KONKORDANCE (SOULAD)

 

CIOFS sekretariát pro formaci

 

Drazí bratři a sestry Sekulárního františkánského řádu

Pokoj a dobro

 

CIOFS sekretariát pro formaci vám i nadále slouží a vždy se snaží posilovat naši formační cestu a doprovázení našich formátorů.

Rádi bychom vám představili tento materiál s názvem „Konkordance“, jehož středem je reflexe naší Řehole OFS a jehož cílem je: didaktickým způsobem prohloubit znalosti každého článku Řehole četbou, která nám pomůže poznávat a reflektovat zdroje, a tak pochopit a prohloubit pocit sounáležitosti z křesťanského/františkánského/církevního rozměru, s vědomím, že všechny tyto aspekty jsou zásadní pro jakoukoli reflexi našeho františkánského způsobu života, nikoli izolovanou a nesouvisející četbou, ale integrální četbou Řehole a citovaných zdrojů.

 

• V křesťanském smyslu: Evangelium

• Ve františkánském smyslu: Prameny a biografické texty ze života svatého Františka z Assisi.

• V církevním smyslu: texty z Katechismu katolické církve a slova a úvahy, encykliky, povzbuzení našich papežů

 

Tento formační materiál je určen pro fázi naší pokračující formace a zejména pro formátory. Bude zasílán v modulech národním bratrským společenstvím z Generálního sekretariátu CIOFS každé 2 měsíce a zveřejňován na našich webových stránkách.

 

Považujeme za důležité prohlubovat náš způsob života „Naší řehole“ po celý život, proto vám chceme nabídnout tento nový materiál pro naše bratrská společenství s ohledem na to, že naši formátoři mohou dále obohatit naše formační návrhy.

 

Vaši bratři a sestry,

CIOFS SEKRETARIÁT PRO FORMACI

 

Silvia Noemi Diana OFS

Eremenciana Chinyama OFS

Br. Stefan Acatrinei OFM Conv

Alonso Acevedo OFS

Diane Frances Menditto OFS

Lucia Hidveghyova OFS

Mayara Ingrid Sousa Lima OFS

 

 

 

KONKORDANCE

 

Modul 1

Sekretariát pro formaci

Sekulární františkánský řád

 

KAPITOLA 1

IDENTITA ŘÁDU SEKULÁRNÍCH FRANTIŠKÁNŮ (OFS)

ČLÁNKY 1-3 ŘEHOLE OFS

 

První kapitola Řehole se svými 3 články nám nabízí pohled na identitu Sekulárního františkánského řádu (OFS), který je doplněn evangelijními texty citovanými samotným svatým Františkem v jeho Listu všem věřícím z roku 1221, listu, který je známý jako inspirativní pro způsob života členů OFS.

 

JEŽÍŠ NÁS ZVE…

 

Jan 17, 20-26

„Neprosím však jen za ně, ale i za ty, kteří skrze jejich slovo ve mne uvěří, aby všichni byli jedno, jako ty, Otče, ve mně a já v tobě, aby i oni byli v nás, aby tak svět uvěřil, že ty jsi mě poslal. Slávu, kterou jsi mi dal, dal jsem jim, aby byli jedno, jako my jsme jedno – já v nich a ty ve mně, aby byli uvedeni v dokonalost jednoty a svět aby poznal, že ty jsi mě poslal a zamiloval sis je tak jako mne.

Otče, chci, aby také ti, které jsi mi dal, byli se mnou tam, kde jsem já, ať hledí na mou slávu, kterou jsi mi dal, neboť jsi mě miloval již před založením světa. Spravedlivý Otče, svět tě nepoznal, ale já jsem tě poznal, a také oni poznali, že jsi mě poslal. Dal jsem jim poznat tvé jméno, a ještě dám poznat, aby v nich byla láska, kterou máš ke mně, a já abych byl v nich.“

 

SV. FRANTIŠEK NÁS ZVE...

 „POVZBUZENÍ SV. FRANTIŠKA KAJÍCÍM BRATŘÍM A SESTRÁM [neboli Slova života a spásy někdy též nazývaná: 1. verze Listu věřícím]“

Ve jménu Páně!

