Prot. 3895

Řím, 5. dubna 2026

Všem bratrům a sestrám

Sekulárního františkánského řádu

Předmět: List k Velikonocům 2026

Drazí bratři a sestry,

Kéž vám Pán dá svůj pokoj!

„Odešel do oslavené církve, když v církvi bojující bojoval tak udatně a rytířsky.“ (KD 38)

Tento rok 2026 je pro nás všechny, františkány, sekulární i řeholní, velmi zvláštní. Je to jubilejní rok, 800. výročí přechodu svatého Františka, nebo jinými slovy, můžeme jej nazvat Velikonocemi svatého Františka. U příležitosti Velikonoc bych vás rád pozval na zvláštní cestu, protože smrt svatého Františka není zdaleka jen tělesnou smrtí svatého muže, ale inspirací k dalšímu pohledu. Slavíme Velikonoce, velké skutky Boha, který nejen nechal svého milovaného Syna zemřít za naše hříchy, ale zajistil nám vítězství nad smrtí, vítězství nad hříchy.

Rád bych vás pozval k zamyšlení nad posledními okamžiky života svatého Františka zde na zemi a prvními okamžiky po jeho smrti, očima a svědectvím někoho, kdo byl svatému Františkovi skutečně blízký, kdo byl světským přítelem svatého. To, co Jakuba ze Settesoli udělala a co prožila, nám může dát příklad a inspiraci. Můžeme si o tom přečíst v Knize o divech svatého Františka od Tomáše z Celana a rád bych vás pozval, abyste se blíže podívali na některé momenty toho, co nám Tomáš z Celana vypráví. Ačkoli formálně s největší pravděpodobností nebyla členkou třetího řádu svatého Františka, v duchu byla františkánkou, v některých smyslech více než kdokoli z nás. Pět zastavení, pět okamžiků nás vybízí k tomu, abychom se na chvíli zastavili a zamysleli se nad Boží dobrotou a nad láskyplným vztahem mezi prostým mužem, velkým světcem, a oddanou ženou, světskou přítelkyní malého chudého muže z Assisi. Zvu vás, abyste se z jejího příkladu naučili, co ona, světská následovnice svatého Františka, udělala.

První zastavení

Buď pochválen Pán, který k nám poslal naši sestru Jakubu!

Ačkoli se můžeme dočíst, že se Jacoba ze Settesoli objevuje, nebylo to náhodou, ne z ničeho nic. Kamarádka navštíví svého přítele, protože ji k tomu Bůh inspiroval už týdny předtím. Věděla, že to s největší pravděpodobností bude její poslední návštěva. Začala s tím dávno předtím, musela se připravit, připravit sebe, své syny, připravit celý doprovod, připravit věci, které měla přinést. Boží inspirace přišla dříve, než se v srdci svatého Františka zrodila touha. Měla vnímavost pro to, co by měla udělat. Svatý František a bratr Jacoba byli přátelé, sourozenci v Kristu. Byli sjednoceni 

v myšlenkách a modlitbách. Na co jeden myslel, to druhý slyšel. Jak úžasně Bůh připravil tuto návštěvu! Jak otevřená byla bratr Jacoba inspiracím Ducha svatého!

První pozvání: Buďme vždy otevřeni v naslouchání a ve svých srdcích inspiracím Božím! Pamatujme si, že „Duch Svatý je zdrojem našeho povolání a že je animátorem bratrského života a poslání “... a abychom „nade všechno toužili mít »Ducha Páně a jeho svaté jednání“[1].

Druhé zastavení

Svatá žena s sebou přinesla všechno, co pro Otcův pohřeb bylo podle dopisu potřeba.

Duch svatý jí dal přesné pokyny, co si má s sebou přinést. Nebyla to libovolná sbírka věcí, ani její vlastní pouhé nápady. Bůh poskytl vše, co duch tohoto muže chtěl: přinesla popelavě zbarvenou látku, aby zakryla malé tělíčko odcházejícího; mnoho svíček; roušku na jeho obličej; polštář pod hlavu; a speciální pokrm, po kterém svatý toužil. Seznam je úplný v každém smyslu. Jsou tam věci pro tělo a věci pro duši. Jsou tam věci pro poslední okamžik před přechodem a také věci pro první okamžiky po smrti těla. Jsou tam věci pro praktické potřeby a další věci pro svatou liturgii. Přinesla vše, co bylo potřeba. Na jedné straně je to jen pár věcí, na druhé straně všechno. Pozornost bratra Jacoby a její bratrská náklonnost ji přiměly přinést to, co duch tohoto muže chtěl, protože se soustředila na Františka, a ne na své myšlenky.

Druhá výzva: Bůh od nás nechce mnoho věcí. Zamysleme se: co je těch pár podstatných věcí

v našem životě, které jsou skutečně nezbytné k vyjádření naší péče, našeho přátelství, našeho bratrského ducha? Používání věcí, které nám Bůh svěřil, „jako dobrým správcům, a ne jako vlastníkům“[2] by mělo znamenat být pozorní ke skutečným potřebám těch, ke kterým jsme posláni.

