assisi: osmisté výročí vytvoření prvního betléma v Grecciu, složení Chvalozpěvu stvoření, hymnu na posvátnou krásu stvoření, a výročí otisknutí svatých stigmat na hoře La Verna, jako nové Kalvárii, dva roky před jeho smrtí. Rok 2026 bude vrcholem a završením všech předchozích oslav: bude to totiž Rok svatého Františka a všichni budeme povoláni, abychom se stali svatými v současnosti podle příkladu Serafínského patriarchy.

Je sice pravda, že „pod nebem není lidem dáno jiné jméno“ (srov. At 4,12) kromě Ježíše Krista, Vykupitele lidstva, je stejně tak mimořádně pravdivé, že mezi 12. a 13. stoletím, v době takzvaných svatých válek, uvolněných mravů a falešného náboženského zápalu, „se na světě zrodilo slunce“^[2]:

František, který jako syn bohatého obchodníka se stal chudým a pokorným, skutečný alter Christus na zemi, poskytoval světu hmatatelné příklady evangelního života a skutečný obraz křesťanské dokonalosti. Naše doba se příliš neliší od té, ve které žil František, a právě proto je jeho učení dnes možná ještě platnější a srozumitelnější. Když klesá křesťanská láska, šíří se nevědomost jako neřest a ti, kdo vyzdvihují soulad mezi národy, činí tak spíše z egoismu než z upřímného křesťanského ducha; když virtuální svět převládá nad skutečným, jsou neshody a sociální násilí součástí každodenního života a mír se stává každým dnem nejistějším a vzdálenějším, ať nás tento Rok svatého Františka povzbudí, každého podle jeho možností, k napodobování chudáčka z Assisi, k formování se, pokud možno, podle vzoru Krista, k tomu, abychom nezmařili záměry právě uplynulého Svatého roku: ať se naděje, která nás vedla jako poutníky, nyní promění v horlivost a zanícení pro aktivní lásku.

„A v tom chci poznat, zda miluješ Pána a miluješ mě, jeho a tvého služebníka, zda učiníš toto, totiž: aby na světě nebyl žádný bratr, který by zhřešil, jak jen mohl, a který by po pohledu do tvých očí odešel bez tvého milosrdného odpuštění, pokud o něj požádá“^[3].

Těmito mimořádnými slovy, uvedenými v poznámce Epistola ad quendam ministrum, svatý František nejenže poskytuje útěchu a rady anonymnímu bratrovi, ale především nastiňuje a zdůrazňuje základní pojem milosrdenství, který je neoddělitelně spjat s pojmem odpuštění a shovívavosti. A právě odpuštění, známé jako „Odpuštění z Assisi“ nebo „Odpuštění z Porciunkule“, udělil papež Honorius III. jako výjimečné privilegium přímo Františkovi pro ty, kteří po zpovědi a sv. Přijímání 2. srpna navštívili starobylý kostelík u Assisi, postavený před 800 lety na „malém kousku země“ (odtud název Porziuncola).

Se stejnou velkorysostí a radostí, s jakou Světec, když viděl, že jeho prosba byla vyslyšena Kristovým zástupcem, zaplavil dav přítomný při vysvěcení Porciunkule oznámením udělené milosti, Jeho Svatost papež Lev XIV., služebník naší víry a naší radosti, stanoví, že od 10. ledna 2026, v souvislosti s ukončením řádného jubilea, až do 10. ledna 2027 bude vyhlášen zvláštní Rok svatého Františka, ve kterém se každý věřící křesťan podle příkladu svatého z Assisi stane sám vzorem svatého života a neustálým svědkem míru.

Pro dokonalejší dosažení stanovených cílů uděluje Apoštolská penitenciárie prostřednictvím tohoto dekretu vydaného v souladu s vůlí Svatého otce u příležitosti Roku svatého Františka plnomocné odpustky za obvyklých podmínek (svátostná zpověď, přijetí svátosti eucharistie a modlitba na úmysly Svatého otce), které lze uplatnit také ve formě modlitby za duše v očistci:

1)    členům:

-       františkánských rodin prvního, druhého a třetího řádu řeholního a sekulárního;

-       institutů zasvěceného života, společnostem apoštolského života a veřejným nebo soukromým sdružením věřících, mužů i žen, které dodržují pravidla svatého Františka nebo se inspirují jeho spiritualitou nebo jakoukoli formou pokračují v jeho charismatu;

2)    všem věřícím bez rozdílu

kteří se s duší osvobozenou od hříchu zúčastní Roku svatého Františka tím, že navštíví v podobě pouti jakýkoli františkánský klášterní kostel nebo místo uctívání kdekoli na světě, které je zasvěceno svatému Františkovi nebo s ním je z jakéhokoli důvodu spojeno, a tam budou oddaně sledovat jubilejní obřady nebo stráví alespoň přiměřenou dobu v zbožném rozjímání a budou vzývat Boha, aby podle příkladu svatého Františka v jejich srdcích vyvstaly city křesťanské lásky k bližním a upřímné sliby svornosti a míru mezi národy, a zakončí to modlitbou Otče náš, Vyznáním víry a vzýváním Panny Marie, svatého Františka z Assisi, svaté Kláry a všech svatých františkánské rodiny.

Starší lidé, nemocní a ti, kteří se o ně starají, a všichni, kteří z vážných důvodů nemohou opustit svůj domov, mohou rovněž získat plnomocné odpustky, pokud se zříkají jakéhokoli hříchu a mají v úmyslu co nejdříve splnit tři obvyklé podmínky, pokud se duchovně připojí k jubilejním oslavám Roku svatého Františka a nabídnou Milosrdnému Bohu své modlitby, bolesti a utrpení svého života.

Aby se taková příležitost k dosažení Boží milosti prostřednictvím moci klíčů církve mohla snáze uskutečnit, žádá tato penitenciárie všechny kněze, řeholní i diecézní, kteří mají příslušné oprávnění, aby se s ochotným, velkorysým a milosrdným duchem věnovali slavení svátosti smíření.

Tento dekret platí pro Rok svatého Františka. Bez ohledu na jakékoli opačné ustanovení.

Vydáno v Římě, v sídle Apoštolské penitenciárie, dne 10. ledna 2026, v předvečer svátku Křtu Páně.

Angelo Card. De Donatis
Penitenziere Maggiore
+ Krzysztof Jozef Nykiel
Reggente

L. + S.

Prot. N. 03069/2025-1360/25/I