 

O těch, kteří konají pokání

Všichni, kteří milují Boha celým svým srdcem, celou svou duší, celou svou myslí a celou svou silou (srov. Mk 12, 30) a milují své bližní jako sami sebe (srov. Mt. 22, 39), mají

v nenávisti svá těla s jejich neřestmi a hříchy, přijímají tělo a krev našeho Pána Ježíše Krista a přinášejí plody hodné pokání: Ó, jak blažení a požehnaní jsou ti muži a ženy, když toto činí a v tom vytrvají, neboť na nich spočine Duch Hospodinův (srov. Iz 11, 2) a učiní si u nich příbytek (srov. Jan 14, 23) a domov, a jsou dětmi nebeského Otce (srov. Mt 5, 45), jehož skutky činí, a jsou snoubenci, bratry a matkami našeho Pána Ježíše Krista (srov. Mt 12, 50). Snoubenci jsme tehdy, když v Duchu svatém se spojuje věrná duše s naším Pánem Ježíšem Kristem. Jeho bratry jsme, když plníme vůli nebeského Otce (srov. Mt 12, 50). Matkami [pak jsme], když ho nosíme ve svém srdci a ve svém těle (srov. 1 Kor 6, 20) díky božské lásce a čistému a upřímnému svědomí; rodíme ho skrze svaté konání, které má druhým svítit jako vzor (srov. Mt 5, 16).

Ó, jak je slavné, svaté a veliké mít Otce v nebesích! Ó, jak je svaté, útěchyplné, krásné a obdivuhodné mít takového Snoubence! Ó, jak je svaté, milé, líbezné, pokorné, pokojné, sladké, láskyhodné a nade vše vytoužené mít takového Bratra a takového Syna: našeho Pána Ježíše Krista, který položil život za své ovce (srov. Jan 10, 15) a modlil se k Otci slovy: Otče svatý, zachovej ve svém jménu ty, které jsi mi ve světě dal (Jan 17, 11); byli tvoji a mně jsi je dal (Jan 17, 6). A slova, která jsi dal mně, dal jsem jim; oni je přijali a skutečně uvěřili, že jsem vyšel od tebe, a poznali, že jsi mě poslal (srov. Jan 17, 8). Za ně prosím, a ne za svět (srov. Jan 17, 9). Posvěť je (Jan 17, 17) a požehnej [jim]; pro ně se posvěcuji (Jan 17, 19). Prosím nejen za ně, ale také za ty, kdo pro jejich slovo uvěří ve mne (Jan 17, 20), aby byli posvěceni v jednotě (srov. Jan 17, 23) jako my (Jan 17, 11). A chci, Otče, aby tam, kde jsem já, byli se mnou i oni, aby viděli mou slávu (srov. Jan 17, 24) ve tvém království (Mt 20, 21). Amen.

 

O těch, kdo nečiní pokání

Avšak všichni ti a ty, kdo nežijí v pokání a nepřijímají tělo a krev našeho Pána Ježíše Krista, ale žijí v neřestech a hříších, jdou za špatnou žádostivostí a špatnými touhami svého těla, nezachovávají, co přislíbili Pánu, ale tělesně slouží světu tělesnými žádostmi a světskou starostlivostí: ti jsou drženi ďáblem, jehož jsou dětmi a jehož skutky konají (srov. Jan 8, 41), jsou slepí, protože nevidí opravdové světlo, našeho Pána Ježíše Krista. Nemají duchovní moudrost, protože nemají Božího Syna, který je pravou moudrostí Otce, a je o nich řečeno: S celou svou moudrostí byli v koncích (Žl 107 [106], 27) a: Prokletci, kteří se odvrátili od tvých přikázání (Žl 119 [118], 21).

Vidí a nechápou, poznávají a konají zlo a [tak] sami vědomě ztrácejí [své] duše. Pohleďte, slepci, kteří jste oklamáni svými nepřáteli: tělem, světem a ďáblem; protože pro tělo je příjemné hřešit ale obtížné je sloužit Bohu; neboť všechny neřesti a hříchy vycházejí a pocházejí z lidského srdce, jak praví Pán v evangeliu (srov. Mk 7, 21). A nemáte nic ani v tomto světě, ani v budoucím. A myslíte si, že nadlouho vlastníte marnosti tohoto světa, ale jste oklamáni, protože přijde den a hodina, o kterých neuvažujete, nevíte a ani netušíte; tělo slábne, smrt se blíží, a tak se umírá trpkou smrtí.

