Jak pokorně získal kostel Panny Marie Andělské od opata řádu svatého
Benedikta v Assisi a jak si přál, aby tam bratři vždycky pokorně přebývali
 Když blažený František viděl, že Pán chce rozmnožit počet bratří, řekl
jim: »Nejdražší bratři a moji synové, vidím, že Pán nás chce rozmnožit.
Proto se mi zdá, že bude dobré i zbožné získat od biskupa nebo kanovníků
svatého Rufina nebo od opata svatého Benedikta nějaký kostel. Bratři by se
měli kde modlit hodinky a vedle měli malý, chudý domek z hlíny a země, kde
by si mohli odpočinout a pracovat. Toto místo není důstojné ani vhodné pro
bratry, když nás chce Pán rozmnožit. Zvlášť ale proto, že nemáme kostel, kde
bychom se modlili hodinky. a kdyby nějaký bratr zemřel, nebylo by vhodné
pochovat ho jen tak nebo v kostele světských kněží.« Tehdy byl ještě svatý
František s bratřími u potoka Rivo Torto u Assisi. Zemřelí kněží a klerikové
byli vesměs pochováváni pod dlažbu kostelů.
Bratři s tím návrhem všichni souhlasili. Šel tedy František k biskupu
assiskému a přednesl mu svou prosbu. Ale biskup jej odmítl: »Bratře, nemám
žádný kostel, který bych vám mohl dát.« a tak ho zklamali i kanovníci.
Do třetice šel k opatu sv. Benedikta na horu Subasio. a hle, opat byl
pohnut jeho zbožností a svolal mnichy. A protože Bůh pomáhal svou milostí,
daroval blaženému Františkovi a jeho bratrům kostel blahoslavené Panny Marie
na »Částce«. Nazýval se tak podle nepatrné rozlohy a chudého zařízení.
Přitom mu opat řekl: »Hle, bratře, vyhověli jsme tvému přání. Ale přejeme
si, aby to místo bylo hlavou všech vás, jestliže vás Pán rozmnoží.«
Blažený František i bratři souhlasili a světec se velmi radoval, že to
místo bylo darováno bratřím. a zvláště i proto, že byl zasvěcen Matce
Kristově a byl tak chudičký a jmenoval se na »Částce«. To se mu velmi
hodilo, aby byl hlavou a matkou chudých Menších bratří. Jmenoval se
»Porciunkula« také proto, že se tak i v minulosti jmenovala okolní pole.
Blažený František říkával: »Pán chtěl, aby bratři nedostali jiný kostel a nestavěli si nový, protože tím se vyplnila předpověď o příchodu Menších
bratří.« a ač byl chudý a sešlý, přece obyvatelé Assisi i okolí velmi ten
kostel ctili, a ctí jej dodnes a denně četněji přicházejí. Proto hned, jak
se tam bratři usadili, Pán den ode dne rozmnožoval jejich počet. a dobrá
pověst o nich roznesla se celým spoletským údolím i celým světem. v
dřívějších dobách jmenoval se ten kostelík »Panna Maria Andělská«, protože
podle podání bývalo tam slyšet andělský zpěv.
Blažený František, mistr dobrý a zkušený, chtěl založit svůj dům, to je
řád, na pevné skále chudoby. Proto, i když opat a mniši mu darovali kostel
dobrovolně, přece jim posílal každoročně košík ryb zvaných »lasek« na
znamení větší pokory a chudoby. Bratři neměli mít žádné místo za vlastní a
neměli bydlet v některém klášteře, který by jim patřil, proto také neměli
nad domy žádnou moc a nemohli je prodat. Za to, že bratři nosili mnichům
každý rok ryby, tito jako odměnu pokory a dobré vůle svatého Františka
dávali bratřím sud oleje. (Zrcadlo dokonalosti 54)
|