Třetí zastavení

Veliký zástup, zvlášť mnoho zbožných občanů Assisi, čekal v krátké době zprávu o smrti světce a zároveň narození k novému životu. Ale příchod zbožné Římanky byl pro světce posilněním; ba, zdálo se, že bude déle živ.

Pohleďte, zázrak může být vyvolán jednoduchým bratrským gestem! Každý už má stejnou nebo podobnou zkušenost, když navštěvuje nemocné, staré lidi. Láska a péče skutečně dávají život. Když se člověk cítí milován, cítí se silnější, cítí se zdravější, cítí se radostný a šťastný. Bratr Jacoba byla skutečným Božím nástrojem v tom, že dala Františkovi pocit lásky, a to se pro něj stalo zázrakem!

Třetí pozvání: Pokud děláme cokoli s velkou láskou k Bohu a k našim bratrům, můžeme konat zázraky, budeme dárci života! Když se setkáme s těmi, kteří se musí „s přibývajícím věkem učit přijímat nemoci i vzrůstající obtíže a dávat svému životu hlubší smysl“ [3], musíme „se za všech okolností snažit přinášet druhým radost a naději“ [4]. Pojďme, dávejme život!

Čtvrté zastavení

Celou uslzenou, odvedli ji tajně stranou a položili jí do náruče tělo jejího přítele. »Toho, jejž jsi milovala na pozemské pouti,« pravil vikář, »měj v náručí i ve smrti!«

Jaká to výsada! Smrt nemůže ukončit lásku. Koho skutečně milujeme, milujeme v životě i ve smrti. Tento okamžik nám může připomenout ten, kdy bylo Kristovo tělo sňato z kříže a dáno Marii. Je tak těžké mít v náručí někoho mrtvého. Není pro nás tak obvyklé, že kromě fyzické smrti vnímáme, že duše žije a bude žít. Víra ve věčný život je darem od Boha. Tělo může být mrtvé, ale duše žije a láska je stále pravdivá a skutečná. Proto je Kristova smrt na kříži a jeho zmrtvýchvstání, velký dar Velikonoc, nejen největším tajemstvím, ale i středem našeho života, za který můžeme děkovat pouze skrze tuto víru.

Čtvrtá výzva: Nepřestávejme děkovat za dar života a za dar víry. Pocit ztráty a smutku se může proměnit v naději a pokoj v srdci, které je vděčné za dar života a víry.

Páté zastavení

Dívala se na umělecké dílo, které stvořila ruka Všemohoucího celému světu k obdivu…

Radila, aby neslýchaný zázrak stigmat bratři neskrývali, nýbrž moudře lidem ukázali.

Dary, které ona (a její tehdejší společníci) obdrželi od Boha, nelze zatajovat ani skrývat, je třeba je sdílet. Zažila tak neobvyklou radost, takovou útěchu, že toto řekla. Můžeme si být víceméně jisti, že tento okamžik určil celý zbytek jejího života. Kdokoli měl v únoru a březnu tu čest navštívit Assisi a spatřit ostatky svatého Františka, mohl mít stejnou zkušenost. Navíc si můžeme být jisti, že sdílení takové radosti může obohatit a obnovit ve víře ty, kteří nemohli být osobně přítomni. Takové bratrské sdílení posiluje bratrství a pomáhá našim bratrům a sestrám obnovit jejich cestu povolání.

Pátá výzva: Buďme si vědomi toho, že Boží dary nejsou jen pro nás samotné, ale také pro sdílení, pro dobro našich bratrů a sester. Sdílejme je tedy, aby každý bratr a sestra mohli radostně žít jako „kající bratři a sestry, podněcovaní na základě svého povolání dynamickou silou evangelia “.[5]

Drazí bratři a sestry,

prosím vás všechny, abyste se dívali na bratra Jakubu jako na příklad pro nás všechny, jak bychom měli milovat svatého Františka a naše bratry a sestry. Prosím vás všechny, abyste se z tohoto okamžiku života svatého Františka a jeho bratrů poučili, jak bychom měli žít bratrskou lásku, jak bychom se měli obracet jeden k druhému s pozorností a péčí.

Učme se od bratra Jakuby, buďme otevřeni inspiracím Ducha svatého, hledejme to, co je potřebné, jako dobří správci, naplňujme své činy láskou, abychom přinášeli radost a naději, konali zázraky a dávali život, buďme vždy vděční za svůj život a za svou víru a neskrývejme ty poklady, které jsme od Boha přijali nejen pro sebe, ale i ve prospěch našich bratrů a sester.

Kéž je to příležitost k naší obnově během těchto Velikonoc. Kéž si letos zvláštním způsobem připomínáme úmrtí svatého Františka před 800 lety, aby nás inspirovalo k obnovení našeho závazku k povolání, k obnovení našich rozhodnutí žít bratrštějším životem v našich bratrských společenstvích a k oddanějšímu obracení se k těm, ke kterým nás Bůh vede.

Přeji vám všem požehnaný velikonoční čas, prožijte toto období s radostným srdcem, s vděčným srdcem! Poděkujme Bohu za život svatého Františka a za naše povolání. Vydejme se společně na naši drahocennou cestu povolání a následujme vzkříšeného Krista ve stopách svatého Františka!

Váš bratr a váš ministr

Tibor Kauser

generální ministr

 

(překlad Markéta Terezie Kubešová)