A kdekoliv, kdykoliv a jakkoliv člověk umírá ve smrtelném hříchu, bez pokání a zadostiučinění, pokud může konat zadostiučinění a nekoná, ďábel uchvátí jeho duši z jeho těla v takové úzkosti a zmatku, jaký nikdo nemůže znát, leda ten, kdo to zakouší. A všechny schopnosti, nadání, moc a vědění a moudrost (2 Kron 1, 12), které si mysleli že mají, budou od nich odňaty (srov. Lk 8, 18; Mk 4, 25). A majetek zanechávají příbuzným a přátelům, kteří si ho odnesou a rozdělí a pak řeknou: Zlořečená ať je jeho duše, protože nám mohl dát víc a získat víc, než získal. Tělo sežerou červi, a tak ztratili tělo i duši v tomto pomíjivém světě a půjdou do pekla, kde se budou trápit bez konce.

Všechny ty, ke komu dojde tento dopis, žádáme v lásce, kterou je Bůh (srov. 1 Jan 4, 16), aby tato výše uvedená, vůni šířící slova našeho Pána Ježíše Krista s božskou láskou laskavě přijali. A kdo neumějí číst, ať si [je] nechají často předčítat; ať je svatou činností u sebe uchovají až do konce, neboť jsou duch a život (Jan 6, 63). A kdo tak neučiní, budou muset vydat počet v den soudu (srov. Mt 12, 36) před soudním stolcem našeho Pána Ježíše Krista (srov. Řím 14, 10).

 

ŘEHOLE NÁS ZVE…

 1. Mezi duchovními rodinami, které Duch Svatý probudil v církvi[2], sdružuje františkánská rodina všechny členy Božího lidu – laiky, řeholníky i kněze – kteří se cítí povoláni následovat Krista ve stopách sv. Františka z Assisi[3].

Tito [všichni] chtějí různými způsoby a formami, ale v živém vzájemném společenství, zpřítomňovat společné charisma serafínského Otce v životě a poslání církve[4].

2. V rámci této [františkánské] rodiny zaujímá své zvláštní místo Sekulární františkánský řád, který je charakterizován jako organická jednota všech katolických bratrských společenství (fraternit), rozptýlených po celém světě a otevřených pro všechny skupiny věřících. V těchto bratrských společenstvích se bratři a sestry z podnětu Ducha Svatého snaží ve svém světském stavu dosahovat dokonalosti v lásce a profesí (slibem) se zavazují žít evangelium tak jako sv. František podle této Řehole, potvrzené církví[5].

3. Tato Řehole po [dokumentu] “Memoriale propositi” (1221) a po řeholích schválených papeži Mikulášem IV. A Lvem XIII. přizpůsobuje Sekulární františkánský řád potřebám a očekáváním svaté církve ve změněných podmínkách doby. Výklad Řehole přísluší Svatému stolci. Řehole se bude uvádět do života podle Generálních konstitucí a zvláštních stanov.

 

GENERÁLNÍ KONSTITUCE NÁS VYZÝVAJÍ…

Článek 98

1. [Řehole 1] Ať se sekulární františkáni snaží žít v »živém vzájemném společenství« se všemi členy františkánské rodiny. Ať jsou připraveni podporovat společné iniciativy a účastnit se na nich spolu s řeholníky a řeholnicemi prvního, druhého a třetího řádu, se sekulárními instituty a jinými laickými církevními skupinami, které mají sv. Františka za vzor a inspiraci, aby spolupracovali při šíření evangelia, na odstraňování příčin odsouvání na okraj společnosti a při službě věci pokoje.

2. K sestrám kontemplativního života, které tak jako sv. Klára z Assisi vydávají svědectví církvi i světu a jejichž prostřednictvím očekávají hojnost milostí pro bratrská společenství i pro apoštolát, musí pěstovat zvláštní náklonnost, projevující se konkrétními iniciativami bratrské sounáležitosti.

Článek 99

1. [Řehole 6] Jako živá součást Božího lidu a inspirováni serafínským otcem ať se sekulární františkáni, sjednocení »v plném společenství s papežem a s biskupy«, snaží poznávat a prohlubovat učení předkládané učitelským úřadem církve v jeho nejdůležitějších dokumentech. Ať jsou také pozorní k přítomnosti Ducha Svatého, který oživuje víru a lásku Božího lidu[43]. Ať spolupracují s iniciativami podporovanými Svatým stolcem, a to zvláště v oblastech, kde je k práci vybízí jejich sekulární františkánské povolání.

