|
 Rivotorto
má jméno podle klikaté říčky, která proudí po úbočí hory Subasio, prochází
assiskou rovinou a vlévá se do řeky Ose a pak do Tevere.
Sv. František se zde usídlil po návratu z Říma se svými
prvními bratry a zůstal zde v letech 1209 a 1210.
Chatrč Tugurio uvnitř dnešního poutního kostela připomíná
jednoduchý a chudý způsob života první skupiny bratří. v obydlí byly pouze
dvě místnosti - jedna na stolování, druhá na spaní - a byly od sebe
odděleny malou kapličkou. Bratři toto místo pak opustili a přemístili se
do Porciunkuly. Historie Rivotorta však neskončila odchodem bratří.
V roce 1586 bylo Tugurio zakryto prostorným kostelem,
který byl po zemětřesení v roce 1854 znovu vystavěn v novogotickém slohu
do dnešní podoby. |
|
 Šťastný
otec se svými syny bydlil dosud na osamělém místě blízko Assisi v Rivo
Torto, kde byla opuštěná chatrč. Bylo tam tak málo místa, že tam mohli
bratři jen velmi obtížně sedět nebo spát. Často se jim nedostávalo i
chleba – a tu se živili jen řepou, kterou si z nouze tu a tam vyžebrali.
Boží muž byl nucen napsat na trámy chýše jména bratří, aby každý své
místečko poznal, když se chtěl modlit nebo spát. a to všechno proto, aby
hluk a nepořádek na tak těsném a malém místě nerušil usebranost mysli.
Jednoho dne, když na tom místě byli bratři pohromadě, přihnal se nějaký
sedlák s oslem a rozkřikl se: »Vlez tam, osle, hybaj, ať jim to tu
zřídíme!« Otec to zaslechl, postřehl hrubou řeč i zlý úmysl, a protože
osel tropil velký hluk a znepokojoval bratry dlící na modlitbách, řekl jim
zarmoucen: »Bratři, Bůh nás nepovolal k tomu, abychom připravovali oslům
chlév a aby nás hrubí lidé navštěvovali. Máme lidu kázat cestu spásy a
dávat jim spasitelné rady. Proto se musíme připravovat modlitbou a
díkůčiněním.«
Opustili tedy tu chýši, která později sloužila za
noclehárnu pro malomocné, a odešli ke kostelíku Panny Marie u Porciunkuly,
kde si vystavěli přístřeší, než dostali kostelík k užívání.
(Legenda tří druhů, 55) |