|
 V roce
1223 si sv. František z Assisi vyžádal od papeže Honoria III. dovolení
oslavit Vánoce novým způsobem u vesničky Greccio, v den Narození našeho
Pána Ježíše Krista.
„V té krajině žil muž dobré pověsti a ještě lepšího
života, jménem Jan. František ho zvlášť měl rád, protože přes znamenitou
pověst a vážnost, kterou tam požíval, pohrdal šlechtictvím těla a snažil
se dosáhnout šlechtictví duše.
 Toho
si – jak často činíval – povolal blažený František k sobě. Bylo to asi
čtrnáct dní před Narozením Páně. a řekl mu: „Chceš-li, abychom blížící se
slavnost vánoc slavili u Greccia, pospěš si a pečlivě obstarej, co ti
říkám. Chtěl bych totiž oslavit památku toho Dítěte, které se narodilo
v Betlémě a chtěl bych, pokud možno, svýma očima vidět hořkou nouzi,
kterou už jako dítě musilo snášet, jak leželo v jeslích, u nichž
stál vůl a osel, i jak leželo na seně.“ Když to dobrý a oddaný muž
uslyšel, spěšně na jmenovaném místě připravil všecko, jak mu světec
uložil.
Den radosti se blížil, čas jásotu nadešel. z různých
chýší přišli bratři, muži i ženy z okolí, jak
jen mohli, připravili svíce a pochodně, aby osvítili onu noc, která
ozářila jasnou hvězdou všechny dni a roky.
Konečně přišel světec, všecko našel připraveno, viděl
to a radoval se. Postavili jesle, přinesli seno a přivedli i vola
a oslíčka. Je uctěna prostota, povýšena chudoba, zvelebena pokora a z Greccia
se stává nový Betlém. Noc je jasná jako den a lidé i zvířata se cítí
blaženě. Lidé se sem scházejí a naplňuje je
 z obnovené
tajemné události nová radost. Les zní písněmi a od skal se odráží jásot.
Bratři zpívají, přinášejí tak Bohu náležitou chválu, a celá noc jásá
čistou radostí. Boží světec stojí u jesliček, vzlyká bolestí a zároveň je
proniknut svatou zbožností a podivuhodnou
radostí. U jeslí se slaví slavná mše svatá –
kněz pocítí netušenou útěchu.
V jeskyni v Grecciu se svými bratry vytvořil živý
betlém, u kterého slavili vánoční bohoslužbu. Zúčastnilo se jí také mnoho
lidí z okolí, aby si tímto způsobem připomněli příchod našeho Spasitele.“
(Frant. prameny, 1 Cel 30,84–85) |