2. SFŘ jako mezinárodní veřejné sdružení je zvláštním svazkem spojen s římským veleknězem, který schválil jeho Řeholi a potvrdil jeho poslání v církvi a ve světě.

Článek 100

1. Povolání obnovovat církev musí vést bratry a sestry k tomu, aby žili ve společenství s místní církví a upřímně ji milovali. V ní rozvíjejí své vlastní povolání a uskutečňují své apoštolské poslání, s vědomím toho, že v diecézi působí Kristova církev[44].

2. Sekulární františkáni ať obětavě plní povinnosti, kterými jsou vázáni v místní církvi. Ať pomáhají při aktivitách apoštolátu i při sociální činnosti v diecézi[45]. V duchu služby ať se zviditelní jako bratrské společenství SFŘ v rámci života diecéze. Ať jsou připraveni spolupracovat s jinými církevními skupinami a zúčastňovat se pastoračních rad.

3. Věrnost vlastnímu františkánskému a sekulárnímu charismatu a svědectví upřímného a otevřeného bratrství jsou jejich základní službou církvi, která je společenstvím lásky. Ať je jako takové charakterizuje jejich »bytí«, z něhož pramení jejich poslání.

Článek 101

1.Ať sekulární františkáni spolupracují s biskupy a řídí se jejich směrnicemi, neboť oni řídí službu slova i liturgii a koordinují různé formy apoštolátu v místní církvi[46].

2. Bratrská společenství jsou pod dohledem ordináře, pokud vykonávají svou činnost v místní církvi[47].

Článek 102

1.Bratrská společenství ustavená ve farnosti ať se snaží spolupracovat na oživení farní komunity, liturgie a bratrských vztahů. Ať se zapojí do pastorace jako celku a dají při tom přednost činnostem, které více odpovídají sekulární františkánské spiritualitě a jejím tradicím.

2. Bratrská společenství ve farnostech svěřených františkánským řeholníkům zprostředkovávají ve farním společenství při uskutečňování plodného a živého vzájemného společenství sekulární svědectví o františkánském charismatu. Ve spojení s řeholníky se tedy snaží šířit poselství evangelia a františkánský životní styl.

 

CÍRKEV NÁS ZVE…

KATECHISMUS KATOLICKÉ CÍRKVE

III CÍRKEV JE CHRÁMEM DUCHA SVATÉHO

797 „„Co je náš duch, to jest naše duše, pro naše údy, totéž je Duch svatý pro Kristovy údy, pro Kristovo Tělo, jímž je církev.“ „Skutečnost, že všechny části Těla jsou spojeny jak mezi sebou, tak se svou nejvyšší hlavou, je třeba přičítat Kristovu Duchu jako skrytému zdroji, protože přebývá celý v hlavě, celý v Těle a celý v každém z jeho údů.“ Duch svatý dělá z církve „chrám živého Boha“ (2 Kor 6,16) - „Církvi byl svěřen ‘Boží dar’ … do ní bylo vloženo společenství s Kristem, to je Duch svatý, závdavek neporušitelnosti, utvrzení naší víry, žebřík, po němž vystupujeme k Bohu … Vždyť kde je církev, tam je také Duch Boží, a kde je Duch Boží, tam je církev a veškerá milost.“

798 Duch svatý je „počátkem každého životodárného a skutečně spásného působení v každé části Těla“.247 Působí mnoha způsoby na budování celého Těla v lásce:248 Božím slovem, „které je schopno vás budovat“;249 křtem, kterým tvoří Kristovo Tělo;250 svátostmi, které dávají růst a uzdravování Kristovým údům; „milostí apoštolů, která zaujímá první místo mezi jeho dary“;251 ctnostmi, které nás vedou k jednání podle dobra; a konečně mnoha zvláštními milostmi (nazývanými „charismata“), kterými činí věřící „způsobilými a připravenými k ujímání se různých úkolů a úřadů pro obnovu a budování církve“.

 

799 Charismata, ať mimořádná, nebo prostá a skromná, jsou milosti Ducha svatého, které přímo nebo nepřímo slouží užitku církve a jsou zaměřeny k jejímu budování, aby prospívaly lidem a potřebám světa.